Zachraň můj osud 29. díl

Zachraň můj osud 29.díl

Psáno dva dny nějak mi to nejde, snad se zase zlepším a budu moct vkládat pravidelněji. No a vrátím se k minulému dílku kdy byla Adra volána před Pána Nebes. Dark byl potrestán ztrátou citu. Amor se chystá na cestu za Duchnou….o Zemi si napíšeme příště.

celý článek dole :)

Nebe:

"Můj pane." Pán seděl na zlatém trůnu a shlížel se zlobou v očích. "Stalo se něco?" Chtěla jsem pokleknou, ale Pán mě zastavil. "Už jsi to zase ty Adro." Nesl se ke mně hlas, aniž by otevřel ústa. "Chtěl jsem ti udělit trest za porušení zákonu. Nebe a peklo se nesmí míchat dohromady, ale protože za to může Amor a jeho lahvička nechám to být. Od teď budeš mít nepřetržitě službu před branou. Darius je pryč a já se nemohu spolehnout na nikoho jiného."

---

Bylo to nečekané. Nikdy jsem nebyla před branou potřeba. "Můj Pane nemohu se zhostit tohoto úkolu. Slíbila jsem něco Amorovi a chci mu pomoci." Vyřkla jsem prosbu. "Vím o tom, ale nechápu tě. Jak po tom všem můžeš Amorovi pomáhat?" Pán nadzvedl obočí a snažil se mi číst myšlenky. "To co mám v hlavě a v srdci je jen moje. Nikoho tam nepustím." Se mnou nevyhraje, i když je to mocný protivník. "Amor je Láska nedokážu ho nenávidět ani vidět sklíčeného a pokud jde o to peklo. Mě je jedno jestli je to Anděl nebo Ďábel nebo člověk já si zvolím kdo to bude. Pravidla jsou v lásce neplatná"

"Jsi temperamentní a rázná jako vždycky. Nevím jestli je to pro tebe dobře nebo špatně. Přikazuji ti hlídat bránu!" Mávnutím ruky přivolal nebeskou stráž, které jsem velela. "Tihle mě mají zastavit?" Odfrkla jsem a odcházela. "Jdu s Amorem. K bráně si postavte tuhle stráž. Problém vyřešen." Mě nebude zastavovat ani náš Pán, když si umanu. Sliby by se měli plnit. Šla jsem dál, aniž by mě kdokoliv zastavil. Každý si mě prohlížel jako bych patřila do blázince, ale mě to bylo jedno. Přede mnou byla brána do Nebe a za ní stál Amor. "Počkáš tu na mě? Chci mu dát vědět." Amor přikývnul a odložil si batoh divného tvaru, z kterého trčely nějaké dráty. Ještě jsem se na něj otočila a viděla laskavý úsměv, který říkal já to věděl. Amor se vždycky trefí správně.

Peklo:

Překročila jsem práh s pekelným ohněm a vstoupila. Schody dolů byly tak strmé. Roztáhla jsem svá křídla a sletěla přímo ke kotlům, kde většinou strážil Dark duše hříšníků. Tentokrát nebyl vidět ani u dřeva na přikládání ani u příjmu duší. Dohled nad přikladači a příjmem si mě prohlédl a mlsně se olíznul, pak vzal bič a popohnal čerty, aby přiložili pod kotle. "Hledám Darka." Řekla jsem zostra a sklopila křídla, abych mohla projít a nepopálila si pírka.

"Ahaa ty budeš Adra?" Zeptal se mě jeden čert s ulomeným rohem. "Ano kde je ?" Štvalo mě, že tu není, když ho zrovna potřebuju. "Tady nemáš co poroučet ty bílá vráno! Víš co si provedla? Já ti to ukážu!!" Chytnul mě za ruku a táhnul do středu pekla. "Tohle je tvoje práce!!" Křičel na mě. Poprvé za dobu co jsem andělem jsem se bála. Ne o sebe, ale o Darka.

"Co se mu stalo?" Vyškubla jsem se mu z černých pracek. "Uvidíš sama." Znovu mě popadl a táhl nějakými chodbami. Po chvíli odbočil a já se táhla za ním. Ruka mě bolela od pevného sevření, ale musela jsem to vydržet.

Něco se mi nezdálo. Otáčela jsem se ze strany na stranu. Okolo se míhaly stíny. "To jsou zatracení těch si nevšímej. Tady počkej dojdu pro něj." Čert odešel a nechal mě stát kousek od kráteru s lávou. Kapičky potu se mi tvořily na čele a sjížděly po tvářích. Bylo tu větší teplo, než na kraji pekla. Nahlédla jsem blíž k okraji, když se mě něco dotklo. Letmí dotek. Studený a tak vítaný v tomhle horku. Něco se o mě znovu opřelo a odplulo do stínu chodby. "Nechte ji!" Vyštěkl čert bez rohu a někdo šel za ním. To přece nemůže být…Dark.