Zachraň můj osud 33.díl

Zachraň můj osud 33.díl

"Zvykej si budeš ho krmit často, než nabere sílu postavit se na vlastní nohy." Amor utichl a někam se zahleděl. Najednou k nám přiskočil a přehodil přes nás nějaký kus látky. "Ani slovo." Šeptnul a přimáčkl se úplně ke zdi.

Slyšela jsem kroky, které se přibližovaly, Vzduch byl najednou teplejší. Skousla jsem rty a nehnutě čekala neschopná pohybu. Něco se o nás otřelo a pak se stáhlo z uličky na hlavní ulici. "To bylo o fous."

---

Amor vylezl z pod přikrývky. Párkrát se mi podařilo Darka políbit, aby se ještě trochu napil mé lásky, než budeme muset jít. Nevím jestli se mi to zdálo, tak dlouhé nebo se čas zastavil, když se konečně ukázal Amor a pomohl mi vstát. "To byli plamenní čmuchalové hledají Darka. Peklo ho chce zpátky, ale potkal jsem i nebeské poslíčky, ty zase hledají tebe."

"A co ty Amore tebe nechtějí?" Zavrtěl hlavou. "Prošel jsem přímo okolo nich a nic mi neudělali, ale viděl jsem do jejich srdce a vím po kom přesně jdou." Byl smutný jako by celý svět najednou obalila deprese,žal a smutek. "Hlavu vzhůru já jdu s tebou. Utečeme jim!"

"Dobře mám plán jak se jim vyhnout." Sundal vak a začal v něm hrabat. "Tady máš pro sebe a tahle modrá je pro mě." Ani se nebudu ptát co to je a prostě to vypiju. Věřím Amorovi a budu ho provázet a ochraňovat. "Dobře. Chvilku vydrž." Darka něčím polil. "Bude trochu zapáchat, ale sníží to jeho pekelnou auru na minimum, tím se zbavíme pekelných hledačů a slídilů. To co jsi vypila z tebe dělá napůl smrtelníka stejně tak ze mě tím se změní naše čistá duše napůl na lidskou a nebudou nás moct vystopovat." Ukázal nad mou hlavu. Aureola zeslábla, až byla téměř neviditelná. Vlasy jindy se vlnící i bez větru mi spadaly do očí. "Až bude po všem zase budeme to co předtím mám lahvičky." Pohnul s vakem, který cinknul a přehodil ho přes rameno. Z opasku sundal pytlík od Rela s hvězdným prachem a trochu si ho nasypal do dlaně. Zrníčka se začala vznášet. "Jdeme Adro." Vzala jsem do náruče Darka, který vypadal o trochu lépe a šla za ním. Prach se dal do pohybu a vedl nás přes polovinu města. Tam kde nebylo světlo. Tam kde lidé opustili stavení zbyl jen strach. Na konci za posledním domem se prach zastavil. "Co to dělá?" Amor se také zastavil. Bylo na něm vidět, že ho to zmátlo. "Nevím asi hledá správnou cestu." Pomalu začínalo svítat. Prach se rozvlnil a vydal se doprava, kde byla největší tma. "Někdo tam je." Špitla jsem na Amora a držela se těsně za ním s Darkem v náručí. Ten v klidu spal, kdyby tušil jaký mám strach, že nás chytí a rozdělí. "Jsou to hledači?"

"Nevím." Chtěli jsme utéct, ale prach se stále víc přibližoval k osobě zahalené tmou. První sluneční paprsky dopadly na prach, který ozářil tvář osoby. "Dariusi." Vydechl jsem a byl šťastný, že ho vidím. "Znám vás? Někoho mě připomínáte." Adra zůstala stát za mnou. "Nevzpomínáš si na Nebe? To jsem já Amor a Adra s Darkem." Padlí anděl nám vstoupil do cesty. "Darkem? Tím z pekla? Toho znám." Odvětil bez zájmu a díval se přes okraj velkého kráteru. "Podívej se na něj. Adra se o něj celou dobu stará co ho vytáhla z pekla." Posunul jsem si vak na zádech a lahvičky zacinkaly. Adra položila Darka opatrně na deku, kterou jsem stihl pohotově vyndat. Darius k němu došel a klekl si. Přejel rukou po jeho tváři a on se vzbudil. Dívali se na sebe a Darek se usmál. Poprvé od doby co jsme na cestách bylo vidět, že je spokojeny. Vzal ho za ruku a Darek se opatrně postavil. "Kamarádovi rád pomohu." Řekl Darius a jeho ruce zazářily, zář se přenesla na ruce Darka a postupně prostoupila celé tělo.

"Kdo jsem, kde to jsem?" Vyšlo ze rtů Darka a Adra je oba dva objala. Se slzami v očích sevřela svoje štěstí. "Zamiloval si se do mě jednou. Zamiluješ se do mě podruhé." Dala mu pusu. "On ode mě nepije. Co si s ním udělal?" Odstoupila a podívala se na Dariuse. "Vrátil jsem mu trochu toho co scházelo, ale srdce nedokážu." Omluvně svěsil hlavu. "To nevadí moc ti děkuju jednou ti to oplatím, až budeš potřebovat." Slabé přikývnutí a opět zahledění do kráteru. "Na co se díváš?" Zjišťoval opatrně Amor. "Je to asi zvláštní, ale myslím si, že jsem dřív dokázal sletět dolů a nebo ten kráter přeletět. Vítr mě láká a hladí, až mám husí kůži. Musí být nádhera létat." Adra neváhala a otevřela svá nebeská křídla.