Škola pro chytráky 44.díl

Škola pro chytráky 44.díl

Po bratrské přísaze mohu cokoliv budu chtít. Keii co se chystáš udělat? Zablesklo se mi v očích, když se vedle mě formovalo medvědí monstrum. Napůl člověk napůl medvěd se narovnal. Bylo to jako vidět svůj špatný odraz v zrcadle. Tohle jsem byl já, když se měním. Jedna polovina měla rudou srst a druhá šedobílou. Oheň a led v jednom. "Teď nemůžeme tak moc sdílet svoje myšlenky. Čím dál od sebe budeme, tím to bude horší bráško." Vím, že je to riziko, ale my nemáme na vybranou. "Chci po tobě, abychom se rozdělili!" Přesně toho se medvěd bál. "Najdeme je dřív a pak vymyslíme co dál. Chci, aby si běžel tímhle směrem. Ve své původní formě a bez mého těla budeš rychlejší, ostražitější a nebezpečnější, než když jsme v jednom těle." Kei měl pravdu. Je to docela rozumné a nemůže ho to nijak ohrozit. "Počkej tady na mě. Brzo se vrátím." V ten okamžik byl medvědí duch pryč. Bylo mi bez něj divně. Takové zvláštní prázdno uvnitř mě. Byl daleko a naše společné vlákno se ztenčilo. Sdílená mysl přestala existovat, jen pomyslně jsem věděl, že tam někde daleko je.

---

V tuhle chvíli jsem byl zase úplně obyčejný Kei, který mimo své chytrosti a normální síly nic neovládal. Uvědomuju si, že bez něj bych nemohl existovat. Dávno se stal vlastně součástí mé osobnosti. "Kei! Kei!" Vracel se zpátky s úsměvem na tváři. Našel je. "Jdeme! Chci, aby si zůstal venku neviditelný. Nikdo nesmí vědět, že jsme na ně dva. Chraň mě, než ti řeknu, aby ses vrátil." Byl jsem najednou jistější a sebevědomější. V mysli mi řekl všechny podrobnosti o místě a strážích venku. Čekala nás dlouhá cesta několik kilometrů. Nesmíme udělat nic co by prozradilo, že mám nějaké schopnosti nebo, že jsi semnou. Medvěd to plně pochopil. O něm nesmí nikdo vědět. "Jsi tajná zbraň." V pravém oku mu žhnuly rudé plameny a z levého sálal světle modrý chlad. Jen já ho teď mohl vidět a tak to taky zůstane.

Setmělo se a les okolo zeřídnul. Na dohled byl lesní zámeček. Okolo zdí se procházeli muži v černém oblečení a střežili, aby se nikdo nedostal dovnitř. Jeden zvedl ruku, v které měl vysílačku a ohlásil se někomu uvnitř. Určitě mají svůj poznávací kód. Hned nás napadlo to samé. Neviditelný medvěd se pohyboval neslyšně okolo stráží a zjišťoval hesla a pozice. Zatím se ještě víc setmělo a nadcházela noc. Přesně to potřebujeme. Ještě, že jsme se s Hirem převlékli do černého oblečení. Skvěle zapadnu. Medvěd se akorát vracel z průzkumu a v ruce držel jednu vysílačku, než jsem se stihl zeptat, odpověděl na kontrolu do vysílačky. "Tady červená nic podezřelého." Zvedl jsem palec nahoru. Spustil pařát s vysílačkou podél těla. "Keii máme deset minut, než se musím znova ohlásit. Napodobil jsem všechny hlasy a vím jak jdou po sobě barvy, v kterých se ohlašují." Šlo mu to skvěle ani mě nepotřeboval. Cítím se tady tak zbytečný. "Bez tebe bych nebyl bráško." Medvěd mě potěšil. "Vyrážíme." Vylezl jsem z úkrytu a následoval medvědího ducha.

Kamera se otočila na druhou stranu a medvěd zaútočil. Další maskovaný byl odvlečen do nedalekého příkopu a já se postavil na jeho místo s vysílačkou. Otočil jsem se zády. Neviditelný medvěd vedle mě ohlásil pozici a zelenou barvu. Na vše jsme měli jen několik minut. Pak zjistí, že na pozicích nikdo není. V té době budeme uvnitř. Poslední strážce padl.

Proklouznout bránou by byla blbost. Podívali jsme se hned na několik kamer a raději se rozhodli přelézt zeď.

Medvěd mě vysadil a já saltem přeskočil na druhou stranu. On prošel zdí jakoby nic. "Jsem přece duch a když nemám tvé tělo, je to hračka." Pokrčil jsem rameny a ponořil se do džungle před námi. Stromy a neupravené křoví. O kus dál byla dost velká bažina, kterou jsme museli obejít. Nesmíme na sebe upozornit a hlavně nesmí vědět, že jsme dva. Jindy by stačilo tak málo a bažinu bych přeskočil v medvědí podobě. Ticho okolo nám dávalo jasně najevo, žě o nás ještě nikdo neví. Velká budova byla na dohled. Vzadu někdo otevřel okno. Skvělá příležitost jak se dostat dovnitř. Medvěd nakouknul a zlikvidoval dozorce co hlídal kamerový systém. Nikdo na nás nemohl přijít ani spustit alarm.

Byl čas posunout se o místnost dál a prozkoumat co nás čeká a nemine. Medvědí duch šel po čichu a já ho slepě následoval.

Pokud se vám díl líbil můžete ohodnotit a zanechat nějakou hvězdičku a nebo koment budu ráda. Další díl již brzo :)