Zachraň můj osud 34. díl
Zachraň můj osud 34.díl
Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. "Pojď." Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. "Ty jsou nádherné." Pohladil pár pírek, která byla jako samet.
"Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem." Řekla a vznesla se. "Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat." Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. "Jsem šťastný, děkuji ti." Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat.
Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. "Nemůžeme tady zůstat je to moc nebezpečné. Jste vidět na mílí daleko." Volal na mě Amor a sám se snažil působit nenápadně. Přistála jsem kousek od nich a pomalu křídla složila a schovala. Ještě trochu bolela od minulé nehody a teď nesla dvě andělská těla. "Musíme se někde schovat a počkat do večera." Sáhnul jsem na váček s pískem co nás přivedl, až sem a pocítil jak ubyl. Adra kývla a přešla k Darkovi a vzala ho za ruku a otočila se k odchodu. "Počkejte. Já vím, kde se můžete ukrýt." Dnes opět pomáhám. Někomu jsem věnoval další šťastný den. Usmál jsem se. Zaza určitě nebude proti, až je přivedu. Je hodnější, než celé nebe a taky tak roztomilá. Procházeli jsme opatrně okolo bortících se domů určených k demolici. Další zřícená budova nás donutila si cestu prodloužit a celou jí obejít.
Adra:
"Vypadá to tu jak na konci světa." Prodírat se kusy sutě a cihel nebylo moc jednoduché, když jsem vedle sebe přidržovala Darka, aby nezakopl. Ulevilo se mi, že chodí po svých a nemusím ho dál nést. Lahvička co mi dal Amor proti vystopovaní andělské aury mi brala sílu. Amor byl jako schlíple kuřátko. Jeho cítění tady úplně zanikalo. Liduprázdno a pusto a on tolik potřeboval cítit lidskou lásku. Darius nás neomylně vedl bludištěm, jako by dopředu znal cíl naší cesty. "Někoho hledáte, že?" Naše malá společnost se zastavila. "Jak to můžeš vědět?" Zamrkala jsem a snažila se nedělat moc překvapenou. Co se vlastně stalo jemu za dobu co je na zemi?
"Dariusi co se s tebou stalo ode dne, kdy tě náš Pán poslal dolů mezi smrtelníky?" Zvědavost byla silnější, než jsem si myslela a musela se zeptat. Někdo jako on nejsilnější a nejlepší z andělů. "Já si nemůžu na jisté věci dodnes vzpomenout. Poznávám sám sebe a snažím se to pochopit. Kousky vzpomínek občas zapadnou do sebe, ale stále jsem na to nepřišel." Podíval se na nás a já věděla, že se dívá do srdcí a nahlédne i do duše. "Nebeské a pekelné. Vaše aura je slabá, ale to neznamená, že jí nevidím. Schováváte se a něco hledáte tak moc, až by jste se všeho vzdali. Najdete co hledáte, ať je překážek kolik chce. Vidím ve vás odhodlání, ale i strach a v Darkovi prázdnotu. Jiný by se vzdal, ale vy to zvládnete." Zasvítily mu oči, jako by se v nich přehnala smršť blesků. "Já mám moc vidět do lidí. Mohu jim darovat své štěstí na úkor mého smutku. Pro vás je to možná dar pro mě prokletí. Nebýt Zazi byl bych ztracený, ale ona je můj anděl strážný." Dokončil jsem větu a kabát se sám rozvlnil. "Musíme spěchat je v nebezpečí. Neváhala jsem a roztáhla křídla. "Amore postarej se o Darka. Přijdeme pro vás a ty si naskoč budeme tam rychleji. Řekneš mi kde přistát, aby nás nikdo neviděl."
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)