Dračí prokletí 5.díl

Dračí prokletí

5.díl

Vlci mě pronásledovali a čekali na jeden špatný pohyb, kdy bych se mohla zřítit dolů. Nevím proč, ale dál nešli. Zůstávali pod jednou půlkou stromu. Vrčeli na mě a z úst jim kapaly sliny jak byli nedočkavý své kořisti a vidiny nacpání se k prasknutí. Lezla jsem dál, až na druhou stranu, kde bylo mnohem těžší se udržet. Strom porostlý mechem klouzal a podsmekával mé unavené nohy. Větve slábly a začaly se lámat, jako by byly z perníku. Starý strom mě dál neudržel. Následovalo další zapraskání.

---

Nemůžu spát pomyslel jsem si a opatrně se vyhrabal ze svého pelechu. Něco mě nutilo se vydat ven, i když to znamenalo jisté nebezpečí. Proměněný do lidské podoby jsem musel být víc opatrný. Dračí štíty byli pryč a chránila mě jen magie a obezřetnost. Vždycky se snažím být opatrný a držím si odstup, ale dnes v tuto noc se jednalo o výjimku. Odkryl jsem zrcadlo nazření a pomyslel na dračí město. Okamžitě jsem spatřil poklidný kraj mě tak známí, kde mimo stráží všichni spali. To nebude ono a pak mi vyvstala jiná myšlenka. Dívka bloudící lesem. Zrcadlo ukázalo vlčí smečku a strom na hranici pustiny. Hned jsem na sebe hodil temný háv s kápí a rozeběhl se ven z jeskyně. Prosoukam se malou skulinou, která jediná byla přes noc východem i vchodem do jeskyně. Vyčaroval jsem si oblak, který mě rychle dopravil k hranici mezi pustinou a světem, kde začínal život. Jak jsem se přibližoval bylo slyšet vrčení vlků a občasné zavytí. Vyčkávali, hladový, nespokojení, vyčerpaní. To vše jsem viděl v jejich jednoduché mysli lačnící po krvi a čerstvém masu. Konečně jsem se dostal na místo a právě včas.

Rychle jsem přičaroval několik zajíců z jeskyně a hodil jim je. Někteří se chytili na návnadu a odklusali s úlovkem do křovisek nedaleko odsud. Ostatní vyčkávali na to, až dívka udělá hybu a spadne, ale na něco zapomněli. Já jsem pánem pustiny a to mládě bylo přímo nad mým územím. Zaslechl jsem křupání větví a v ten okamžik dívka padala dolů. Nebyl čas váhat nebo si něco rozmýšlet. Vlci byli připraveni vyrazit za svou kořistí.

"Roj šípů." Vyslal jsem na vlky kouzelné šípy, které nikdy neminou svůj cíl. " Znehybnění." Moje oči zazářily do tmy jak vyprchávala energie z většího kouzlení. Dívka se zastavila v letu a já ji opatrně vzal do náruče a uspal jí. Přenést nás do jeskyně vyžadovalo trochu víc energie, ale stále jsem měl dost na to, abych ji mohl ošetřit a přenést na bezpečné místo dál od pustiny. Položil jsem ji na oválný kámen a započal ozdravnou magii. Pár trhlinek a šrámu ze okamžitě zregenerovalo a nezůstalo po nich ani památky. Hůř na tom byla její paže, kde byla otevřená zlomenina. Moc krvácela, neměl jsem se nad čím rozmýšlet a vyndal to nejcennější co mám.

Zlatý prach od krále draků, který jsem dosud nemusel použít. Nabral jsem špetku a opatrně posypal otevřenou ránu. Během chvilky se kost vrátila zpátky a srostla, jako by se nikdy předtím nezlomila. Rána se uzavřela bez jediného poškození kůže. Mohl jsem pozorovat opravdovou sílu a účinek zlatého prachu ze zlatého draka.