Dračí prokletí 20.díl

Dračí prokletí 20.díl

poslední díl :

"Co tím chceš říct?" Kadak se zdál silnější, než předtím. Jak bych mohl vyhrát, aniž bych Mině ublížil. Nejdřív jí odtamtud musím dostat. Zmapoval jsem rychle okolí. Kdyby si všiml, že se rozhlížím a hledám únikovou cestu, jistě by ji živou nenechal. Mina zmizela v útrobách temné jeskyně. Občas zarachotil řetěz a Kadak zůstával venku sám. Byl na dohled, ale ne natolik blízko, abych mohl zaútočit. Tohle nebude férový boj. Budu se muset spoléhat na kouzla. Zbraně nebudou mít žádnou váhu. Tak trochu jsem s tím počítal.

---

"Ta tvoje milá Mína je z rodu Dračí spravedlnosti! Nikdy nebudete moci být spolu. Slyšíš nikdy Zarosi." Jejich rod byl vyhlazen. Jak by mohla být jedna z nich? Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby to byla pravda, zabila by mě. To by byl pravý dračí trest. Žádné vyhnanství ze země draků, ale rychlá smrt. "Nevěřím ti." To by si měl Zarosi, protože právě já jsem tvůj soudce, porota a popravčí. "Věř si čemu chceš, ale tvrdě na to doplatíš. Chtěl jsi ji zachránit a teď nevíš co máš dělat. Dám ti radu. Buď ve střehu!" Jen Kadok domluvil, začal útočit. Jeho magie a kouzla byla takřka dokonalost. Nestíhal jsem nic jiného, než obranu a vyhýbání. Nesoustředil jsem se na to. Nemohl jsem. Mina. To jediné mi běhalo hlavou místo zaříkání a útočných formulí. Kadak měl navrch. Celou dobu byl o krok napřed. Jediné na co jsem se zmohl mimo odrážení útoků byla starost o Minu. "Mino! Mino!" Nekřičela na mě zpátky. Řetěz v rukou Kadaka se nehnul pokud s ním nezacloumal on sám. Musím změnit tuhle prohru na výhru co nejdřív. Mině se určitě muselo něco stát.

Co to ten Zaros dělá. Místo toho, aby útočil se pořád soustředí na vchod do jeskyně. Přišel na mou léčku? Jak by mohl. Hm hm je to tak snadné. Úšklebek na mých rtech se ještě víc prohloubil. Další rána, která prošla Zarosovou obranou a další. Trochu mě to začíná nudit. Škubnul jsem se řetězem a Mina se ukázala ve vchodu do jeskyně. Uviděl ji. "Mino! Mino jsi v pořádku?" Z jejich úst nevyšla ani hláska. "Kadoku co si jí to udělal?" Mám si přestat se Zarosem hrát nebo ne? "Už ti to došlo?" Nechal jsem Minu projít vchodem. Na její tělo dopadlo pár paprsků z podvečerního slunce. "Mino vydrž to. Zachráním tě.."

"Na záchranu je pozdě nemyslíš?" Chci jí odtamtud dostat.

"Já ji zachráním a tebe potrestám." Kadok se mi jen vysmál.

"Ty sis toho ještě nevšiml Zarosi? Jak ubohé." Na Mínu zasvítily další paprsky slunce a její postava se zavlnila a rozpadla v prach. Řetěz zmizel zrovna tak.

"Tvoje Mína je dávno mrtvá!" Kadok přestal útočit. Aktivoval okolo sebe štít, který se mi nedařilo prolomit. Zašel do jeskyně a přitáhl tělo. Tělo, které jsem tak dobře znal. "Tady ji máme." Táhnul jí ven za vlasy, když jí pustil vyrval jí několik pramenů. Tělo dopadlo na zem. "Ty mi za to zaplatíš!! Já tě zabiju Kadaku!" Hlas se mi třásl zlobou. Nedokázal jsem jí ochránit. V tu chvíli se mi hrnula na mysl obrovská vlna energie a formule kouzel. Msta, to jediné zůstalo mým cílem, vše ostatní nemělo žádný smysl. První útočné kouzlo se opřelo do štítu a mocně jej prorazilo jako by bylo najednou z papíru. Další mířilo přímo na Kadaka. "Myslíš si, že mě porazíš Zarosi?" Kadak si přivolal na pomoc hůl věštce draků. Sama ho chránila a odvracena útoky, aniž by cokoliv udělal. Ochrana tohoto starého artefaktu byla ultimátní. Čekal jsem, že udělá přesně tenhle krok. Hůl je mocná, ale co ještě něco staršího a mocnějšího? Byl čas.

Zaros na mě přestal útočit. Vypadal dost vyčerpaně. Přesně v téhle chvíli jsem se vypařil do jeskyně a přinesl nově seskládanou zbraň. To je určitě ono. Pochvaloval jsem si své dílo a postavil jí před sebe na zem před jeskyni. Nic se nespustilo, protože drak zmizel. Poslední paprsek slunce zacházel za nedalekou horu. Osvítil Zarose a já ho na chvíli spustil z očí. Jakmile zapadlo oslnila mě nová záře. Konečně se měnil na člověka. Okolo něj spadalo dračí brnění na hromadu. Bude ještě zranitelnější a snadnější to s ním konečně uzavřít. Jakmile zemře přijme mě zlatý drak znovu do svých služeb. Zahrne mě zlatým pískem a já se stanu nesmrtelným. Tak zněla naše dohoda. Zaros byl pod hromadou zbroje a snaží se z ní vylézt. "Teď je ti to brnění velký co?" Ještě mě pobavil, než vstal a já to uviděl. Tmavě modré brnění zdobeno dračími znaky a ukováno mistry draky. "Jak, kde…" Nikdo by mu ho neukoval. Nikdy pro člověka by se žádný drak neodvážil vyrobit něco takového. "Ukoval jsem ho. Sluší mi?" Kadak celý zezelenal, než bylo obvyklé na ještěrku. "Když mám být v noci člověkem musím se bránit jinak. Použil jsem na to obranné brnění na můj ocas. Nic ho nemůže poškodit pokud má někdo tu část brnění na hrudi nic se přes to nedostane." Zaros mě překvapil, ale místo řečí jsem zkusil zaútočit. Ohnivá koule dopadla kousek před něj a zmizela. Jak je tohle možný. "Taky jsem si trochu hrál s kouzlama a očaroval ho jak nejlíp jsem dovedl. Neuděláš mi ani škrábanec."

"Naštěstí mám svou věrnou hůl." Držel jí v ruce a napřáhl před sebe. "To je tvůj konec proti ní nic nezmůžeš." Rychle drmolil nějaké dlouhé zaklínadlo a hůl se začala otáčet v jeho dlani. Kadak zavřel oči a dál promlouval. Nemůžu zaváhat ani na vteřinu. Z kupy brnění jsem vytáhl artefakt, který se předtím tiskl k mé dračí hrudi. Kadak skončil a poslal proti mně něco co neneslo ani jméno. Namířil jsem proti kletbě štít a celá ta hrůza se otočila a mířila přímo na Kadaka. V tu chvíli se přede mnou ukázal zlatý drak. Zastavil ránu mířící k jeskyni. "Můj pane." Poklonil jsem se mu a ustal v boji. Čekal jsem, že mi pomůže, místo toho přešel na druhou stranu. "Neumíš udělat něco tak jednoduchého?" Zasyčel na Kadaka a stoupnul si vedle něj. "Jak je to možné můj pane?" Zlatý drak měl úplně jinou povahu, než když byl se mnou. "Měl si s ní odejít daleko dokud byl čas! Každou věc co si ode mě dostal měla v sobě jed. Jak to, že si na něj nezemřel?" Vrtalo králi hlavou. "Já se ani jedné nedotkl mimo zlatého písku. Pro draka je jednoduší přivolat si je kouzlem a stejně tak otáčet stránky je moc malá." Řekl jsem prostě a stále nevěřil co se to tady děje. "Proč můj králi?" Zlatý drak si odfrkl a nakopnul Kadaka. "Jsi k ničemu! Ty Zarosi jsi právoplatný nástupce na dračí trůn a já se nehodlám dělit ani odejít!" Jsem jen obyčejný drak. "Nejsi obyčejný. Narodil si se z kamenného vejcete po stovkách let. Kadak předpověděl tvůj zrod, ale nikdo to nedokázal zastavit. Všechny vejce jsme rozbily, ale nenapadlo nás, že se vyklube potomek první královny. Socha na náměstí se zachvěla a ty ses vylíhnul." Byl jsem v šoku. Král to poznal a vrhnul na mě oheň a led. Nejdřív mě sežehl a pak zmrazil. Jako člověk jsem byl proti tomuhle útoku v nevýhodě. Led mě uvěznil. Nemohu se ani pohnout.

Myslím, že je konec. Odevzdaně jsem se o nic nepokusil. Došlo mi, že bez Miny budu sám. Chci jít za ní. Lesem se prohnala ostrá záře a pak výbuch tak silný, až se led rozlámal. Lapal jsem po dechu a třásl se zimou. Nastalo ticho a nic jsem neviděl přes hustou mlhu, která se z ničeho nic vytvořila. Nevím, kde je Kadak ani zlatý drak. Měl jsem šanci utéct, ale neudělal jsem to. Promrzlí na kost se mi podařilo vstát a odvážit se udělat pár kroků před sebe. Jestli mám zemřít, tak ať je to v boji pomyslel jsem si a zpevnil krok. Intuice mi říkala, že tímhle směrem na ně za chvíli narazím. Pod nohama šustilo listí a křupaly větvičky. Nikdo na mě nezaútočil.

Co se tady stalo? Snažil jsem se prokouknout skrze mlhu, ale marně. Najednou se sama rozestoupila. Viděl jsem dvě sochy. Jedna patřila králi draků a ta druhá Kadakovi. Zbraň, kterou předtím Kadak přinesl byla roztroušená u vchodu do jeskyně. Byl to jejich osud, pomyslel jsem si a hledal tělo Miny. Vevnitř nebylo mimo uhašeného ohniště a pár krámu nic co by mě zajímalo. Hledal jsem všude okolo, ale nenašel jí. Noc se přehoupla v brzké ráno, kdy první paprsky proměnili moje tělo na draka. Vzlétl jsem a pročesával okolí, abych jí mohl najít a pohřbít. Marně. S odstupem času jsem si uvědomil, že to ona musela spustit tu zbraň. Nikdo jiný by to nedokázal, i když jí Kadak měl nemohl s ní nic dělat, jen Mina to mohla spustit. Myslel jsem, že mi praskne hlava z náporu štěstí a starostí. Ona určitě žije.

Nezajímalo mě kdo bude novým králem v dračím království. Místo toho jsem opustil prokletý kraj, kde se vše zelenalo a hledal. "Jednou tě určitě najdu a stanu se pro tebe člověkem."