Zachraň můj osud 39. díl

Zachraň můj osud 39.díl

Začal boj myslí. Pán pekla se nevzdával tak snadno. Adra ani nemrkla a Amor okolo sebe měl ve vzduchu samá srdíčka. Došlo mi, že u obou neuspěl a zaměřil se na mě. "Dariusi." Špitla Adra, ale v té době jsem ucítil silný nápor. Bolest hlavy se stupňovala. Přiložil jsem ruce na spánky. Je silný. Moc silný na to, abych něco takového vydržel. Ďábel se ušklíbnul a pronikl dovnitř. Poklekl jsem na kolena. "Dariusi to nesmíš. Nenech se ovládnout." Takřka mě dohnal k šílenství. Otřel se o každé místo a o každou buňku. Doslova to bylo peklo, které se nacházelo v mé hlavě. Sám proti někomu, tak mocnému. Vzdal jsem se a nechal ho slídit ve všech zákoutích.

---

Oči se zavřely a já viděl na co se dívá. Dveře. Byla to cesta, kterou dávno neznám. Opřel se do nich, ale nic se nestalo. Začal bušit na okovy, aby povolily. Dveře se odmítaly hnout. Další nápor pekelné síly a ohně se rval dovnitř. Dveře se se skřípěním otevřely, jen na malí kousek. Vylítla z nich nebeská křídla. Byla tak zářivá a pronikavá. Uzavřela mou mysl a vyštvala peklo pryč. Tlak ustoupil a já se svalil na zem vyčerpáním.

"Co jsi mu to udělal?" Byl na pokraji sil, když mi padl do náruče. Nikdy nedopustím, aby spadl na samé dno. Amor vedle mě doslova pěnil zlostí a to bylo co říct. Někdo jako on, kdo vidí jen lásku a štěstí. Byl úplně jiný. Vytáhl černý šíp z toulce místo červeného.

"Vidíš tohle temný Pane?" Se zájmen se podíval na šíp.

"Je to něco co nese všechnu smůlu a smutek. Pokud nám nevydáš Zazu a Darka použiju ho. Nikdy se ti nebude nic dařit a nikdy s nikým nebudeš šťastný. Já dobře vím, že nechceš být sám, ale po tomhle budeš. Nic tě nezachrání." Oči mi potemněly a místo lásky tam byl vidět hněv. Posel lásky neuměl jen rozdávat, ale také trestat, ty kteří si nevážili těchto citů.

Ďábel znejistěl a zacouval za clonu okolo svého trůnu, kde byl plně chráněn. "Přiveďte ji!" Vyštěknul a posadil se neochotně na trůn. Najednou byla naproti nám chodba, ve které se přibližovalo světlo. Vyšel tlustý čert, na jehož pupku se pohupoval silný řetěz. Oba rohy měl ulomené a tvář halila železná maska za ním se táhl jako stín Dark. "Pojď ke mně pse." Dark přistoupil blíž ke svému pánovi. "Mučil jsem ji jak jste přikázal." Nic víc neřekl. Adra nevydržela a vykřikla zděšením. "Jak jsi mohl?" V chodbě se malátně pohybovala shrbená postava. "Zazo!" Musím ji chránit. V tu chvíli jí ozářil plamen z pochodně. "Co ti to udělali?" přitisknul jsem si zesláble tělo co nejvíc k sobě. Její šaty byli na hodně místech propálené od ohně. Cítil jsem, že se při každém dotyku zachvěla bolestí. Bosá chodidla byla spálená, že se sotva držela, aby nespadla. Nemám slov na něco tak odporného. Nedokázal jsem promluvit a nebo cokoliv udělat, když se do toho vložila Adra. "Běžte. Já to tu dokončím!" Zaza mi sklouzla do náručí a já ji odnesl dál od nebezpečí. Na prahu místnosti byla stráž, ale o nic se nesnažila. "Adro, Amore jdeme." To byla jediná má slova, kterých byla ústa schopna. Nehnuli se. Amor z ničeho nic svíral v ruce luk a vypustil černý šíp. Letěl přímo a přesně, než se dostal kam měl okolní závoj plamenů ho spálil. Zůstalo jen černé srdce, které dopadlo hned vedle trůnu. "Přes to se nedostanem Adro."

"Zkoušej to znovu." Řekla a sama zaútočila pohybující se mezi rojem šípu od Amorova luku. Pírka na jejich křídlech se pálila a začínala hořet. Bolelo to, ale to co udělali bolelo mnohem víc. Rudý závěs se nedal překonat. Dark stál hned vedle. Neudělal nic, stál jako socha na svém místě. Ještě jednou jsem se pokusila proniknout přes bariéru, ale bylo to marné. Ďábel vstal a jen se nám tiše smál. "Vezmi Darka a muč ho." Tlustý čert šel zpátky a Dark ho poslušně následoval. "Nikam nejdeš!" I v tomhle okamžiku ho musím chránit vlastním tělem. Neví co udělal a nebude si to pamatovat. "Já to za něj podstoupím. Chci, aby mě mučili místo Darka."

"Adro co to říkáš? Vždyť pro anděla to znamená jistou smrt!" Amor mě nechtěl pustit, ale je to mé rozhodnutí. Nikdo s tím nemůže nic udělat, když se jednou rozhodnu. "Běžte a Dark se bude dívat jak umírá jeden drzí anděl." "Ano vládče." Adra se na nás podívala a zmizela v chodbě vedoucí do mučírny.

"Dariusi ona neví co dělá. Musíme jí zastavit dřív, než bude pozdě!" Amor popadl poslední lahvičku. Čirá tekutina svítila v té tmě jako diamant.