Zachraň můj osud 38.díl

Zachraň můj osud 38.díl

"Propálil jsem si kalhoty." Houknul na nás Amor a vstal ze země. "Vážně? Spodky se srdíčkama." Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. "Adro ty nosíš s kytičkama!" Okamžitě zčervenala jako rajče. "Ty mě špehuješ?" Amor se vítězně zašklebil. "Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy." Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. "Adro jdeme doleva." Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. "Přišel jsi na něco?" Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. "Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a naši přítomnosti, ale půjdu co nejrychleji. Zvládneš to?" Adra byla připravena vyrazit. Amor chvíli zaváhal. "Zvládnu. Klidně i poletím, když to bude třeba." Darius mi dal ruku na rameno a bez varování vyrazil. Adra následovala jeho stopy a ostřížím zrakem přezkoumávala každý kámen a šustnutí. Amor roztáhl křídlo a nechal ho dotýkat se země. Jemná pírka zametala stopy, aby nevěděli, ýe se rychle blížíme.

---

"Stůj" Adra zastavila Dariuse právě včas. Před ním byl spouštěcí mechanismus.

"Vidíš." Ukázala na místo, kde nebylo nic vidět.

"Jsou to neviditelné nitky, cokoliv se jich dotkne spálí na popel Dariusi." Byl jsem rád, že Adra je tu semnou.

"Nevidím je." Dívám se na to místo a stále je nevidím.

"To ani nemůžeš. Nejsi Anděl ani Čert." Podotkl Amor a dotkl se mě na zádech v místech kde bývala křídla. Trochu to zabolelo, jako by tam dřív něco patřilo.

"Povedu tě." Adra šla první a Amor mě ze zadu naváděl jak dát ruce nebo nohy. Bez nich bych tudy neprošel a Zaza by zůstala ve spárech pekla.

"Tohle snad nemohl připravit ani čert. Jsou moc tupý na takovou práci." Povzdechla si Adra a podlezla poslední provázek, pod kterým se nedalo skoro protáhnout.

"Já bych o jednou chytrém věděl. Jeho práce je vždy dokonalá." Amor mě začíná štvát, však já to Darkovi spočítám. To nemohl připravit nikdo jiný, než on sám.

"Darku zničím tě." Z očí mi ukápla hořká slza. Nemohu ho nechat takhle škodit a unášet lidi.

"Adro on za nic nemůže. Je jako loutka ovládaná svým pánem. Bez srdce jsi jen schránka."

"Víš na co myslím. Dariusi, až se ti podaří osvobodit Zazu odejděte."

"Nenechám tě tady. Ani tebe ani Amora."

"Jeho vezmi také srovnám to tu se zemí. Zničím co budu moct. Pak se klidně místo andělem stanu součástí pekla. Jsem strážkyně nebe, která měla předem předurčený osud. Náš pán mi to řekl, když jsem poprvé přišla do nebe."

"Co ti řekl není důležité. Rozumíš mi?" Tolik Dariusovi ublížili a stejně pomáhá druhým. Kde se v něm bere tolik síly? Stal se ještě větším andělem bez křídel, než s nimi.

Zabočili jsme do další chodby. Byla jiná. Ozdobené kameny rytinami a po stranách hořící pochodně. Na konci bylo vidět světlo. Prošli jsme bez úhony a ocitli se ve velkém sále. "Tam je trůn vládce pekel." Ukázala Adra na terasovité schodiště. Trůn hodný někoho podlého a neústupného. Okolo něj vlál rudý závěs. Bylo to jako kus živoucího ohně ovinutého okolo svého pána, aby ho chránil a blíž nikoho nepustil. Pár kroků a závoj se rozprostřel i na schodiště. Pálil, i když byl dost daleko. "Ten trůn je…"

"Můj!" Pán pekel se sám ukázal. Zahnuté rohy v havraních vlasech. Jeho oči byly pichlavé a nepříjemné. Zračil se v nich ledový pohled schopný jakékoliv krutosti. Kůže byla mrtvolně bílá jak nikdy nebyl na světle světa. Rudý plášť si žil svým duchem a sem tam vlál v nepřítomném větru. Byl na protější straně sálu a zaryl se do našich myšlenek. Začal boj myslí.