Manželem proti své vůli!! 18.díl

Trochu jsem sebou hodila a tu je další pokračování :) Hokej hráli dnes fajn, tak byla i nálada dopsat rozpracovaný dílek :) Pěkné čtení.

Manželem proti své vůli 18.díl

Pomyslela jsem na Derise a dobrá nálada ze sběru bylinek byla pryč. Šouravým krokem se vracím zpátky a přitom každý krok kupředu byl těžší a těžší. Únava se dostavila dřív. Košíky se sami snesly na své místo do tmavého kouta, kde nikdy nesvítil jediný paprsek slunce. Sama se musím dostat do postele a trochu se prospat. Později uvařím vše co mi bylinky nabídnou k užitku a večer znovu sbírat další várku. Tyhle dny jsou nějak náročné. Zabočila jsem za roh a prošla dlouhou chodbou. Pár skřetíků se pokoušelo dát to tu do pořádku. Vzpomínka na koště mi vehnala slzu do očí. Jen jedna zbloudilá, víc si jich nemůžu dovolit. Musím být silná a vše zvládnout sama, tak jako tomu bylo předtím. Nemá cenu vzpomínat a zůstávat v minulosti. Přítomnost je důležitější.

---

S tou myšlenkou jsem se dostala ke svému pokoji. Vezmu za kliku, když se přímo ve dveřích srazím s Derisem. "Co tady děláš? Běž domů." Tohle je pořád dokola, i když jsem mu vrátila jeho paměť stále odmítá odejít. "Tady je můj domov. Mám tu tebe." Na tohle jsem moc unavena pomyšlení na dlouhý rozhovor mě nutil to rychle ukončit. "Jdu spát." Vyhnula jsem se právě včas, aby mě nechytil za ruku a proplula okolo. Zabouchnout dveře bylo mnohem horší. "Tvůj pokoj je támhle." Dal mi nohu do dveří. "Ne. Spím tady." On to snad myslí vážně. Narval se mezi futra a snažil se protlačit do pokoje. Zatím co já se je snažila naopak zavřít, abych měla chvíli klidu a odpočala si.

"Zblázním se z tebe!" Stejně neuhnul a tlačil na dveře, až jsem ztratila rovnováhu a spadla přímo na něj. Krásně voněl po koupeli. "Co to. Vstaň." Cítila jsem jeho dech na tváři. Byl tak blízko. " Ještě… ještě chvilku." Byl na mě přilepený jako žvýkačka. Objal mě a pevně držel. Moje srdce splašeně tlouklo stejně jako jeho. "Flí flí. Paní Laja chtít pomoc na nohy?" Na chodbě u dveří se zastavil jeden z křetíků s Flíčkem za zády. Deris najednou bez problému vstal a podával mi ruku. Pomohl mi na nohy a skřetík šel s úsměvem dál. Flíček se ani neohlédl. "Spím tady!" Otočila jsem se a Deris se rozplácnul na mojí velkou postel. Napadlo mě jít do jiného pokoje. Je jich tady spousta, ale nakonec jsem s mírným zaváháním vešla. Pozoroval každý můj pohyb. Nalila jsem si do lavórku trochu vody a umyla si obličej a ruce. Dávat si vanu jako to udělal Deris byl pro mě dnes moc velký luxus. Cítila jsem jak mě propaluje očima. Asi si myslí, že se budu převlékat, ale to se přepočítal.

Lehla jsem si co nejdál od něj na druhou stranu. Oblečení neřeším a šátek stejně nešel sundat. Polštář byl pěkně studený a já si potřebovala zchladit rozpálené tváře. Najednou se ke mně něco hřejivého přilepilo. Deris se ke mně naplácnul a přehodil ruku přes můj bok. Držel si mě u sebe. "Co to děláš?" Úplně mi rozhodil nervy. Byl jako vichřice. Pustošil a dobýval se do mého srdce. Dávno v něm byl. Náramek na ruce se leskl jako nikdy předtím a vyjadřoval moje city. Kdokoliv z čarodějů by to poznal, naštěstí Deris byl jen člověk, který se pomalu mění na čaroděje, aniž by si něčeho všimnul. Můj osud propletený s jeho byl čím dál víc zamotaný. "Chci být s tebou." Odpověděl prostě a ještě víc se na mě namáčknul. "Vždyť spadnu." Varovala jsem ho opatrně a ještě o malý kousíček se odsunula. Hrana postele mě tlačila. Cítila jsem, že brzo spadnu. "Já tě držím a nepustím." Byl jako dítě, které nedá z rukou svou hračku na spaní.

"Co takhle trochu prostoru?" Zamručel jako uražený medvěd a vrátil se na druhou polovinu. Kousky jeho myšlenek doputovali ke mě. Čas, pomalu, opatrně, proč má ten šátek. Byli to jen malé záblesky. Musela jsem se usmát, když se na to samé zeptal. "Proč máš ten šátek? Ty s ním i spíš?" Budu muset. Nechci, aby sis toho všimnul. "Ano spím. Ode dneška." Trochu si z něj můžu utahovat. Hřálo mě to na hrudi. Malé hašteření bylo jako kapky elixíru mládí. Dlouho jsem se tak nezasmála. "Mě se líbí, když ho nemáš." Znovu se ke mně přisunul. Dotknul se šátku a chtěl ho sundat. Magická síla odstrčila jeho nenechavé prsty. "Nesahat. Mohlo by se ti něco stát." Podívala jsem se na něj s jiskřičkami v očích. Nevěděl jestli to dělám schválně. "Po dobu co tady budeš ho nesmím sundat. Byla bych ráda, kdyby si odešel domů ke své sestře." Slyšel mě? Pootočila jsem se na posteli, abych se mu podívala do tváře. Spokojeně oddechoval a spal. Co mám dělat? Chtěla jsem vstát a jít do jiného pokoje, ale něco mě přinutilo zůstat a dívat se na jeho spící tvář. Pohladit ho po rozcuchaných vlasech a dívat se jak se mu zvedá hrudník s dalším nádechem. Slunce zasvítilo do pokoje, jak bylo čím dál výš. Měla bych se taky vyspat. Jedním mávnutím se spustily závěsy.

První zápas jsem vyhrál. Nechala mě u sebe spát a nepoznala, že to jen předstírám. Teprve, když usnula přitáhnul jsem si ji do svého náručí.