Manželem proti své vůli!! 3.díl

Manželem proti své vůli 3.díl

"Kdo je vlastně Flíček ?" Nakukoval jsem opatrně do stodoly, abych ho nepřehlédl. "Spí támhle, až se vzbudí poznáte to." Řeklo mi koště a zmizelo. Zrak mi padl na hromadu sena. Byl jsem doslova vyčerpaný a chystal se do té kupy skočit, když se v rohu místnosti rozsvítila světýlka. Hned vedle nich se zhmotnila postel s polštářem a přikrývkou na Flíčka jsem úplně zapoměl. Vedle byl malý stolek s jídlem a nechybělo ani pohodlné křeslo. Nejdřív jsem se pustil do vonícího jídla a pak se chystal natáhnout. Tác se trochu zavlnil a pak poposkočil. Jěště mi uteče i jídlo, ale tady bych se tomu ani nedivil. Okolo je tolik kouzel, která byla úžasná a pak tu byla ona. Ta jenž kouzla ovládá a zná je z paměti. "Moje žena je čarodějnice." Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem svázaný a není úniku. Dřív či později budu muset splnit manželskou povinnost i v posteli. Otřásl jsem se nad tou myšlenkou. Jediné co cítím je lítost, ale není to láska. Musím si lehnout a vyspat se. Třeba se probudím ze zlého snu.

---

"Neměla jsem ho sem brát a vystavit takové zkouše. Místo, aby si mi poradilo tak mlčíš." Koště stálo v rohu a ani se nehnulo. Tomu říkám rádce v lásce. Slyšela jsem jeho myšlenky, i když byl na okraji hradu a změnilo to mou dnešní náladu. Necítí lásku jen lítost. Povzdechla jsem si a přelila lektvar z křivule do lahvičky. Vykouzlila bublinu a vložila dovnitř lahvičku. "Víš kam to donést. Leť a pomoz v nouzi." Šeptem dodala kouzelnou formuli a nechala proplout otevřeným oknem. "Musíš být trpělivá on je ten pravý, kdo je ti souzen. Vše nemůžeš mít hned." Řeklo koště, než zmizelo za rohem zametat a uklízet. "Myslíš si, že neumím čekat?" Takhle jsem se nikdy necítila . Jsem tu celou dobu sama a osamělá. Nastala doba, na kterou jsem čekala tak dlouho, ale teď nevím naprosto nic. Co mám dělat? Jak s ním mluvit? Cítím novou sílu co mi dává, ale je to jako pár drobečků pro hladovějícího. Chci víc… chci ho celého pro sebe. Jednou budu- li trpělivá se dočkám.

Probudil jsem se někdy uprostřed noci. Okolo jemně svítily lucerničky bez plamene. Vůně sena uklidnila mou mysl a pročistila pocity z posledních pár hodin. Vědět to dopředu stejně bych se rozhodnul odejít od Kari a hledat čarodějku co jí vyléčí. Můžu si za to sám, že jsem zrovna tady a v téhle situaci, ale bylo to pro dobrou věc. Na stolečku se zhmotnila večeře. Napadla mě společná večeře, ale jak vidím, tak nikam nemusím. Docela se mi ulevilo a s chutí spořádal celý tác sám. Ani jsem netušil, že mám takový hlad. Něco jsem zaslechl a pomyslel si, že tu budou myši. Další šustnutí bylo trochu hlasitější a to mě donutilo podívat se okolo. Všude kupky sena a uprostřed hromada. Natáhnu se tady. Seno trochu šimralo a píchalo, ale jinak to byla nádhera. Vzpomněl jsem si na Karu a sušení sena, když se kupa zachvěla. Snažil jsem se rychle vstát, ale něco mě znovu nadhodilo. Přistání bylo do vedlejší hromádky, z které se začal valit kouř. Místo, aby mě to odhodilo zase o kus dál, mě to zvedlo. Kousky sena spadaly zpátky na zem a já uviděl tlamu. "Vaaaaa uuuuuuu .." Vyplázlo to jazyk a zvedalo se ještě výš. "Co co jsi zač?" Zeptal jsem se udivěně a prohlížel si dlouhé kostrbaté tělo porostlé duhovými šupinami a sem tam chomáči srsti. "Fli flí fli.."

"Má paní je vzhůru." Přiběhl za mnou jeden ze skřetů starající se o zvířata na hradě. " Rozumím." Přemístění do stáje trvalo vteřinu. "Flí flí." Vidět ty dva pohromadě mě donutilo se usmát. "Flíčku sundej Derise asi se tě polekal." Tak tohle je flíček? Opatrně složil svou hlavu k zemi a já mohl seskočit.