Pohasínající hvězda

Po celá staletí světlo rozdávám,

já vím, že sílu v rukou mám,

štěstí a lásku, co rozdávám.

Pak přijdeš ty a už jen vzpomínám,

jak se na obloze kolíbám,

do sebe ty vzpomínky zavírám.

Řekni mi důvod, proč vedle tebe zůstávám,

od té doby jen stín poznávám,

a pomaloučku blikám, zhasínám.

Jako pohasínající hvězda z oblohy padám,

do tvých rukou nebe vkládám.

Měsíc se na mě zahleděl,

a pro mě k zemi doletěl,

prý mě po svém boku, jako jasnou hvězdu chtěl.

Není stínu bez světla a světlo bez stínu.