Škola pro chytráky 32.díl

Škola pro chytráky 32. díl

"To se jako vážně nepoučil?" Podívám se na les, kde byla tma jako v pytli. Hiro svítil na levou stranu a já na pravou. "Ne. Děláš jako by si ho neznala a přitom je na tobě tak závislej." Povzdychla jsem si a prošla okolo odbočky k parku. Něco mě říkalo, abych se na poslední chvíli otočila. Ze zatáčky vyšel Kei. Celá jsem se zamračila a Hiro to na mě viděl. "Aki běž domů já to tady srovnám a děkuju za pomoc." Doslova mě otočil a odstrčil o pár kroků a já neváhala a šla. Srážka s tímhle blbcem, by mohla být tentokrát smrtelná. Přidala jsem do kroku, aby mě nepronásledoval, ale nic takového se nestalo. Aniž bych je někde za sebou zahlédla dorazila jsem domů a tam se zahrabala do peřin. Co se dělo pak netuším.

---

Ráno bylo jako každé jiné. Ani se mi moc nechtělo do školy, protože na mě určitě čeká před domem jako tomu bylo v posledních dnech. Opatrně se mi podařilo otevřít škvírku ve dveřích a obhlédnout terén, ale nikde nebyl vidět ani vlas z Keie. Divný prolétlo mi hlavou. Hned to byl pro mě lepší den. Nikým nepronásledovaná a nehnaná někam do lesa, či ke skalám. Takhle to pokračovalo celou cestu a stále jsem se ohlížela na všechny strany odkud na mě vylítne medvěd. Nic postě nikde nebyl. Nakonec se mi podařilo dojít, až ke škole. Stál opřený o sloup a jakmile si mě všiml vešel dovnitř. Žádné nadbíhání ani naléhání. Byl jako vyměněný. Místo toho se ke mně přidal Min s tím, že se těší na doučování, které má být odpoledne.

Kei seděl ve své lavici nijak se nepřibližoval ani po mě nic nechtěl. Tolik divných věcí během jednoho rána. Dokonce i Ino se Sakurou si všimly toho, že mě neotravuje. "Jak se ti tohle podařilo?" Vyptávaly se jedna přes druhou. "Já nevím taky mi to příjde divný." Mrkly jsme na sebe. "Sasuke? Můžeš na chvilku?" Zavolala Ina. "Jistě zlato co se děje?" Mávla směrem na Keie. "Zjistíš mi to?" Kouknul. "Pro tebe cokoliv."

"A jak se ti povedlo tohle?" Špitla Hináta. Ina se začervenala. "To… to je tajemství." Zářila jak červený lampión a nám to došlo. Nechali jsme jí vychladnout a odchytily při další přestávce Sasukeho. "Co si zjistil?" Docela mě to zajímalo, protože takového Keie fakt neznám. "Ino a bude odměna?" Jen kývla a nabrala sytě rudou barvu. Oba se na sebe dívali tak zamilovaně, až by to viděl i slepý, ale nás zajímala jiná věc. "Co je s ním?"

Sasuke si odkašlal a zadíval se na mě vážně. "Nic je normální. Vlastně úplně stejný, než když si přišla k nám na školu." Jeho oči byli najednou tak odměřené a ledové. Jako bych za tu změnu Keie mohla já. "Podívej se." Otočil mě ke dveřím. Kei odcházel ze třídy sám, což jsem viděla poprvé od doby co jsem tady. Buď šel s klukama a nebo mě táhl do kanceláře. Vykoukla jsem na chodbu, kde byl lapen svým fanklubem školaček z prvního ročníku. "Vždycky je od sebe odháněl." Uteklo mi z úst. "No před tvým příchodem tomu tak vždy nebylo. Někdy ho otravovaly tak si sjednal pořádek, ale jindy se nechával obletovat."

"Asi už ho nezajímáš." Řekl Sasuke z lavice a dál mě provrtával pohledem. "Já mu nic neudělala." Ohradila jsem se, když v té chvíli přišel Min. "Tak můžeme jít?" Celá vytočená jsem si shrnula věci do tašky a následovala Mina do knihovny. "Aha.."

"Ty něco víš Sasuke?" Zavrtěl hlavou. "Tak co tu říkáš AHA?" Vylítla Sakura z lavice a postavila se před něj. " Víš já jsem taky chlap a my prostě myslíme jinak. Dokonce si mužů představit co se bude dít dál."

"To, že seš po Keiovi a Aki třetí nejchytřejší palice ve škole ti nedává právo tu někoho soudit jasný!!!" Sakura se rozpálila do běla, až ji Naruto popadnul a odtáhnu dál od Sasukeho. Bylo mi líto, že se kvůli mně dohadují. Sama nevím co se tu děje. Následovala další výměna slov a nadávek a já jen seděla a z očí mi ukápla slza a po ní následovala další a další.

Pokračování pčíště....