Manželem proti své vůli!! 4.díl

Dnes se mi podařilo dopsat tento díl tak jsem ráda, že konečně něco vydávám. :) Omlouvám se za chybky a jinak se mě pár lidí ptalo na rady do hry tak mají odpovědi v dotazech jak na album pro s11 tak na další. Vždy rádá odpovím pokud vidím koment bohužel někdy je to zaspamované reklamou a nic pak nevidím tak doufám, že mají všichni odpověď. Momentálně lítám po vyšetřeních v nemocnici a čeká mě zákrok. To je důvod, proč sem nic nepřidávala není mi moc dobře a nálada je na bodu mrazu. Do toho všeho Vánoční úklid a nakupovaní. Dost mě nemoc vyčerpává a jsem stále unavená, ospalá snad brzo bude lépe dnes jsem byla na CT vyšetření a zítra se dovím kdy jdu na operaci. Všem přeji krásné Vánoce již dnes nevím jak budu schopná fungovat o Vánocích, abych tady popřála nebo psala něco Vánočního však se uvidí. :)

Manželem proti své vůli 4.díl

"Vím, že ses ho lekl nemusíš mi to říkat já to vím. Děsí tě vše tady, že mám pravdu?" Čarodějka se otočila a podrbala Flíčka za obrovským uchem. Ten se blahem sesunul na zem. Hned na to mu začali malý tvorečkové nosit jídlo. "To jsou skřeti co mi pomáhají na hradě se zvířaty." Jeden se uklonil. "Dnes být zvířátka spokojena. My ti radí sloužit. Splatit dluh co máme." Skřehotavě promluvil a vycouval v předklonu ze stájí. "Co ti dluží? Počkej neříkej mi to.Taky budou tvoji vězni." Neřekla jsem na to nic a mysl uzamkla, aby Deris nemohl přečíst moje pocity ani myšlenky. Svraštil čelo a já věděla, že se o to pokouší. "Naučím tě, jak si zablokovat myšlenky. Není to fér já tvé vidím a ty mé nemůžeš." To plně souhlasím a co mě ještě naučíš? Jak se čaruje nebo jak být poslušný sluha. Nemusím mluvit, ale ty víš co mám na mysli co bude moje práce. "Ty jsi pánem hradu můžeš, co se ti zlíbí, ale nejdřív by sis měl přečíst jak to tu chodí." Usmála jsem se a přičarovala knihu.

---

"Tady." Vzal jsem si ji a přečetl název. "Jak pomáhat čarodějnici. Ty ode mě chceš pomoct? Vždyť tě ani neznám a nechci ti pomáhat." Knížku jsem hodil směrem k posteli, no spadla na zem skoro jsem se trefil. "Něco jiného tam nemáš? Třeba jak zrušit naše manželství?" Podívala se na mě s takovým pátravým a vyčítavým pohledem. "S takovým přístupem se ti to možná povede." Utrousila a zmizela. V rukou mi přistála tenká kniha s názvem Chcete se stát volem? Musel jsem se usmát, měla smysl pro humor to musím uznat.

Jedno mávnutí hůlkou a koště přiběhlo. "Ano má paní?" V téhle chvíli jsem sama nevěděla co chci. Mám se dál dívat jak tu za několik dní trpí. "Opravdu je to on? Deris není šťastný a já cítím, že je ode mě dál a dál. Dnes se jeho náramek na ruce ještě ztenčil. Jak dlouho vydrží pouto mezi námi, co když se přetrhne?" Co se stane se mnou a co s ním? Nechci mu nijak ublížit. V obličeji jsem pobledla a na čele se vytvořilo pár nových vrásek. "Má paní nezoufej." Koště se postavilo na násadu a ukázalo co zůstávalo skryto. "To je pečeť." On je dokonce vyvoleným stát mi bok po boku na navěky. "Má paní pečeť se jen tak sama neobjeví pokud to není ten správný."

"Proto tě vzbudil, když byl ještě na míle daleko."

"Ano má paní. On bude ten kdo ti je roven ve všem jak v lásce tak v kouzlení."

"Jenže já pořád stárnu. Chtěla bych být zase hezká. Čarodějnice učením kouzel přichází o své mladí. Já se učila, až moc rychle."

"Jste mladá paní má a zase se vám vrátí krásná tvář."

"Pouto mezi námi slábne. Řetízek na jeho zápěstí je téměř neviditelné.Bojím se, že se vyplní kletba a jeho srdce se promění v led. Pak nebude naděje."

"Nezoufej paní má. Měli by jste něco dělat spolu třeba sběr bylinek. Čím víc bude ve stájí tím dál od tebe."

"Máš pravdu času měl na rozkoukání dost. Přestěhuj ho do pokoje vedle mého." Já se tak snadno nevzdám. On je můj osud a já jeho.

Flíček mezitím spořádal slušnou hromadu jídla. Pohnul se a stodola se celá otřásla. V ten moment přiběhl odněkud skřítek a dal mu něco do tlamky. "Pán být v klidu. Flíček malý." Tak tohle jsem ještě neviděl. To obrovské zvíře se začalo zmenšovat. Byl trochu větší, než já. Naklonil ke mně hlavu. "Pán podrbat Flí." Řekl skřítek a já opatrně natáhnul ruku. Nejdřív k ní čuchnul a pak na mě rovnou skočil. "Počkej vždyť mě umačkáš. No tak ne neeee nelízej mě. Fuj sundejte ho ze mě." Smál jsem se, když přiběhlo několik skřetíků a Flíčka ze mě sundali "Má rád vás pane. Paní taky ráda."

"To pochybuju skřete máme jen smlouvu a co váš dluh čarodějnici?" Za zeptání nic nedám třeba mi ani neodpoví. Čekal jsem, že se urazí, ale on zůstal. "Laja byt moc hodna čary máry. Pomoct nám v nouzi. Zabít obra co nás jedl. Toto být pár posledních našeho druhu. Bezpečně žít tady a pomáhat. Dar Laje za naši svobodu ne otrok.Z vlastní vůle mi jít s ní " Jeden menší skřetík něco držel. "Pohleď." Odkryl kousek plátna. Malý skřetíček sotva by se mi do dlaně vešel. Spal spokojeně v rukou své matky. "Mi být moc šťastný." Pochopil jsem a litoval těch slov co jsem čarodějnici řekl. "Laja tě mít ráda.Buď na ni hodný." Dořekl skřítek a byli všichni pryč, zůstal jen flíček, který se na mě zase chystal skočit. Hned se zarazil, když uviděl blížící se koště. "Můj pane." Koště se uklonilo a doslova mě na sebe položilo a už jsme frčeli. Rychle jsem se chytil násady, abych nesletěl. Prolítlo hradními chodbami a vyklopilo mě v jednom pokoji, kde čekala čarodějka. "Ať se ti dobře spí já budu hned vedle." Prošla spojovacími dveřmi a já zůstal zkoprněle stát na místě.