Zachraň můj osud 41.díl

Zachraň můj osud 41.díl

"Buch buch.. buch buch." Dark zalapal po dechu. Pomalu udělal krok. Pak další, až se dostal k tajné polici. Natáhl ruku a pohladil sklo, ve kterém bylo jeho srdce. Tlouklo jako splašené. "Pomůžu ti." Opatrně jsem sundala největší poklad. Bylo smutné dívat se na Darka. Chtěl ho, ale nemohl ho mít. V levé ruce jsem svírala srdce a v té pravé svou lásku. "Musíme se dostat pryč." Zpátky to nebude tak jednoduché jako se dostat sem. Podvědomě jsem to věděla, ale nechci si to připustit. Darius a Amor dorazili jako první k místu, kde předtím bylo schodiště. "Někde tu musí být nějaký mechanismus." Amor koukal z leva doprava a hledal. Opadané zdivo a vlhko. Čas se krátil.

---

Darius stál opodál a jen sledoval naši marnou snahu. "Radil bych ti, aby se tam podívala Adra. Přeci jen je dnes její šťastný den." To bylo jediné co řekl za celou dobu co mi daroval štěstí. "Podržíš ho?" Podávala mi Darkovo srdce. "Asi to nechápeš, ale já budu mít nadcházejících 24 hodin smůlu." A nejen to. Cítil jsem jak mi ubývá síla. Záda neskutečně pálila. To co obětuji si i na mě vybere mnohem větší daň, než je na první pohled znát. Poprvé to bolelo o něco méně, ale řekl bych, že čím častěji to použiju tím víc si to ze mě vezme. "Dariusi co je ti? Úplně jsi zbledl." Nemůžu jim to říct. "To bude v pořádku Amore. Jen mám smůlu." Zlehka jsem se usmál, ale spíš se ústa zvlnila v bolestnou grimasu.

Mezitím Adra odložila skleněnou baňku se srdcem na zem a jemným dotykem přejížděla zdi. Dark stál nehnutě kousek od nás, oči stočené k srdci. Muselo to hrozně bolet a přitom bez něj nemůže být. "Mám to." Zvolala Adra a přejela malý hrbol na zdi. Odsud nebylo nic vidět, ale dolů se začalo spouštět schodiště. Skoro neslyšně se zařadil poslední schod. Amor byl čím dál víc nervóznější. Podupával nohou a stále se díval na hodinky. "Budeme to mít jen tak tak." Řekl si to spíš pro sebe, když kovové dveře nahoře zavrzaly. Dolů sestupoval sám vládce pekla. "Cha cha. Mysleli jste si, že mi utečete?" Nebyl úplně ve své kůži. To bylo poznat na první pohled, kdy se ošíval jako by ho něco obtěžovalo. "Ty!!" Prst se zabodl do Amora. "Za to zaplatíš!" Sestoupil k nám a věděl, že jsme v pasti. Tahle kobka měla jen jeden východ a ten právě teď střežil on. "Nelíbilo? Ty duše byli určitě nadšené, když si je navštívil. Netáhneš nějakou sebou?" Vládce si odplivnul. "Tfuj..ani mi to nepřipomínej. Očistec je hnusný místo, ale řada je na tobě."

"Vážně? A já pro tebe měl další." Ťuknul na pytlík co se mu pohupoval na opasku. Vládce ucuknul a hned byl o schod víš. "Co v tom je?" Jen my jsme věděli o hvězdném prachu. Hned jsme nasadili lepší výraz a snažili se ho postrašit.

"Amore vážně to chceš použít? Vždyť se na něj podívej, už teď sotva dejchá." Darius si rýpnul, i když právě on nevypadal o moc lépe.

" Za to co udělal Darkovi si to zaslouží." Adra sevřela Darkovu ruku ještě pevněji. Pak si všimla, že srdce je nebezpečně blízko u pána pekel. Nebyla sama, kdo o tom věděl. Amor ho donutil couvat dál po schodech nahoru. Momentálně stál na třetím a vzdaloval se. Neváhal a skleněnou baňku vzal rychle z dosahu. "Tak o tohle vám jde? Cha cha." Zase ten jeho smích, při kterém všem naskákala husí kůže. "Dark nemůže odejít. Srdce by to nevydrželo a prasklo na tisíc kousíčku." Všechny nás to napadlo najednou. Jak ho donutíme, aby dal Darkovi srdce opět do hrudi. Amor ho strašil hvězdným prachem, ale co když to nebude fungovat. Nebo spíš jak dlouho to bude fungovat, aby tomu věřil. Bojí se. Bojí se nás a toho co máme v rukou. Musíme to zkusit. Adře zbělely klouby na prstech jak pevně se držela, toho co bylo její. Dark si nic nepamatoval. Asi ani nevěděl, že právě kvůli němu tak riskujeme.

"Jestli nechceš zažít něco hnusnějšího, než je očistec. Vrátíš Darkovi srdce a necháš nás odejít." Adra působila jako bájná siréna. Uměla kohokoliv okouzlit a pak nastavit svou druhou tvář. Strážkyně nebes musela být i nemilosrdná. "Nebo snad chceš, aby to tu převzal někdo jiný?" Po jejich slovech Amor vytáhl trochu prachu a promnul ho mezi prsty. Světélkující modré kousíčky se snášeli k zemi.