Manželem proti své vůli!! 9. díl

Manželem proti své vůli 9.díl

Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta.

Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek.

Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu.

---

Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil na židli a snažil se ho zavřít a najednou jsem se propadla do tmy. Vše okolo zmizelo, jen na zápěstí jemně poblikával náramek.

"Pane Derisi?" Řetízek se stáčel do křídla hradu, kam roky nikdo nešel. Prach a roztrhané pavučiny, jejíž zbytky ulpěly na řetízku se pohupovaly sem a tam. Pro koště mého kalibru taková špína znamenala výzvu, ale to muselo počkat. Proplula jsem tím bordelem a rychle pokračovala dál. Na jedné ze starých chodeb plála pochodeň a celý prostor byl vyhořelý a hned za tím místem pootevřené dveře. Proč musel jít zrovna sem. Ta místnost byla jediná vždycky zamčená. Jak se tam mohl dostat? Nemělo smysl o tom uvažovat, ale najít Pana Derise a co nejdřív ho přivézt zpátky. "Pane? PANE MUSÍTE RYCHLE SE MNOU!" Na schodech vedoucích z místnosti nahoru do věže zarachotil řetízek. "Pouto praská. Paní Laja vás chce propustit, než se stane neštěstí. Rychle." Neváhal jsem ani vteřinu a rozeběhl se zpátky. Řetízek se vracel do náramku čím blíž jsem byl, tím silnějším a lesklejším se stával. "Honem Pane něco se stalo!" Hnalo se za mnou koště. Ještě kousek a budu tam, když sem sebou prudce trhnul. "Paní Lajo probudit se. Flí flíííí." Bylo slyšet z místnosti,až na chodbu. Rychle jsem se oklepal a všiml si, že řetízek je rezavý a zasekl se. "Flíčku musíš mi pomoct dovnitř." Poznal můj hlas a vykoukl ze dveří. "Flí, flí flíí." Byl rád, že mě vidí a rovnou mu došlo co po něm potřebuji. Opatrně si omotal řetěz okolo nohy a silou mě vtáhl do pokoje. "Laja nechtít probudit." Hlásil mi skřetík špatné zprávy. "Všechno je to tvoje chyba!" Šťouchlo do mě koště násadou, která svítila. "Já potřeboval jen prostor. Chvíli být sám a přemýšlet. Nic sem neudělal!" Pohladil jsem Laju po tváři, která byla studená jako led. "Ona je v jiném světě. Zahalená temnotou a jediný kdo jí může dostat zpátky jsi ty Derisi."

Studený pot mi vyrazil na čele. Měl jsem dostatek času, abych si uvědomil, že se nemusím bát.

"Mám o ní strach." Polknul jsem na sucho.

"Flí a skřete odejděte do stájí a nikomu ani slovo nebo by nás mohli snadno napadnout ostatní čarodějové." Zdůraznilo koště a poslalo je pryč.

"Jak poroučíš." Skřet za sebou potichu zavřel.

"Pane snad prominete, ale musíte mě poslechnout v každém slovu a zapamatovat si co máte dělat, než odejdu."

"Ty tu taky nezůstaneš? Ale já nic neumím." Pochyboval jsem o sobě.

"Musíte se konečně rozhodnout. Chcete zůstat na hradě s Lajou a nebo se vrátit domů?" Podíval jsem se k oknu, kde bylo vidět přes les, za kterým byl můj domov a pak na Laju bezmocně ležící v křesle.

"Zůstanu tady." Trochu se mi zachvěl hlas, ale rozhodnutí bylo pevné jako skála.

"Nejdřív musíte pomoci mě. Dotkněte se násady." Uchopil jsem koště a pozvolna zhasínalo.

"Velmi dobře. To je ono ještě chvilku vydržte. Pusťte mě!" Moje dlaň trochu pálila, když jsem jí rozevřel byla tam vypálena polovina srdce. Koště přistoupilo k Laje.

"Zvedněte její ruku. Musím jí předat druhou polovinu." A vklouzlo do její dlaně.