Škola pro chytráky 34.díl

Škola pro chytráky 34.díl

Budete dnes sledovat hokej? No já jo. To je důvod proč vkládám díl tak brzo :D

Každopádně se těším na zápas tak jako na to, že si sem někdo příjde tenhle dílek přečíst.

Děj v předešlém díle končíl tím, že Aki uklouzla noha a padala…. co bude dál ?

Nový dílek dole :

---

Aki :

V tom nepatrném, nestřeženém okamžiku mi uklouzla noha a já padala dolů do propasti. Nevím co se dělo pak, tma mě obklopovala ze všech stran a v uších hučel vítr. Zavřela jsem oči a vzdala se, že by mi někdo hodil pomocné lano. Tohle měl být můj konec.

Přišlo mi to jako věčnost, kdy se zastavil čas. Propast hluboká tak, že neměla konce. Vítr zesiloval a začal mi trhat oblečení na kusy. Nevěděla jsem jestli padám stále dolů nebo si se mnou hrály proudy větru uvnitř propasti. Stále padám hlouběji do tmy. Před očima se mi přehrál můj krátký život a vzpomínky na dědu, otce, matku a všechny přátelé od útlého dětství, až dodnes. Jako poslední se vybavil Kei. Nejdřív jeho smějící se tvář, pak jako rozčílený medvěd, další obraz byl rozmazanější a rozmazanější. Brečela jsem tak moc, až jsem začala křičet. "Kei, Kei, pomoc mi. Kei, Ke..i, K…" Můj hlas se ztrácel stejně tak jako já.

Kei:

V rozpadlé chatrči na úpatí hory jsem před měsícem uzavřel sázku s medvědím duchem.

"Která právě vypršela." Ozvalo se v mojí hlavě. Tentokrát se duch nekrčil v koutě, ale stál uprostřed. Zahýbal s myšlenkami tak rychle, až jsem se svalil na zem a chytl se za hlavu. Bolela, hrozila vybuchnutím. Než jsem se vzpamatoval duch se dostal na svobodu. Stál přede mnou velký a neohrožený duch medvěda. Z jedné strany zářil bíle a z druhé strany šla černá záře ničení. Obě poloviny v dokonalém celku znamenali katastrofu, pro toho koho ovládnou.

Duch se mi zadíval do očí a já věděl, že si mě vybral znovu. Nestačil jsem se bránit natož vstát. V ten nepatrný okamžik, kdy se znovu usídlil v mé mysli jsem o tu svou přišel. Byl to trest za mou troufalost postavit se na odpor. Moje mysl musela udělat místo něčemu většímu a nadpozemskému. Krčila se v koutě stejně jako předtím medvěd. Věděl jsem co dělá, ale ovládat nemohu nic, jen tupě zírat na to co udělá.

"Kei, Kei, pomoc mi. Kei, Ke..i, K…" To je AKI. Zařvalo moje vnitřní já, ale nový pán mého těla se ani nehnul. "Vážně si myslíš, že by si ji zachránil? Vždyť tě nemá ani trochu ráda." Vmetl mi hned hořká slova. "Nevěřím ti. Já ji zachráním, ať se ti to líbí nebo ne!" Medvěd v mém těle vstal a šel na opačnou stranu dál od místa, kde jsem zaslechl Aki křičet o pomoc.

"To ti nedovolím!!" Zařval jsem a soustředil se na pohyby těla. Medvěd se ušklíbnul a šel dál.

Nesmím se nechat. Nesmím podlehnout. Aki je v nebezpečí. Soustřeď se .. soustřeď seee!! Moje vnitřní já zařvalo. Medvěd se v mém těle zastavil. To jsem udělal já? Radost mě hned opustila. "Blázne mě nezastavíš." Znovu se rozešel.