Zachraň můj osud 40.díl

Se dívim, že už je to 40. díl tak pokračuju opět v pekle. Adra se dala dobrovolně mučit. Amor a Darius pomůžou kde můžou. Podaří se jim zachránit Darka? A co jeho srdce?

Zachraň můj osud 40.díl

"Dariusi ona neví co dělá. Musíme jí zastavit dřív, než bude pozdě!" Amor popadl poslední lahvičku. Čirá tekutina svítila v té tmě jako diamant. "Co máš v plánu Amore?" Se zájmem se Darius díval na jiskřivou lahvičku. Pán pekla zbystřil. "Co mi s tím chcete udělat? Cha cha." Smál se. Vlasy vstávaly hrůzou. Zlověstný a hnusný skřek se odrazil od stěn. "Teď!" Amor mrštil lahvičku a místností prolétla neuvěřitelná záře. "To mi zaplatíte!!" Bylo slyšet za námi. "Co to bylo?" Amor se ušklíbnul.

---

"I posel lásky umí být pomstychtivý. Dostal co si zasloužil." Nezůstal jsem pozadu a následoval Amora na protější stranu. Chodba se zviditelnila. Na zdech byli rýhy od nehtů a krvavé mapy. Pak byla téměř černá chodba. Vypadala jako když nemá konec ani začátek. Jakmile jsme byli uvnitř nedalo se odhadnout kde je vlastně před námi. Jdeme dost dlouho, když narazíme na železné dveře. Pootevřenou škvírou se linula pára s příchutí krve a potu. V tom puchu se takřka nedá nadechnout. Snažíme se neslyšně otevřít. Vr zzzz…skříp. Takovým rámusem přivoláme celé peklo. Napnuté svaly i nervy čekaly na boj, který nemůžeme vyhrát, ale nikdo nepřišel. Dalších pár vteřin naprostého ticha, než jsme zaslechli šílený nářek. Ten zvuk trhal uši. "Adra." Oba jsme na sebe mrkli a okamžitě se pustili po schodech dolů. Kované dveře se zabouchly a jen co jsme dorazili po schodišti, až na samé dno, vše zmizelo. Pak nám to došlo. Odsud se nikdo nevracel dvakrát a nikdo se sem nechtěl dostat. Cokoliv slyšeli, nikdy nepřišli na pomoc.

" Amore. Myslíš, že jí tady najdeme?" Celé to bylo divné. Tahle místnost i ten čas, jako by se vše zastavilo. Kapající voda ze stropu a zvuk při jejím dopadu nedovoloval přemýšlet. Nebyli tu žádné předměty na mučení, jen holé stěny s krvavými otisky prstů hned vedle okovů. "Dariusi tohle není na mučení těla, ale duše. Ten kdo je tu uvězněn příjde o rozum." Amor měl pravdu. Cítil jsem to celou bytostí. Pokračovali jsme dál k jediné pochodni, která ozařovala další vchod někam dál. "Musíme si pospíšit. Adra je někde tady dole a čeká na nás." Musel jsem s Amorem jen souhlasit a přidal do kroku. Následovalo několik dalších prázdných kobek, ale také v některých byli vězni. Čerti nebyli výjimkou na ozubených kolech, která se pomalu otáčela dokola. Sem se neodvážil dobrovolně nikdo.

Další vchod byl trochu jiný, už z dálky bylo znát, že je to pravá mučírna se vším všudy. Prošli jsme dovnitř a hned narazili na Darka. Opíral se o zeď a nejevil známky života. "Co tam tak stojíte, pojďte mi pomoct." Adra stála nad jednou pastí a pomalu spouštěla mechanizmus. Na stole ležel připoután čert co jí sem vedl. Sádelnatá hora měla připoutané ruce i nohy. V ústech roubík a právě nad ním bylo několik bodců, které Adra spouštěla níž. "To nemůžeš!" Vyštěkl na ní Amor a okamžitě to zarazil. "Pořád jsi Anděl a měla by si mít slitování a porozumění. Je to jen jeho práce." Amor měl pravdu chovala jsem se přesně jako oni. Nechala jsem ho být. "Jak se ti to povedlo Adro?" Spiklenecky mrkla. "Mám přece výhodu. Jsem nejhezčí z andělů." Amor si něco představil a doslova se oklepal. "To je jedno hlavně, že seš celá."

Adra se pustila do hledání. Oba jsme koukali jak prošmejdila každý kousíček mučírny. "Co vlastně hledáš?" Přestala. Podívala se na Darka, který se doteď ani nehnul. Téměř nebylo vidět, že by se nadechl. Balancoval na hraně života a smrti. "Než jsme došli sem choval se Dark normálně, ale čím blíž byl, tím víc se zastavoval a měl potíže s dechem, až se dostal do tohohle stavu. Tušila jsem, že musí být blízko svého srdce, aby přežíval." Takže, proto se nechala tak jednoduše zajmout. Chtěla ho najít za každou cenu. "Jen tady dole dokáží udržet duše a srdce v chodu. Nahoře je na to moc teplo." Znovu se sehnula a přehrabovala mučící nástroje. "Někde tady musí být. Dariusi ty běž támhle a Amore ty sem. Prohledejte každý kout." Hledali jsme tři a nenašel ani jeden. Čert, kterého Adra připoutala se neprobral. Nebylo se koho zeptat a čas nemilosrdně odtikával naše životy. "Nemůžeme tu zůstat moc dlouho. Pán pekel se brzo vrátí a pak si to s náma vyřídí. Sice jsem ho oslabil, ale nic netrvá věčně." Co bude s Darkem? Když ho znovu vezmu sebou, dřív nebo později ho zase ovládnou. Nechat ho tu nechci. "Běžte. Já tady zůstanu a najdu srdce. Musím ho zachránit. Jindy bude pozdě."

"Jsem Dar a jako ten ti daruji jeden šťastný den." Já budu ten kdo bude mít smůlu. Ze stropu padaly třpytky přímo na Adru. V ten okamžik se otevřela tajná polička ve zdi. "Buch buch.. buch buch." Dark zalapal po dechu.