Manželem proti své vůli!! 7.díl
Manželem proti své vůli 7.díl
"Cože jen přes mou mrtvolu!" Jako by nevěděl co se stane. Jedno mávnutí a byl bez kabátu a následně i bez košile. "To nemyslíš vážně !! Já nechci!" Co s ním mám dělat je horší, než ženská. "Myslíš, že ti tady někdo příjde na pomoc?"
Přestal sebou házet a já se pomalu blížila k posteli. Znovu se ošil a natlačil, až na polštáře. "Já ti neublížím. Jen se snažím pomoct." Aniž by si toho všimnul obtáčela jsem okolo zápěstí magický náramek s řetízkem. Délka se zmenšovala a náramky se zviditelnily. Oba nás napadlo totéž, ale já byla rychlejší. Chytila jsem jeho ruce a svázala jednu k druhé, když se u postele ukázalo koště. "Nerada ruším, ale máte naléhavý případ." Čarodějka byla rázem pryč. Jen se někam táhl řetízek, až pozvolna zmizel. Já zůstal svázaný a koště stálo hned vedle postele. "Pomůžeš mi?" Obrátil jsem hlavu a zůstal smutně koukat na koště. "Máš mi sloužit!" Koštěti začala červenat násada a nebylo schopné slova. Pohnulo se směrem ke mě. Zachrání mě blesklo mi hlavou, když se jí zapálil konec koštěte. "Vodu!" Vykřiklo a letělo se schladit, než schoří na popel. Řetízek se opět zviditelnil. Čarodějka se blížila a já byl pořád svázaný.
"Nečekal jsi dlouho?" Zeptala se mě čarodějnice a v rukou nesla nějakou pikslu. Po těle mě přejela husí kůže. Strach se stával silnějším. Zvlhly mi svázané dlaně. Zkusil jsem se znovu osvobodit, ale řetízek se víc zařezal do zápěstí a já syknul bolestí. "Co to děláš? Vždyť si ublížíš. Klid nic ti neudělám." Sedla si na kraj postele vedle mého těla. Holá hruď se mi zvedala čím dál rychleji. Srdce tlouklo jako na poplach. V myšlenkách se střídalo několik pocitů a vše bylo přebito slovem manžel. Je to moje povinnost. Jednou k tomu muselo dojít. Přiblížil jsem se k jejímu obličeji, víc se naklonil, když zvedla hlavu a naše oči se setkali. Najednou mi to nepřišlo nijak divné. V těch hlubokých očích jsem se ztrácel. Chci to zkusit našeptávalo mi srdce, když konečně přerušila ticho v místnosti. " Pokud uděláš co ti řeknu, tak ti uvolním ruce." Ústa nevydala ani hlásku, ale v hlavě jsem slyšel jasný souhlas, který slyšela. "Lehni si a já ti sundám ten řetěz." Sesunul jsem se do polštářů a nohy hodil na postel. Nahnula se nade mnou a osvobodila moje ruce. Zlehka se o sebe otřely prsty a já cítil problesknutí. Zůstala nade mnou nakloněná a já zvedal hlavu z polštáře. "Nedělej to." Téměř zašeptala a to mě ještě víc přimělo si to vyzkoušet.
"Víš, že tě celou dobu slyším? Opravdu tě musím co nejdřív naučit jak si zablokovat mysl." S povzdechnutím si mě prohlížela a mě to došlo. Ona to slyšela, všechno co jsem si myslel, nad čím uvažuju. "Já to beru jako pokus." Vylítlo ze mě a kouzlo, kdy jsem to chtěl zkusit bylo pryč. "Nenávidím tě, ale jsme manželé! Mám na to právo." To se mi povedlo, teď si bude myslet, že na nic jiného nemyslím. Chtěl jsem odpochodovat na nejvzdálenější místnosti na hradě, abych se zklidnil a mohl dělat uraženýho, když mě položila ruku na hrudník. Zpropadený srdce, už zase tluče jako na poplach. Zatlačila mě zpátky do peřin a pozvedla obočí. "Dal si mi slib, že zůstaneš, když tě rozvážu." Je to past. Nesmím se nechat znovu chytit. Hlavně nemyslet. Nemyslet na nic.
Otevřela šuplík u postele a vyndala kousky látky. Vzala mě za zápěstí, kdy mnou opět projel záblesk. Otevřela kelímek a potřela malé oděrky a převázala plátýnkem. "Otoč se." Bez řečí jsem se otočil na břicho. V hlavě jsem si opakoval, že se jí za tohle pomstím. Nenávidím to tady. Chci domů za Karou. V klidu se starat o dům a pole. Místo toho jsem tady uvězněn. Z úvah mě vytrhlo něco ledového na zádech. "To studí." Postěžoval jsem si a pak to ucítil.
Její horká dlaň roztírala mast po zádech. Blaženě jsem zachrochtal, když se dotkla namožených míst.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)