Dračí prokletí 16.díl
Dračí prokletí 16.díl
Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila.
Oči smaragdové barvy s vražedným pohledem. Chtěla jsem utéct, ale stejně by mě dřív nebo později dostal. "Co ode mě chceš? Nic nemám." Nepoznávala jsem svůj hlas, ale důležité bylo se zeptat. Znovu na mě dýchnul. Ledový vzduch mi způsoboval husí kůži. "Ssssšt.. Budeš moje kořist. Zaros zaplatí za to co mi udělal!" Nerozuměla jsem tomu. Zaros mě odnesl pryč. Nechtěl mě u sebe nechat, protože se o mě bál? Nebo mě tam opravdu nechtěl? Byla jsem zátěž a na obtíž? Co je pro mě správná odpověď? Najednou jeskyni osvítila hůl, na jejímž konci bylo magické světlo. Rozdělilo se na několik pochodní, které se rozprostřely do kruhu. Konečně se mi naskytl pohled na toho, kdo je se mnou v jeskyni. Dlouhé ještěrčí tělo bylo okolo svinuté. Kdykoliv mě mohl uvěznit pevným stiskem těla. Z tlamy se sem tam povystrčil úzký jazyk, který vydával syčivý zvuk. "Ssssšt Pomalu tě nechám umírat hlady a žízní. Nedožiješ večera." Pochopila jsem. Sledoval mě. Věděl, že už teď mám hroznou žízeň a hlad. To on si se mnou hrál. "Proč já?" Bojím se ho, ale pořád by se mi mohlo podařit utéct.
Musím se vzpamatovat a být silná, jinak dopadnu přesně tak, jak říká. "Sssšt proč ty? Není to jasné? Je to pomsta. Zaros mě skoro zničil a vyhnal ze země draků. Jsem psanec, kterého hledají a chtějí zabít. Šaman draků a byl takto potupen." Trochu mi ho bylo líto, ale na druhou stranu já s tím nemám nic společného. "Mě se Zaros taky zbavil. Odnesl mě pryč z údolí a nenechal ani stopu. Nevím kde jsem ani jak se dostat zpátky a pak se ocitnu tady." Chvíli přemýšlel, než se ozval. Bylo vidět jak je inteligentní a úlisný jako had. "Snažíš se z toho vykroutit. To se ti nepovede. Vím jak jsi cenná!!" Jeho tělo se víc ovinulo kolem mého a sevřelo. "Takhle mi neutečeš." Jeho oči byly tak ledové a plné nenávisti. "Nemám žádnou cenu. Zaros svůj trest dostal. Co po něm ještě chceš?"
"Chci ho vidět poraženého absolutně na dně." Nevnímám ho. Co se to děje. Já nechci spát. Proti mé vůli se mi zavřely oči. "Musím se připravit na jeho příjezd a ty by si jen překážela. Zatím si sladce spi. Probudí tě noční můra." Pustil jsem její tělo a pomalu se sunul do rohu jeskyně. Schválně to světlo svítilo jen do kruhu, aby neviděla co chystám. Nevím jak moc je se Zarosem propojená, ale při poslední návštěvě si nevšiml mé přítomnosti. Všude ji pomáhal a nosil na hřbetě. Dokonce s ní vzlétl do oblak. Žádny drak si nepustí člověka k tělu pokud k němu nic necítí. Přátelství a nebo láska mohu jen hádat, ale pro něj to bude rána. Povolám k sobě jednu z pochodní, aby mi posvítila. "Zarosi poznáš co je to pravá bolest." Nikdo mě nemůže zastavit. Nikdo! Otrávené lano stačilo jen natáhnout a upevnit ke vchodu. Nedostaneš se k ní a ona k tobě. Svázal jsem jí a přemístil na konec doupěte. Její oblečení nasáklo jedem. Dračím jeden nikomu jinému neublíží jen drakovi. Může se sem drápat celý den, ale nedostane se. Pomalu, ale jistě bude jed působit a vezme mu sílu. Do večera se nedostane dovnitř. Pak nadejde jeho proměna v kouzelníka. Takový břídil nikdy se nemůže vyrovnat moji pravé moci.
Posvátná hůl věštce začala v jeskyni blikat. Zaros se blížil a já byl připraven. Brnění ukované v dračím městě chránilo mou hruď. Zbytek těla byl bez zbroje k rychlému ještěrčímu pohybu a útoku. Ochranné talismany visící na krku se pohupovaly sem a tam. Slyšel jsem varovné lupnutí první pasti, kdy se na Zarose vypálí sto šípů. Šípy z oceli, které provrtají tvrdé šupiny. Zajatkyně se zrovna probouzela. "Uvidíš mojí pomstu."
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)