Manželem proti své vůli!! 17.díl

Manželem proti své vůli 17.díl

Byl tak akorát čas na sběr několika hlavních bylin na lektvary. Proti bolestem a špatným snům. Na pomoc při horečce a několik dalších, ale ty pokvetou ještě několik nocí. Cesta mi pěkně uběhla a Flíček dávno uletěl na svůj pravidelný lov. Byla jsem sama a opatrně našlapovala v temném lese. Sem tam vykouknul pár zvědavých žlutých očí. Noční drobotina byla vzhůru a hlídala spánek, těch co v poklidu doupat spali. Poznali mě po čuchu a místo, aby zaútočili dál zůstali v tmách. Ještě pár kroku a budu mít výhled na celou stráň. Stačilo si to jen představit a louka se ozářila jemným světlem, který neublíží bylinkám a nezničí jejich moc. Šátek jsem si přehodila na větev starého dubu a sundala nůši. V ní bylo několik menších košíčků. Každá květina musela mít svůj, aby se nesmíchal pyl a naopak, než aby pomohly, škodily by.

---

Nejmenší košík a do něj dám tu nejhorší práci. Malé drobné zvonečky. V okolní trávě sotva postřehnutelné. Kdybych sbírala něco jiného rovnou bych je zašlapala. Krůček po krůčku jsem se dostala do středu palouku, kde jich kvetlo nejvíce. Někdo nezkušený by si jich ani nevšiml, jen oko znalce může posoudit jak moc jsou pro nás čaroděje důležité. Byla to práce, při které nervy museli jít stranou a vystřídala je trpělivost. Pár zvonečků na dlani se přidáním do košíčku úplně ztratilo. Tak maličký a přitom mají obrovskou moc. Při téhle práci jsem zapomněla na starosti s hradem i Derisem. Klid lesa uklidnil moje srdce a svěží vánek mi zbarvil líce do růžova. Pěkně mi to šlo od ruky a než se ještě víc setmělo zvonečků bylo pro dnešek dost. Vrátila jsem se a odložila je stranou, když se někdo nemotorně blížil.

"Lajo?" Zase to udělala. "Neříkal jsem ti, aby si nesbírala všechno sama. Pomůžu ti." Začaly se mi třást ruce div, že jsem košíček se zvonečky nerozsypala do trávy. "Běž domů." Nemělo cenu se o něčem bavit můj názor nezmění jen tak někdo, ale Deris umí být taky pěkný beran s tvrdou palicí. Nejednou mi to dokázal svým chováním. "Odtamtud právě jdu." Ukázal za sebe na hrad. V té tmě byl zlehka vidět obrys cimbuří a několik věžiček. Jiným zůstal ukrytý pod rouškou magické moci. Ukázal se jen potřebným a les ho pustil dál.

Povzdechla jsem si a opatrně položila košíček pod strom a popadla jiný a rychlím krokem šla na další bylinky. Šel za mnou. "Nešlap mi tu. Ještě vše podupeš a nebude to k užitku." Zarazil se. Čekala jsem, že se naštve. Nic. Jako by tam se mnou nebyl. Nehodlám se otočit a dívat se na něj. V zádech cítím jeho pohled. Jistě měl na jazyku spoustu otázek, ale nezeptal se. Neodešel a trpělivě čekal. Žlutých květinek v košíčku notně přibylo. Za chvíli byl po okraj plný. Nechci se tam vracet. Napadlo mě použít magii jen na přenesení. Vzduchem proplul plný a vedle Derise se vznesl prázdný košík. "Donesl bych ti ho." Dušoval se Deris a zkřížil ruce na hrudi. Poznala jsem, že začíná pěnit. "Běž domů." Seděl jak hřib u stromu a ani se nehnul. Něco si mumlal, ale nebylo mu rozumět. "Mám já tohle zapotřebí." Luskla jsem prsty a přemístila Derise aspoň do hradu. Dveře v jeho pokoji se zavřely a byl slyšet zvuk zamknutí. "Lajo!" Zařval tak hlasitě, až to ozvěna donesla do lesa. Ptáci na vršku stromů vzlétli úlekem. "Příště ho pošlu rovnou za jeho sestrou." On byl manželem proti své vůli a já bude dobrovolně zase svobodná. Nepotřebuju ho. Bodlo mě u srdce jak to bolelo. Posadila jsem se vedle keře a tiskla si ruku k hrudi. Bolest nepřestávala, naopak se ještě zvětšila. Nevím co se to se mnou dělo. Najednou to stejně tak rychle přestalo. Něco se změnilo. Já se měním! Z uzlu se uvolnil pramen jindy bílých vlasů. Hnědé a lesklé. Přivolala jsem si zrcadlo a podívala se na svůj odraz. Tvář byla stejná, jen ty vlasy se změnily na původní. Za tohle může Deris. Co s ním mám dělat? Nechat ho tady a čekat, až se vrátím do původní podoby nebo ho vyhnat. Poslat pryč. Donutit ho odejít. Možností bylo hodně, ale Deris není hlupák, aby mi na něco takového skočil. Budu o tom muset přemýšlet víc, než bych chtěla. Dosbírala jsem další druh bylinek a donesla ho k ostatním. Zbyla jen jedna velká, které nepotřebuji mnoho. Uspávala lidi s nočními můrami, ale když se to přežene vyvolává halucinace. Používám jí hodně málo, protože by mohla i škodit. Přes vlasy jsem si přehodila šátek. Zatím to bude malé tajemství. Očarovala jsem ho, aby nešel sundat a vlasy byly stále přikryté. Teď vážně vypadám jako starší babka na bylinkách uchechtla jsem se při pohledu do zrcátka. Vzpomněla jsem si na Derise a nechala odemknout zámek u dveří a přičarovala pozdní večeři. Určitě nespí a čeká, až se vrátím. Košíky s bylinkami se vznášely ve vzduchu. Všechny plné přesně, když začalo svítat. Noc končila a vládu převzal den.

Vyrazila jsem k hradu. Těsně nad hlavou mi proletěl Flíček a spokojeně si pomručíval. Letěl nízko, protože se přežral a křídla neunesla jeho váhu. Je to takové velké tele. Na rtech mi to vykouzlilo usměv. Pomyslela jsem na Derise a nálada byla ta tam.