Dračí prokletí 19.díl

Zřejmě to bude končit již v příštím díle pokud se mi to vejde do jednoho.

Dračí prokletí 19. díl

"Vstaň ti povídám!" Odhodil mě těsně u zbraně a sám sevřel magickou hůl. "Chceš mě zabít?" Dřív nebo později by to stejně udělal. "Nezaváhal bych ani vteřinu a tou dýkou tě podříznul jako slepici." Jeho hněv ho poháněl, ale taky mohl způsobit ještě větší šílenství. Zůstala jsem ležet na zemi a nehnula ani prstem. "No tak vstávej nebo tě budu mučit!" Vyhrožoval, ale nic neudělal. "Proč bych měla? Říkal jsi, že mě stejně zabiješ. Takže je úplně jedno jestli to udělám nebo ne. Nemáš proti mně nic co by mě donutilo to rozebrat a složit, aby byl výsledek podle tvých představ." Bylo pro mě těžké mluvit, ale podařilo se mi srozumitelně říct vše důležité. Takřka jsem vyčerpala všechnu sílu. Oči se neudržely otevřené a víčka se zavřela. Dýchat bylo najednou tak těžké. "Jak si dovoluješ usnout? Vzbuď se ženštino!!!" Někdo se mnou lomcoval a řval na mě, ale já byla příliš daleko. Hlas slábnul, až se ztratil.

---

To se mi snad zdá! Lomcoval jsem s ní ze strany na stranu. Přičaroval jsem vodu, která se na ní vylila, ale ona se neprobrala. Je snad mrtvá? Srdce jí tluče slabě, jako by každou chvíli měla odejít do jiného světa. To nemůže chcípnout, až mi složí zbraň? Proč teď? Neměl jsem čas. Zaros spustil několik posledních pastí. Stále je živý a snaží se dostat blíž ke mně nebo k ní? Napadl mě skvělý plán jak ho donutit se mi úplně vzdát. Mocná hůl v mých rukou jasně zazářila a plnila má přání.

Kadak přežil a má Minu jako rukojmí. Cítím její vůni na míle daleko a vím, že jsem ji našel. Šípy zapíchnuté v hrudi trochu překážely. Zasekly se o spodní vrstvu ochranných šupin a nešly vyndat. Kde kdo by si řekl, že melu z posledního, vypadalo to hrozně, ale právě teď mám plno síly. Vypálil na mě ohnivé koule. Na to, že toho použil tolik se mi téměř nic nestalo. Většině jsem se vyhnul a na poslední palbu slétl téměř k zemi. Křídla se odřela o větve stromů. Nakonec mě to donutilo se stáhnout a na postraním plácku přistát mezi mechem.V dračím brnění se skrýval artefakt nesmírné hodnoty. Chci ho na Kadaka použít, aby nemohl nikomu škodit. Dokud drží Minu u sebe musím být opatrný, kdybych jí ublížil sám bych se zabil. Kde se schovává? Kde jí drží? Udělal jsem pár kroků, kdy se zem s duněním zachvěla. Čekám, až se spustí další nástraha. Postupně se mi podařilo pokračovat lesem. Vyvracet stromy a rozdupat keře. Cokoliv co stálo v cestě nebylo pro tentokrát ušetřeno. Žádná léčka. Divné to ticho kolem, jen lámání dřeva při každém kroku rušilo klid. Pak jsem to uviděl. Záře z maličké jeskyně ukryté nedaleko. Co Kadak chystá? Jeho kouzlení musí být veliké a brát spoustu energie.

"Hej Kadaku!" Světlo v jeskyni pohaslo. V tmavém otvoru se ukázal. Byl stejně jako já ve zbroji ukované dračími mistry. Kadak vylezl ven a za sebou táhnul silný řetěz. "Mino! Jestli jí něco uděláš, tak tě opravdu zabiju!" Kadak se zašklebil a ukázal shnilé zbytky zubů. "Co když jsem jí, už něco udělal?" Trhnul řetězem a konečně byla vidět. Tma z jeskyně mi nedovolovala pořádně se podívat. Byla celá špinavá. Roztrhané šaty na ní jen vlály. Jindy upravené vlasy jí spadaly do obličeje a zakrývali oči. Řetěz zarachotil a teprve pak jsem si všiml, že je připoutaná jak za zápěstí tak za kotníky. "Co ti to udělal?" Než stihla odpovědět zatáhl za řetěz a stáhlo jí to zpátky do tmy.

"Je to mezi náma, proč jí nepustíš? Máš tady mě a to jsi chtěl ne?"

"Zarosi to nevíš, že ti chci ublížit co nejvíc to jen jde. Kvůli tobě mě nenáviděli spoustu let a nakonec mě vyhodili."

"Nemáš to lehké Kadoku, ale Mina za nic nemůže." Ať jí pustí.

"Asi nevíš co je ona zač Zarosi?"

"Co tím chceš říct?"