Dračí prokletí 15.díl

Příště povídka manželem proti své vůli. Pokusím se jí napsat co nejdřív. :)

Dračí prokletí 15.díl

Podíval jsem se, až do jejich smaragdových očí, které se aktivovaly. Moje oči z nevysvětlitelného důvodu začaly mrkat. Nebyl jsem schopen vydržet něco tak zářivého a pableskujícího. Kdybych byl v dračí kůži normálně by se to otevřelo a já bych mohl letět za Minou, ale s takovou se tam nedostanu nikdy.

---

Vzpomněl jsem si na obraz v zrcadle a ten pohled mi přišel něčím známi. Ten kdo je s Minou v jeskyni se chce pomstít. Najednou to do sebe zapadalo. Musím se dostat dovnitř a vzít si co potřebuju. Čas se neúprosně rozeběhl a utíkal hrozně rychle. Polovina noci se přehoupla jako nic, ale do svítání daleko. Musím ty dveře otevřít. Sova se třpytila a její pohled mě oslepoval. Znovu se aktivovala a pohasla, už mám jen jeden pokus na otevření jeskyně jinak se tam nikdy nedostanu ani jako drak. Musím to zkusit a vydržet. Ruce začínaly brnět jak stále svíraly skálu. Udržet se tak vysoko spotřebovávalo hodně síly. V paži jsem cítil napnuté šlachy doslova k prasknutí. Nevydržím to moc dlouho. Znovu jsem vylezl kousek víš přímo naproti smaragdům a zadíval se. Je tam Mina opakoval jsem si. Najednou jsem místo sovy viděl opravdu Minu. Sova zahoukala. Skála se pohnula a já se snažil rychle slézt. Kousek nad zemí se mi smekla noha a já spadl přímo na tvrdou zem k otvoru do jeskyně. Všechno mě bolelo, ale stálo to za to. Podařilo se mi vstát a dopajdat přímo k oltáři. Na levé straně byla police s vzácnými knihami, které skrývaly pradávná kouzla a formule na vytváření lektvarů. Na pravé straně byla moje dračí zbroj společně s poklady. Dračí přilba se zaleskla a vytvořila jemnou modrou zář jako duhu. Mě zajímal hlavní oltář přímo přede mnou. Jak jsem se ho dotkl svíce po stranách se zapálily. Druhý kámen se mi podařilo odstrčit na poprvé. Drak by ho přehlédl, ale na člověka byl velký. Spustil se mechanismus a oltář s falešnými předměty se odsunul. "Tady je to." Nabral jsem trochu do dlaně a nechal proplouvat mezi prsty. Ruka se obalila a pokryla kůži a pokračovala do celého těla. Vytvořit něco takového pro člověka zabralo několik let bádání a schánění ingredienci, ale nakonec se to vyplatilo. Dračí šupiny pro člověka spojené se štítem a obrovskou mocí. Smrtelník by přeměnu nepřežil. Já vydržel.

Mina v jeskyni :

Oheň dohořel a zůstaly jen uhlíky, které spoře ozařovaly jeskyni. Spala jsem neklidně a stále se převracela. V hlavě se mi přemítalo, proč mě Zaros opustil. Byla to noční můra. Vždycky se mi podařilo ve snu dojít ke stromu se zvonky a zvonem pro potřebné. Zvedám ruku, abych zazvonila, ale nemůžu. Nejde to. Stále nejsem dost blízko a nakonec se ocitnu jinde. Daleko od stromu, který vydává jemný šum listí , i když se nehne ani lístek. Probudím se a na čele mám ledové kapky potu. Chci vstát, ale nemám dost energie. Hladová a vyčerpaná se schoulím do klubíčka a zkouším znovu usnout. Něco zamnou se pohnulo. Cítím to, ale nemůžu se nijak bránit. Jen ležím a choulím se ještě víc. Zarosi přijď si pro mě. Prosím nenechávej mě tady samotnou. "Sssšt… sssšt." Slyším šustivý zvuk pár metrů od sebe. Snažím se podívat na tu stranu, ale oheň dohořel a jeskyni zahalila tma. Mám se pohnout nebo se nehýbat? Co můžu udělat, abych se odsud dostala? Byla to předem připravená past. Napadlo mě v jednu chvíli. Kam jinám bych jinak šla, až se mi vybavila cesta lesem. To byl. Ano určitě začarovaný kruh. Tolik jsem toho za dnešek prošla a nikdy ani živáček, ani veverka na dohled. To lesní ticho mi přišlo divné, ale až teď to dává smysl. Někdo to na mě nachystal a teď je přímo tady se mnou. Bojím se. Ruce se třesou a v ústech mám sucho. Vodu jsem měla naposledy včera a něco k jídlu ještě déle. Kdyby se mi podařilo utéct stejně bych narazila na tohle místo. Znovu a znovu dokud, bych nezemřela hladem a žízní. Potichu ležím. Skoro ani nedýchám. Čekám se strachem v očích. Tma okolo mě ještě víc potemněla, kdy jsem si neviděla ani na špičku nosu. Znovu se ozval zvuk, po kterém mi naskočila husí kůže. "Ssssššt!" Přímo vedle mě. Byl tu a viděl, to co já nemohla. Moje tělo se napjalo. "Sssssššt!" Já zapomněla dýchat zatímco mi někdo dýchnul na krk. Vyrazil mi tam ledový pot a husí kůže, která mi nedovolovala se pohnout. Panika byla pryč nahrazena vyčkáváním co se bude dít. Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila.