Zachraň můj osud 37. díl

Zachraň můj osud 37.díl

Brána nebes se pomalu otevřela, ale my jsme se rozhodli vejít do té druhé. Plameny na bráně se zvětšily a šlehaly, až na kliku, která se rozpálila. "Dariusi tohle je moje parketa." Amor mě odstrčil stranou a vytáhl něco ze svého vaku. Dveře se se skřípotem pomalu začaly otvírat. "Rychle dovnitř, než se to zavře. Dlouho to neudržím." Adra proklouzla jako poslední a rovnou se zabouchly. "Nejsme tady vítání." Podotkla Adra a šla přímo hlavní cestou. Bylo jí jedno, kdo všechno nás uvidí. Tolik pekelníků vstalo ze svých pelechů a dívali se, kdo jim to tam leze bez pozvání. Chtěli zaútočit, ale nesměli. Přešli jsme bez větších problému a jejich vrčení bylo slyšet do další části pekelných chodeb. Tam nebyl skoro nikdo. Adra mířila ke kráteru, který musíme obejít, abychom se dostali, až k vládci pekla. "Jsem si jistá, že to bylo tudy. Pořád napravo. Dark mi to prozradil, pro případ, že bych chtěla přijít na návštěvu." Amor se snažil přemýšlet, ale nic ho nenapadalo. "Viděli jste tohle?" Darius se naklonil ke kráteru a uviděl tam odraz. "Je tam cesta, ale mi nemůžeme projít. Žádnou nevidíme."

---

"Použili na nás nějakou past." Amor se otáčel a hledal jinou cestu kudy by se dalo jít dál. "Klid Amore. Já se tam dostanu." Adra zazářila a roztáhla křídla. Z jejich pírek najednou vyleželi malé šipky. Rozcupovaly falešnou zeď. "Jdeme! Nehodlám se zdržovat takovou blbostí." Složila křídla a prošla jako pravá bohyně. Po chvilce chůze jsme najednou uslyšeli. "Dare pomoc mi. Dáreee." Ozvalo se z protější chodby. "Zazo." Darius vyrazil za hlasem, ale Amor ho včas zastavil. "Nesmíš se nechat zlákat. Celé to bude past." Jen to dořekl z tunelu vylezl starý čert s ulomeným rohem. "Dare, Dariusi." Volal hlasem stejným jako má Zaza a ještě se u toho chechtal. "Škoda, že ses nechytil. Hned by ses vařil v kotli." Prsknul na stranu, kde okamžitě vzplály malé ohníčky. "Tfuj, ať se vám zlámou křídla." Proklel nás a stejně jak se tu ukázal zase zmizel. "Musíme opatrně. Dariusi, ty běž vzadu a hlídej, kdyby se něco pohnulo varuj nás. Adro vpřed. Pozor na pasti. Mám ještě pár lektvarů, co by nám mohli pomoct." Amor se zařadil doprostřed a s rukou stále ve vaku byl připravený okamžitě zasáhnout. Podařilo se nám obejít celý kráter, aniž by se cokoliv dalšího přihodilo.

"Adro pořád nic?" Amor mi tím věčným vyptáváním připravoval o chladnou hlavu a o nervy.

"Ne." Hlesla jsem potichu a zkoumala kudy bude nejlepší jít. Další rozcestí, které vedlo jen doleva.

"Běž tam, kam tě táhne srdce." Darius věděl jak se cítím. Pokud je pravda, že ji unesl nikdy mu to neodpustím.

"Zachráním Zazu a Darka si podám." Našlapoval za námi a hlídal jestli někdo nesleduje naše kroky. Darius byl bez Zazi jako poloviční.

Co se mu mohlo všechno stát za tu dobu co jsme ho neviděli. Říkal, že Dark ho navštívil na zemi, ale neprozradil ani slůvko z jejich rozhovoru. Chtěla bych to vědět, ale zeptám se jindy. Musím je oba dostat do bezpečí společně se Zazou a pak ukončím tohle pekelné divadlo. Měla jsem toho dost. Trmácení sem a tam, ale k trůnu se nám nepodařilo dojít a pak mi to došlo. "Začarovaný kruh. My chodíme dokola." Amor si dřepnul a snažil se něco najít na podlaze, když našel vstal. "Máš pravdu Adro támhleto před tebou jsou moje stopy, už jsme tudy šli." To jako vážně se tímhle v pekle baví. Mě to k smíchu nepřišlo. "Slyšíš mě Vládci Pekel?" Ozval se drsný smích ze všech stran. "Vítejte v mém bludišti. Ještě nikdo se z něj nedostal." Chtěla jsem mu na to něco říct, když se vedle mě postavil Darius. Doteď se skoro mlčky držel vzadu. Dal mi ruku na rameno. "Ne. První půjdu já." Nevím co chce dělat, ale musel vymyslet nějaký plán. "Držte se hned za mnou. Na nikoho nečekám." Bez varování rovnou vyrazil. Amor vybral nejlepší kouzla a odhodil vak s lahvičkami, aby ho nezdržoval při chůzi. Stejně by se rozbily a následoval moje kroky. Darius nezaváhal ani u jedné odbočky. Pořád šel a my ho následovali. Nebyl čas se na něco zeptat. Znovu jsme se dostali ke kráteru s lávou, když zastavil. "Proč tady?" Vyhrkla jsem rychle a snažila se nabrat trochu vzduchu do plic. Cítila jsem se jako po dlouhém běhu. Křídla mě bolela a těžkla každou minutou. "Proč vlastně unesl Zazu? Napadlo vás něco." Zeptal se Amor a svalil se na jeden balvan. "Auuuuu. To pálí pálííí pálíí…"