Zachraň můj osud 30. díl
Zachraň můj osud 30.díl
Dneska přidám 30 dílek. Ani jsem si nevšimla, že už jich je tolik ono jsou ty kapitolky trochu kratší, tak to přibejvá. Doufám, že minule jste si dílek pročetli. Něco se začíná dít a já to dnes nebudu vypisovat zpětně. :D Adra vstupuje do pekla…
Peklo:
"To nemůže být .. Dark." Místo neohroženého a ničeho se nebojícího pekelníka třetí kategorie se ke mně přibližovalo něco co se mu velmi vzdáleně podobalo. Čertovské plamínky mihotající se v očích byly pryč a na mě se dívaly jen prázdné černé oči bez zájmu. Bez sebemenší radosti, že mě vidí. "Co se mu to stalo?" Na jeho doslova vychrtlé postavě vysel cár dříve pěkné uniformy. Vlasy byly špinavé a rozlítané do všech stran. Nikdy by mě nenapadlo, že jeho rudé vlasy budou bez lesku a ohnivé aureoly, která vyznačovala jeho moc. Starý čert bez rohu si sednul na horký balvan vedle protékající lávy. "To je trest za to, že byl s tebou. Bylo mu vyrváno srdce a s ním i city." Jak jak je to možné. On si mě nepamatuje. On mě nemůže mít rád. On.. z očí se mi skutálela slza. "Jak mu to mohli udělat, vždyť mě měl jen rád." Vzlykot se změnil v pláč. "Plakat Anděla jsem ještě neviděl. Měla jsi ho opravdu ráda tak jako on tebe. Vždycky nám o tobě vyprávěl." Utřela jsem si obličej a pár křišťálově čistých slz uzavřela do malé lahvičky. "Já to tak nenechám. Změním zákon bude-li to třeba!!! Nejdřív byl potrestán Darius a teď ještě Dark takhle to dál nejde."
Co je to za Anděla? Čekal bych křehké stvoření, ale to ona nebyla. Jako starý čert jsem toho viděl dost, ale tohle poprvé. Vstala a roztáhla svá bělostná křídla. Záře zastínila plameny okolo lávy. Ona byla opravdu Anděl s Ďáblem v těle jak jí občas Dark říkal. Myslel jsem, že se vzdá a odletí, ale místo toho vzala Darka do náruče a uspala ho. "Je tak lehoučký, ale je můj." Řekla to tím nejněžnějším hlasem, až jsem skoro přestal dýchat. Lapavě jsem se nadechl a vstal z lávového kamene dřív, než by mi schořelo oblečení. "Náš pán mu dal tu nejhorší práci ze všech. Čistit kotle po nejčernějších duších. Nikdy jsem neviděl, aby pekelník s takovou hodností něco takového dělal. Ani já podřadný obyčejný čert od kotlů jsem to za celých 958 let nedělal. Odnes ho pryč, odnes ho daleko odsud." Nevím jak to bylo možné, ale za tu chvilku jsem jí věřil stejně jako Darkovi. "Postarej se o něj a vrať mu to co mu schází. Tudy se dostaneš ven bez toho, aby si musela přes kontrolu." Ukázal jsem skrze lávu nahoru ke kráteru. "Děkuju. Budu se o Darka starat." Mávla jsem poprvé křídly a rozvířila prach okolo. Nohama se odpíchla od země a vznesla se se svou láskou pryč z pekla. "Hodně štěstí."
Darek mi ležel v náručí jako loutka bez života. Necítila jsem tlukot jeho srdce jen jeho mělký dech, který mě přesvědčoval o tom, že je naživu. Začala jsem stoupat a proletěla okolo středu lávového kráteru. Moje bílá pírka začala černat a opadávat. Žár mi je pálil jedno po druhém, než jsem vyletěla ven vysoko do studených mraků, kde jsem nechala chvíli ochladit křídla. Celá mě bolela a pálila. "Kvůli tobě vydržím všechno." Pošeptala jsem Darkovi do ucha a pomalu klesala k místu, kde čekal Amor.
"Adro. Adro tady dole." Mával na mě Amor. "Proboha co se stalo." Podíval se na má spálená křídla a na Darka v mém náručí. Byl schoulený a tvrdě spal.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)