Dračí prokletí 12.díl

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :)

Pěkné čtení nového dílu :

---

Dračí prokletí 12.díl

V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryla kousek dřeva z rozbité knihovny. "Čeká nás hodně práce. Zítra to odtaháme a co zbude znovu srovnáme."

Pozoroval jsem ji jak se klidně prochází a mluví o normálních věcech. Jako by se nic nestalo a jen se tudy prohnala bouře. Bylo zbytečné cokoliv jiného říkat. Mám jí rád, ale člověk nemůže žít s drakem. Něco vycítila a najednou se otočila a šla blíž. Natáhla ruku a zabodla do mě prst. "Ani na to nemysli. Dneska zůstávám tady a zítra taky a všechny ostatní dny." Jak mohla vědět na co myslím? Největší strach mě nahánělo pomalu zapadající slunce. Prokletí se zrušilo, ale co přeměna na čaroděje? Budu na chvíli člověkem a nebo zůstanu navždy drakem? Nechci jí dát falešnou naději, že budu jako ona. "Mino tady." Podal jsem jí vodu s uspávacím práškem. "Díky." Tak krásně se na mě usmála a bylo to naposled. Během pár minut její tělo ochablo. Chytil jsem jí dřív, než spadla na zem.

Slunce zapadlo a s posledním paprskem se dračí šupiny zaleskly. V ten okamžik mě ozářilo světlo a já se opravdu změnil na čaroděje. Takže tohle se nezrušilo. Ten podlí Kadak na mě použil jinou kletbu, než předtím. Přičarovat si oblaka byla maličkost. Nastoupil jsem a v náručí držel Minu. "Beze mě ti bude líp." Šeptám slova útěchy do jejího ouška. Slabě se zavrtěla a spala dál. Noční vánek čechral její tmavé vlasy. Na noční obloze zazářily hvězdy a vedle nich vystoupal měsíc. Ozařovali nám nebeskou cestu do dáli. "Mrzí mě to, ale nemůžeš zůstat. Běž a buď šťastná s lidmi. Se mnou by tě potkala jen smůla a neštěstí." Byli jsme dost daleko, kde ani pohoří z údolí nebylo vidět. Pomalu svítalo, když se mi podařilo najít místo, kde bych Mínu nechal. Srdce se mi chvělo, když jsem jí pokládal do vonícího sena a utěšoval se, že dělám správnou věc.

Ještě, než se moje tělo proměnilo do dračí podoby přemístil jsem se do jeskyně. Je čas přesunout se o kousek dál. Vyletěl jsem nad pohoří a hledal něco majestátního. Po několika hodinách ve vzduchu se mi nepodařilo najít dost velkou jeskyni. Začal jsem klesat a přistál vedle vodopádu, abych se napil. Špatná nálada mi moc nepřidávala a stával se ze mě mrzout. Jen se pořádně napiju a poletím na druhou stranu, když mě překvapil odraz ve vodě. "Můj králi." Za mnou byl zlatý drak. Vůbec nevím, kde se tam vzal. "Příteli tak přeci jen si použil to co jsem ti poradil." Usmíval se a přistoupil blíž. "Ano, ale ta druhá kletba zůstala."

"Už chápu, proč si jí poslal pryč." Jak může vědět, že tu se mnou někdo byl. "Já vím všechno, aniž bych chtěl." Pokrčil rameny a s chutí se napil. "Výborná. Ledová a čistá. Dobře ses o tohle místo postaral. Co by si říkal nové jeskyni za vodopádem?" Otevřel tlamu a formoval magickou ohnivou kouli. Nic tak zářivého jsem doteď neviděl. V úžasu sleduji jak král draků přetváří skálu. Buduje místnost za místností. Hned potom se tam vytvořilo hnízdo prokládané tím nejměkčím mechem. "Ještě tvoje věci." Lusknul a vše se přestěhovalo. Viděl jsem hodně, ale na něj nikdo z nás nedosahoval. Právoplatně byl naším vládcem. "Mám otázku." Já na rozdíl od něj myšlenky četl jen u zvířat. "Jakou?"

"Proč si Minu uspal a odnesl tak daleko? Mohl si jí vymazat paměť a nechat v lese nikdy by si na tebe nevzpomněla a odešla by sama."