Zachraň můj osud 32. díl

Zachraň můj osud 32.díl

"Co to děláte? Nechte nás!!" Vykřikovala Adra a snažila se otevřít dveře na své straně. Pokus byl marný, ale toho zmatku jsem využil pro svůj prospěch. Rychle a nenápadně se mi podařilo strčit ruku do vaku s lektvary. Mám jen jeden pokus. Ta to není. Tu co hledám je kulatá a na straně má zářez. Auto nadskočilo a lahvičky o sebe zacinkaly. Jeden z můžu se na mě otočil, ale ničeho si nevšimnul. Na mě ležel Dark a vak byl přímo pod ním. Stačilo lahvičku nahmatat a vytáhnout opatrně zátku. "Adro nedýchej." Snad mě slyšela víc nahlas jsem se neodvážil promluvit. Pak nadzvedla Darka a já věděl, že můžu uskutečnit svůj plán. "Hej tupci!" Otočili se na zadní sedadla a to byla moje chvíle. Vypustil jsem obsah lahvičky přímo na ně. Fialová mlha utvořila opar a oni jí vdechli. "Zastavte!" Řidič šlápnul na brzdu. Auto sebou párkrát smýklo a zastavilo. "Kdo vás poslal??" Tohle jen tak nenechám slíbil jsem si a pomohl Adře vyndat Darka ze zadního sedadla. "Peklo, Nebe." Vyřkli oba najednou. To se mi snad zdá.

---

"Jdeme, než to vyprchá." Zabouchnul jsem dveře od auta. Adra popadla Darka a co nejrychleji se snažila vypadnout, ale bylo vidět, že je torchu v šoku. Nadhodil jsem svůj vak na rameno a kryl je. "Honem pospěš si, než se vzpamatují a zjistí, že jsme utekli." Tohle bylo spiknutí nebe a pekla. "Oni nás nahlásili hledačům. Musíme být opatrní Adro." Přikývla a zapadla za roh do úzké uličky. Následoval jsem ji a pořád se rozhlížel. "Takhle to nepůjde Amore. Je to moje vina měla bych se nechat chytit a vrátit Darka." Pohladila ho po tváři. "Je čím dál slabší. Bojím se o něj. On to nezvládne. Nic nejí ani nepije. Jak dlouho může vydržet v tomhle stavu?" Nevěděl jsem co jí mám odpovědět, ale jedno bylo jisté. "Ty jsi jeho druhá polovina. Jeden bez druhého zemřete." Její oči se třpytily slzami a beznadějí. Takovou jsem ji doteď neznal. "Vstávej. No tak VSTÁVEJ! Ty jsi Adra! Jedna z nejnebezpečnějších Andělů strážců na nebi! Ty se přece nikdy nevzdáváš tak jak by ses mohla vzdát něčeho co je tvé?" Vzal jsem ji z náručí Darka. "Když řeknu, že ho odnesu pryč daleko od tebe co mi odpovíš?" Zatlačila slzy co se jí draly do očí a celá se napřímila. Povznesla ramena a rozzářila se jemnou aureolou síly a vznešené odvahy. To je přesně ona pomyslel jsem si a udělal s Darkem pár kroků zpět. "Já ti ho nedám!" Hřbetem ruky si otřela zbloudilou slzu z tváře a odhodila neposlušný pramen medových vlasů. "Co budeš dělat Adro, když ti ho tady nechám zemře hlady a žízní."

"Mám nápad. Amore dej mi ho." Nemám moc na vybranou. Popošel jsem za dva kontejnery a položil ho na rozloženou papírovou krabici. "Měli by jsme si odpočinout. Je téměř tma." Nechal jsem Adru a Darka o samotě a došel se porozhlédnout.

"Vstávej Darku." Zacloumala jsem s ním a on se probudil. "Víš kdo jsem?" zavrtěl hlavou a dezorientovaně se díval někam před sebe. Jeho pohled směřoval do dálky, i když hned před ním byla zeď. "Budeš jíst?" Podávám mu kousek božského jídla, ale jen se odvrátil. "Čím tě krmí?" Další zavrtění hlavou. On snad přišel i o řeč. Amor se vrátil a přinesl vodu. "Zkus to." Přiložil Darkovi láhev k ústům. Tekutina mu tekla po bradě na oblečení. "Počkej už vím." Lokla si a přiložila svoje ústa na jeho. Zčervenaly jí tváře a odtrhla se od jeho rtů a polkla vodu. "To se nemůžeš jít třeba projít Amore místo, aby si na nás zíral? Stejně se nenapil."

"Ne nabíjí mě to. Víš já získávám svou moc právě z lásky okolo sebe." Adra se na mě podívala a usmála se. Bylo to poprvé od doby co utekla s Darkem z pekla. "Ono tě to nabijí."

Řekla a přitiskla se blíž ke své lásce a krátce ho políbila. Přiložila si ruku na ústa. "Děje se něco?" Vypadala dost vyvedená z míry. "Dark on se napil."

"Čeho? Vždyť si se znovu… nenapila."

"Ani jsem nemusela lásky mám pro něj celý oceán."

Znovu ho políbila tentokrát dlouze a Dark pil plnými doušky, když odtáhla rty byla úplně červená.

"No zvykej si. Budeš ho krmit několikrát denně, než získá trochu energie, aby sám chodil. Vzali mu srdce tak si bere to co mu chybí. Tvojí lásku."