Manželem proti své vůli!! 10.díl
Manželem proti své vůli 10.díl
Držel jsem její dlaň ve své a pomohl jí sevřít násadu od koštěte. Náramek na zápěstí zapraskal a varovně zablikal. Měla tak studené ruce, jako by se neměla vrátit z temnoty, která ji obklopovala. Stejně ji nepustím. "Za chvíli tady na to budeš sám. Musíš jí pomoct dostat se zpátky. Pokud tu šanci propásneš, už nikdy se nevrátí a ty budeš muset nést kletbu místo Laji."
Nevěděl jsem co mě čeká, ale nemůžu to nechat jen tak a jít si domů. Ve skutečnosti je docela milá. "Jak to mám udělat?" Trochu mě to děsilo. Můžu se snad rozhodnout jinak? Dobře jsem věděl, že tohle je rozhodující krok. "Chci po tobě jen jedno. Nehni se od Laji ani na krok. Musíš to vydržet dokud se na její dlani neukáže druhá polovina srdce. Jedině tak se obnoví vaše smlouva a náramky. Pokud se tak nestane do svítání, nic nepůjde vrátit a ty budeš prokletý." Nejdřív jsem si ničeho nevšiml dokud koštěti nezmizelo všechno proutí. Postupně se vytrácena i násada. "Počkej."
"Nemohu je to dar za dar." S tou větou se poslední kousek rozplynul. "Budeš mi chybět." Zašeptal jsem do prázdna a držel Laju za ruku. Minuty odtikávaly staré hodiny na zdi. Místo kukáni jen zlověstně vrzala dvířka. Snažím se být klidný, ale čím delší doba uběhla tím víc se o Laju bojím. Strach se mi vkrádal do mysli čím dál častěji, až jsem uslyšel hlasy. Šlo to z chodby, ale já se nemohl jít podívat. Po hodině mrmlání ustalo a ozval se rámus venku na dvoře. Okno bylo jen kousíček ode mě, ale mě to nezajímalo. To důležité mám přece před sebou. Další hodina, kdy místností poletovaly předměty a snažily se mě donutit používat ruce, abych je odhodil a nebo se ubránil. Vše padalo na mě a pár dokonce i na Laju, která se nemohla bránit. Nakonec se vše spojilo do jednoho a já skoro zešílel z hlasů, rámusu venku a létajících věcí. V jeden moment jsem její ruku skoro pustil. "Nesmíš ji pustit." Ozvalo se zřetelně a já ji znovu chytil a zalehl tělem, abych Laju bránil před útoky šílených knih. Ucítil jsem jak sevřela mou ruku, ale oči neotevřela. Konečně se začal obnovovat náramek a řetízek se vracel zpátky. Rez zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Na Lajině zápěstí byl stále zničený úzký kroužek, který byl celý popraskaný. Nevím co se dělo pak. Vše se spojilo do jednoho a já víc nalehl na Laju, až se nechtěně naše rty spojily. Problesknutí mezi těly mě odhodilo ke zdi. Rychle se musím vrátit a hlídat, když jsem to uviděl. Její tělo se zvedlo do vzduchu a pozvolna odnášelo do vedlejšího pokoje na velkou postel. Následoval jsem jí a opatrně přikryl. Vylezl na postel a lehl si hned vedle. Její ruku jsem sevřel v dlani a čekal, až se probudí. Její náramek se zpevnil a byl silnější, než ze začátku. Prsty jsem si přejel po rtech a pak se dotkl jejich rtů. Opravdu se to stalo. S tou myšlenkou se mi podařilo vedle Laji usnut.
Tma. Nic nevidím. Čeká mě trest? Temnota mě pomalu stravuje a nedá mi klid. Každý dotek pálí a trhá mě na kousky. Nevydržím to. Je to můj konec. Když mě něco teplého sevřelo a odráželo bolestivé rány. Kryl mě štít a pomalu mě dostával z největší temnoty na světlo. Drží mě za ruku a táhne pryč. Cesta je dlouhá a moje energie se vytrácí. Cítím, že jsem v bezpečí a povolám ochranné kouzlo, na to jediné se zmůžu a upadám do spánku, kdy načerpám novou sílu. "Jsi v bezpečí. Držím tě." Slyším vedle sebe šeptat slova. Hlas co ke mně promlouvá patří Derisovi. Je tady se mnou. Otevřela jsem oči a podívala se na spícího manžela.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)