Dračí prokletí 17.díl

Tato povídka bude brzo dopsaná. Ještě tak díl dva možná tři. Nevím, ale chci ji dopsat, až pak vyjdou další díly předně k manželem proti své vůli, která se mi krásně píše a pak i ostatní.

Dračí prokletí 17.díl

"Uvidíš moji pomstu." Zaros je v nebezpečí. Pouta byla příliš pevná a zařezávaly se do rukou. Pomalu bylo těžké se i jen volně nadechnout. Celkově se mi zdálo na tom něco divného. Škrtily mě čím dál tím víc. Odřené zápěstí zvlhlo krví. "Bolí to? Chci, aby tě to bolelo a stejně to bude málo." Něco se změnilo. Něco o čem jsem neměla ani ponětí. Cítím to, ale nedovedu poznat co to je. V uších mi cinkalo od nárazů amuletů o kované brnění. Ještěrka byla hbitá a pohybovala se rychle po prostoru jeskyně. Zahlédla jsem nějaké věci, které na chvíli odkryl, než je zase uložil do náruče tmy. Kniha a to druhé my bylo povědomé. Jen si vzpomenout. " Krám jeden starej! Chci, aby Zaros viděl tvou smrt." Na hranici, kdy jsem nevěděla jestli se znovu nadechnu se škrtící lana a okovy zastavily. Pot a krev se mísily a kapaly na lano. Odřeniny pálily jako kdyby byli vystaveny ohni. Nemůžu před nimi nikam utéct. Něco se dělo.

---

"Vidíš jak je ubohý?" Namířil hůl směrem ven. Zaros! Je tu, opravdu je tady. Vyčerpaná, ale na tváři se mi objevil úsměv. Zvedl mi bradu a já se nebojácně podívala do jeho očí. Byla v nich ledová smrt. Tak moc nenávidět jsem nikoho ještě neviděla. "Jen se dívej jak dopadne drak, který se mi celý život plete do cesty!" Mohla bych ho rozptýlit a zdržet. Pokud jeho pozornost ochabne Zaros by se mohl dostat do jeskyně. "Co ti vlastně udělal?" Ústa vyschlá a okoralá vypustila větu na víc jsem se nezmohla. Otočil se ke mně a zatahal za provazy. Znovu mě sevřely a náhle pustily.

"Sssšt co mi udělal? Ty o tom nevíš, tak ti to prozradím. Před dlouho dobou, kdy ještě lidé nebyli tak posedlí vlastnit zlato a kopat v jeskyních bylo daleko odsud dračí město. Všude draci. Byl to dračí svět, kde si draci lidí nevšímali. V tom čase sem se dostal, až k nim jako šaman. Ssssšt uctívali mě a dali moc. Zlatý drak byl mladým králem a chtěl všechno vědět."

Dívala se na mě a poslouchala. První kdo mě chce vyslechnout po tolika letech.

"Chtěl vědět budoucnost?"

"Ssssšt ano. Jako každý nový král chtěl vědět všechno. Věděl co se stane a stejně se rozhodl špatně. Věštba se stále měnila podle jeho rozhodnutí a chyb. S jeho mocí se mu nikdo nemohl rovnat. Jednou, když se rozhodl nechat lidi kopat v jeskyních zlato bez potrestání viděl jsem novou budoucnost. Sssšt." Takové zvědavé lidské mládě.

"Co bylo dál?" Řeknu kousek a chce slyšet víc no proč ne. Brzo stejně odejde s tohoto světa.

"Věštění není nic lehkého. Každý pohyb jí může změnit. V ten den se mi ukázalo ve vidění dračí vejce. Vylíhne se někdo, kdo ho bude moci zničit a sám se posadí na trůn ze zlata. Král to chtěl zarazit a vejce zničit. Celé pohoří dal prohledat a všechny vejce co by se začali klubat zničit. Pro dobro země draků všichni uposlechli a hlídali, ale ani jedno z vajec se nehnulo ani nepopraskalo. Ssssšt tu osudnou noc se ozvalo lupání. Několik draků šlo za zvukem a mezi nimi i dračí král. Další zapraskání vycházelo ze sochy. Dračice chránící vejce vytesaná do skály po staletí ochraňovala toto místo. Byla to první vládkyně a u sebe měla vejce. Každý si myslel,že je to jen kámen, když vejce u ní popraskalo. Během chvilky se vyklubal malý modrý drak. Barva byla zvláštní a přecházela do odlesku fialové." To není nebo ano. "Zaros?" Její hlas byl sotva slyšitelný.

"Zaros je pravý následník trůnu draků. Podle zákonu se ho po narození nesmí nikdo dotknout jinak by přišel o vše co měl. Mladý král přemýšlel jak to utajit, jak ho schovat a jak se ho zbavit. Nechal ho růst, ale nedal mu prostor k růstu. Nechal ho samotného. Odříznutého od všech draků. Cokoliv se měl nebo potřeboval naučit od někoho většího se učil sám. Nikdo k němu nechodil, balí se draka z kamenného vejcete. Moje věštba se stala legendou, kterou nesměl nikdo znát. Každý kdo o ní věděl byl vyhnán mimo dračí zem. Král mě trestal, ale já jen předpovídal nemohl jsem to zastavit. Jednou, když se na naše území dostal člověk Zaros mu pomohl.U někoho jiného by o nic nešlo, ale najednou na to existoval zákon. Král mi nařídil, abych ho potrestal a já byl za to rád. Celou tu dobu mi bylo ubližováno kvůli němu. Zášť a nenávist se za ty roky hromadila." Kdybych mohla brečela bych. Kdybych mohla pomohla bych. Oba to nemají lehké a teď budou stát proti sobě.