Škola pro chytráky 45.díl

Škola pro chytráky 45.díl

Medvědí duch šel po čichu a já ho slepě následoval. Další kamery na každém rohu, než jsme odešli všechno jsme tam zničili. Nikdo nezaznamená náš pohyb, ani to jak se nám podařilo dostat dovnitř. Propojené místnosti zeli prázdnotou. Vybavení bylo starší a chátralo stejně tak jako kdysi krásný zámeček. Medvěd najednou zatočil. Něco zacítil. "Počkej. Kdyby mě chytili nic neděl do doby, než ti řeknu. Pokud na mě budou dělat testy musí to vypadat, že jsem normální." Ano přesně to chci udělat. "Zpochybním první testy, který mi udělali a tím je zmatu." Otec je tady. Zahrabal se do podzemí a zkoumá jak někoho zmutovat. Doufám, že Hiro neudělal nějakou blbost. Jsme brachové. Je skoro stejně chytrý jako já, jen se tím tak nechlubí, takže musí být v pořádku stejně tak Akina. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, než se posunu o patro níž.

---

Schody vedoucí do sklepa končili u výtahu. Čekal jsem nějaký opatření, ale krom kamery se nemusel zadávat žádný kód ani přikládat karta. Výtah se automaticky zavřel a sjížděl dolů. Slabé cinknutí. Dveře se neslyšně otevřely. Medvěd mi stál po boku a hned jak mě někdo zaregistroval uhnul na stranu a já dělal, že ho nevidím. Bylo to těžší, než se zdálo. Ignorovat něco co je mi známo a na čem mi záleží. "Kde ses tady vzal. Chlapy poplach!!!" Ani jsem se nebránil a byl složen na lopatky. Další se mnou třísknul o zem, až mi to vyrazilo dech. Vyrojilo se jich na mě tolik. Ve všem tom zmatku jsem schytal několik ran do obličeje. Medvěd mohl jen přihlížet, i když by mi tak rád pomohl. Mrknutím oka by všechny buď zmrazil a nebo jim podpálil kalhoty. Musím tohle podstoupit, aby nás mohli pustit. Jakmile by začali šťourat v naší rodině nikdy by nikoho nepustili.

Otec. Konečně se ukázal. Všichni přestali a ustoupili na stranu. "Co se to tady děje?"

"Vetřelec pane." Hlásil jeden z mužů a za límec mě zvedl na nohy. Teprve pak se na mě podíval. "Zase ty?" Byl hodně překvapený. Doslova zkameněl na místě. "Chci zpátky svoje přátelé." Nesmím ani prozradit, že Hiro je můj malý bráška. Co by s ním udělal, kdyby se dověděl o dalším synovi? O elementech, které Hiro ovládá a pak tu byla Akina. Někdo mě velmi drahý a bez koho si nedovedu představit žít. Nenávistně jsem mu hleděl do tváře a čekal. Někdo další přicházel ze zadní laboratoře. Otec se okolo mě otočil. "Neměl ses vracet." Zašeptal a obloukem uhnul na stranu. Muži zasalutovali a zařvali. "Pane!"

"Další krysa? Nějak se tady množí. To je nemůžete zlikvidovat najednou!" Tenhle muž byl jiný. Autorita z něj jen sálala. Byl malý a přece velel všem. Viděl jsem v něm touhu něco objevit a přivlastnit si to. Díky medvědovi jsem dokázal každého moc dobře analyzovat a odhadnout. To on tady chtěl mít moc. Oni nezkoumají mutaci, proto aby ji zničili, ale aby ji vyrobili. "Tebe jsem hledal. Vezměte ho k ostatním a odeberte krev! Konečně získám to co hledám." Než jsem se stih nadechnout někdo mě praštil do hlavy.

"Pane co kdybychom je pustili, až odebereme vzorek? Nejsou nám jinak k ničemu." Musím je nějak dostat pryč. Tenhle muž se nikdy nevzdá. Jednou mě viděl v proměně a od té doby mě tu drží a financuje výzkum. Doteď to nepřinášelo dobré výsledky. Moje krev není to co hledá, ale u mého syna byli výsledky pozitivní. Co všechno by mu mohl udělat, aby dosáhl svého mě děsilo.

"Doktore já tady rozhoduju! Nechám je tu tak dlouho dokud nepříjdete s průlomem a pak se jich jednoduše zbavíme." Odkráčel do své kanceláře a mě nechal skleslého na chodbě.

Pomalým krokem jsem se vracel ke svému stolu a vzal vše potřebné k odběru krve. Zatím nemám na vybranou. Hluboké nadechnutí mě nepomohlo setřást ze sebe špatný pocit. Jakoby mě někdo sledoval a kontroloval. Medvědí duch ve mně byl takřka na pokraji svých sil a až odejde on, odejdu s ním. Za svůj život jsem neudělal nic dobrého. Žena, kterou miluji a syn. Jediné dvě zásluhy v mém životě. Podíval jsem se na kameru. Znovu svítila kontrolka monitorování. Obnovili kontrolu celého zámečku i pozemku. Záznamy o tom ,že by se sem někdo dostal neexistovali. Nikdo nezjistí, že je držíme tady dole a děláme pokusy. Byl čas odebrat všem krev. To děvče se zotavovalo rychle, i když byla stále zesláblá. Nevydržela by útěk pomysle jsem si a nechal odemknout první dveře.