Manželem proti své vůli!! 8.díl
Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku...
Manželem proti své vůli 8.díl
Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo a mě naskočila husí kůže. "Dost to stačí! Přestaň s tím!" Prudce se mi podařilo vymrštit do sedu. Popadnout oblečení a vycouvat pryč. Chtěl jsem daleko co nejdál to šlo. Místo toho se mi povedlo v chodbách a odbočkách zabloudit. Řetízek na ruce slábnul a pomalu se ztrácel. Utéct!! Kdyby to k něčemu bylo vykřičel bych to z nejbližšího okénka, ale okolo bylo jen pár pochodní. Pár kroků a jedna z nich vzplála a osvítila uličku celou zahalenou v pavučinách. Staré křídlo hradu. Napadlo mě a dvakrát jsem neváhal a prošel. Na zádech mi něco přeběhlo, ale stejně se mi podařilo jít dál. Vždycky se bojím pavouku a podobných míst, ale tentokrát mi to bylo jedno. Bál jsem se vlastních citů a srdce, které doteď spalo. Vedle mě se zapálila další pochodeň. Pavučiny okolo vzplály. Podařilo se mi těsně proběhnout a vrazit do prvních dveří.
"Paní co je vám? Jste v pořádku?" Koště mi pomohlo do křesla. Síla, kterou jsem pocítila stejně tak rychle zmizela. "Děsím ho. Nesnáší mě." Zašeptala jsem a přičarovala si sklenici s lektvarem. "Tohle nepijte." Vyrazilo mi lektvar z rukou a on se rozbil. "Nikdy si to neberte! Chcete oba zničit? Nepůsobilo by to jen na vás, ale i na něj dokud jste spoutaní slibem." Hlavu jsem si položila do dlani a protřela si unavené oči. "Tak co mám dělat? Nechci ho u sebe držet proti jeho vůli! Nejdřív jsem si myslela, že ho zkrotím a nějak to postupně půjde a podívej se na mě. Podívej se!" Ruce se mi při těch slovech třásly jako nikdy předtím. "Byla jsem tak ráda, když se konečně někdo ukázal. Pořád sama za zdmi hradu obestřena kouzly. Nikdo se sem nemohl dostat a najednou je tady. Tvrdíš, že je v mém osudu, ale já to tak necítím. Jsem pro něj jen nějaká povinnost, ke které se zavázal." Musela jsem se nadechnout hned několikrát, abych se dokázala trochu uklidnit a rozumně uvažovat. "Paní má, kdyby to nebyla pravda nikdy bych se neprobudilo a nemělo značku. Od doby co je tady se pomalu měníte. Vy to nevnímáte, ale já to vidím!! Věřte si."
"Zruším naši manželskou smlouvu. Nechci mu víc ubližovat. Můžeš se po něm podívat? Chci mu to říct z očí do očí. Chci vidět jen jednou jeho úsměv, až se to dozví a odejde." Vzdám se ho a zůstanu sama dokud mi zbude síla na žití. "Víte vůbec čeho všeho se vzdáte? Rozmyslete se dobře prosím." Koště otřáslo proutím a odhalilo jinak ukrytou značku na konci násady. Dvě poloviny srdce spojené stuhou zazářily "Je příliš daleko. Má paní váš řetízek slábne." Zadívala jsem se na slaboučkou obroučku, která se pohupovala na zápěstí. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)