Škola pro chytráky 42.díl

Škola pro chytráky 42.díl

Kei a Hiro jdou zachránit Aki. První stopa odhalena.

"Vyrážíme." Hiro se držel těsně za mnou. Myslel jsem, že mi nebude stačit, ale on mě dokonce konkuroval a chvílemi byl o krok napřed. Medvěd ve mně se pohroužil do polospánku, aby mohl vyčkávat na tu správnou chvíli a nahromadit další sílu, kdyby bylo třeba. Blížíme se k prvnímu vzdálenému městečku a já doufám v nějakou stopu. "Víš ty vůbec …. Jak ji najít?" Ptal se mě Hiro za běhu z kopce a těžce přitom oddechoval. "Jo jeden nápad bych měl." Nervózně se na mě podíval a spiklenecky mrknul. "Tak to vyklop Keii." Asi se to bude zdát divný, ale je to jediná stopa co mám. "Budeme čenichat."

---

"Cože budeme?" Hiro zastavil, abych mu celou tu věc vysvětlil. "Ten co mě vezl byl cítit cigaretami zvláštní vůně, ty jen tak nikdo nekouří." Nechápavě pokrčil rameny. "No a kde je největší prodejna cigaret?" Viděl jsem jak se mu rozsvěcí žárovka. "Dokr." Bingo je to nejvíc zásobovaný obchod a jedině tam budou něco takového mít. "Proč jsme si nevzali aspoň motorku?" Vyptával se trhaně při dalším běhu do kopce. "Cokoliv co dělá rámus by nás prozradilo a vůbec jak to, že mi stačíš?" Ty jeho oči zase něco skrývaly. Jo tak tenhle pohled znám, on přede mnou má tajemství. "Ty taky něco ovládáš?" Zazubil se a ještě přidal. Měl najednou tolik síly jako já ani se nezadýchával jako předtím. "Nejen ty si zvláštní, ale já u toho nenadělám jako malý uřvaný děcko." Kdy se to stalo, jak mohl tak vyrůst, nechápu že jsem si něčeho nevšiml dřív. Jak mi to mohlo utéct. "No mohlo tě to napadnout, když jsme bráchové, ale na vysvětlování není čas. Musíme ji najít dřív, než se Aki něco stane." Přikývnul a oba jsme přidali, až se za námi zvedal prach. Několik kilometrů před Dokrem Kei zastavil. "Mě tam můžou poznat, ale tebe ještě neviděli. Počkám na tebe. Ptej se po cigaretě s vůni mentolu." Mávnul jsem na Keie a vyrazil. Městečko bylo na dosah. Moje rychlost zpomalila do normální chůze. Stáhl víc kapuci do obličeje a vše přitom pečlivě kontroloval. Jedna chyba a nemusí se dozvědět nic. Ulice byli v tuto hodinu skoro liduprázdné, ale hlavní prodejna měla rozsvíceno. Nonstop prodej, ať se jednalo o kohokoliv divného. Obsloužili by i ducha, kdyby měl peníze. Tenhle krám si potrpěl na diskrétnost a dodal absolutně cokoliv. Došel jsem na roh a rozhlédl se. Pár popelnic na protější straně a spoře osvětlená silnice. Šero pomalu pročesával rozbřesk prvních paprsků. Nastával nový den a já musel vstoupit. Zvonek nad dveřmi zazvonil, k pultu okamžitě dorazila prodavačka.

"Co si budete přát?" Zeptala se a podezřívavě si mě prohlížela. Musím být opatrný pomyslel jsem si a opřel se rukou o pult.

"Chtěl bych mentolové cigarety." Zamračila se a znovu mě prohlédla, ale tentokrát pozorněji.

"Ty jsou jen na obědnávku." Tušil jsem potíže.

"Poslali mě z práce. Ten co je kouří mě má na starost, když je nepřinesu přijdu o práci." Snažil jsem se vypadat věrohodně a zoufale.

"To jste měl říct rovnou. Gas je kouří po kartónech." Usmála se a vytáhla z pod pultu celý zadělaný balík.

"Vyřiďte mu, že další budou příští čtvrtek, ať si ze zámečku pošle Teodora mám pro něj balíček." Jen jsem mávnul a vylítnul ze dveří co nejrychleji to šlo. Za rohem do mě někdo skoro narazil. "Čum na cestu." Naštěstí šel dál a za ním se táhle mentolová vůně.

Přidal jsem do kroku a kartón držel pod mikinou, aby nebyl vidět. Prokličkovat co nejdál nepozorovaně bylo horší, než když se mi podařilo dostat dovnitř. Jako by na mě každý kolemjdoucí upíral svůj pohled. Shodil jsem kapuci z hlavy a nenuceně zvolnil chůzi. Sem tam se podíval do výlohy u nějakého krámku. Postupně se mi podařilo dojít k okraji města a vyhodit cigarety, když jsem slyšel rychlé kroky. Mohl jsem začít utíkat, ale to by vyvolalo rozruch a mohli by zmizet na druhou stranu mě nemůžou dostat. Kei na mě čeká a pokud se nevrátím udělá nějakou blbost. Někdo se blížil a já věděl, že se musím rozhodnout.