Dračí prokletí 18.díl

Dračí prokletí 18.díl

Podívala jsem se ven a tam viděla Zarose, který se vyhnul několika šípům. Některé si našli cestu do jeho hrudi. Obrovské šípy připomínající kopí. Chci ho jít zachránit, ale když zdržím tu ještěrku udělám to nejlepší co můžu. Ruce se mi třásly jako nikdy předtím. Byla jsem vyčerpaná a cítila, že dlouho nevydržím. "Jak jsi ho potrestal? Chci vědět všechno." Tak zvědavé člověčí mládě. Jedním okem jsem pozoroval, jak se Zaros snaží dostat blíž k jeskyni. Obešel jsem svého vězně a chystal dál svoje věci. "Ssssšt jsi zvědavá, ale to se mi na tobě líbí. Pokud Zaros zemře, ty budeš volná." Musím ho donutit, aby se ke mně otočil a vyprávěl dál. Získám pro Zarose co nejvíc času. Venku něco křuplo. Následně byli slyšet další lupání jak se spouštěli pasti okolo jeskyně. Viděla jsem letět síť. Na zapadajícím slunci se na ní zaleskly ostré hroty.

---

"Klidně zemřu místo Zarose, ale chci vědět jaký dostal trest." Ještěrka se přestala přehrabovat v nějakých lahvičkách a s cinkotem amuletů se otočila. "Tak zvědavá. Všechny draci ho hnali z dračího světa. Dostal darem vyhnanství na bohem zapomenutém prokletém údolí. To byla jen špička ledovce, kterou musel okusit. Král draků mi dovolil uvalit na něj kletbu, která je pro draka obrovským trestem. Ve dne drak a v noci člověk." V hlavě mi proběhla záchrana před vlky čarodějem. Byla noc, když jsem se probrala a hledala, kdo mi pomohl. "Znáš obě jeho proměny. Drak je v noci zranitelný, ale jako člověk je ještě zranitelnější. Dračí král mě za tuhle službu příjme zpátky do říše draků." Je to šílenec. Teprve teď jsem rozpoznala v jeho očích šílenství. To nebyla pomsta, ale posedlost. Je schopen všeho, jen aby Zarose zničil.

Ta pouta se nedala sundat. Trochu povolila, ale nemůžu se pohnout. Musím něco udělat. "Vše je připravené." Ozvala se z rohu ještěrka. Znovu měl vyndaný předmět, který přede mnou skrýval. Odněkud mi to bylo povědomé. Zlato a drahé kameny odráželi moc. Měl ho obráceně. Ten spodek patřil nahoru. Sestavil čtyři díly dokonalosti, ale měl je špatně. Zděsila jsem se. Jak můžu vědět, že to má špatně? Já já… vzpomínky z dětství začaly vyskakovat jako splašené. Otec a matka ve velkém domě. Matka měla nádherné bílé šaty, které se zbarvily krví. Otec vzal několik věcí z krbové římsy a poskládal je dohromady. Velká záře zalila místnost. Byla jsem schovaná ve skříní a slyšela někoho mluvit. "Ssssšt podpalte to tady a vezměte tu věc sebou."

To nemůže být pravda. On mi zničil rodinu. "Ty jsi mi vzal rodiče?"

"Konečně sis vzpomněla? Vypadáš přesně jako tvoje matka. Hned mi došlo, kdo jsi."

V hlavě jsem měla zmatek. "Tahle věcička mě před lety skoro trefila. Kdybych věděl, že mají dceru zničil bych tě před lety." Chtěla jsem se rukama chytit za bolavou hlavu, ale řetěz mi to nedovolil. Ten nápor byl obrovský. Nevnímala jsem nic okolo sebe. V nitru mi vytanul erb rodiny. "Dračí spravedlnost."

"To je v erbu vaší rodiny s drakem na levé a s váhami na pravé straně. Tahle věc za mnou trestala draky, když něco provedli. Tvůj otec jich zabil za svůj život tolik. Když se mi naskytlo vidět, co tohle dokáže svalil jsem vinu na draky a vzal si zbraň proti nim. Musím tě zabít dřív, než to někomu vyslepičíš.Draci by mě rozdupali, to já zrušil mír mezi lidem a dračí říší" Vyndal dýku z pouzdra a pomalým krokem se přibližoval. Věděl, že nemůžu utéct. Naklonil se a chtěl bodnout. "Ten stroj nebude fungovat." Zarazil se těsně u mého krku. Obtisk nože mi způsobil malou řeznou ránu, než ho stihl odtáhnout. "Lžeš! Chceš si zachránit kůži." Podíval se na zlatem vykládanou zbraň a pak na mě. "Podívej se na ty ornamenty po stranách. Mají tvořit celek, ale ty ho máš špatně."

"Jsi dcera svého otce! Složíš to správně a zabiješ Zarose sama! Pak tě teprve zabiju." Pouta se uvolnila a spadla z mých rukou a nohou. Mohla jsem volně vstát, ale vyčerpáním, hladem a žízní jsem toho nebyla schopna. "Co tam děláš pohni se!" Chytil mě za ruku a táhl po zemi ke kameni se zbraní. "Vtávej! Vstaň ti povídám!"