Škola pro chytráky 49.díl
Škola pro chytráky 49.díl
"Aki to nesmíš! Chtěl jsem ji předběhnout, ale nedala mi možnost. Ať udělám cokoliv stejně se tomu nevyhne. Kei mě zabije, až se probere. To jediné mi přelétlo v mysli, když se vlk ohnal. Aki se tomu vyhnula! Co je vlastně zač? Nebyl čas nad tím dumat a místo toho jsem přiložil packu k dílu. Moje rychlost měla určitá omezení a dobře jsem si to uvědomoval. Střídavě posílám na vlka další vodní víry, ale minulo se to účinkem. Zdevastovaná kancelář, kde bylo všechno podmáčené a rozbité na kusy. "Mám nápad." Volala na mě Aki a ztěžka oddechovala, ani ona nezůstávala pozadu. Její umění boje bylo takřka dokonalé. Jedním úderem přepůlila silný stůl, protože vlk to viděl a odsunul se na stranu. Snažila se ke mně dostat. Ona něco věděla. Věděla toho víc, než dávala najevo.
Vyskočila a několika salty doslova přeletěla místnost, aniž by se něčeho dotkla. Dostala se blíž a něco naznačovala. Její pohyby byli dost rychlé, aby vlk nic nepostřehl a já pochopil. Je jednou z nich. Chce ho dostat do kleští. Nevím co přesně má v plánu, ale použiju všechnu zbylou sílu. Moje puma byla připravená. Nikdy jsem si s ní nerozuměl, tak jako dneska. Nechávala mě nahlížet a kontrolovat a hlídat její záda. Mrštnost a rychlost se občas nevyplácela a stávala se nakonec nebezpečnou. V uzavřeném prostoru jako byl tenhle to bylo o to těžší. Jedním okem jsem mrknul na dva medvědy. Stále leželi na zemi. Otec byl zřejmě v bezvědomí a Kei se sotva držel. Jeho přeměna na člověka se zastavila asi v polovině.
Kei a jeho vnitřní boj:
Uvnitř jsem se cítil tak malý a vystavený náporu. Nejdřív jsem zmrznul, aby mě vzápětí olízly horké plameny a doslova mě sežehly na popel. Zemřel jsem, abych se znovu zrodil z prachu. Moje já bylo lepší, než to předešlé. Cítil jsem každý záchvěv z duše medvěda. Oheň a led se stali kompletními a plně vyváženými. Byli i mojí novou součástí, kterou jako bych už dřív hledal. Poslední článek zapadl do sebe. Medvěd trpěl. Každou částečkou to byl teď on, kdo měl potíže. Nic. Nemůžu udělat nic. Energii si někdo drze bral z mého těla a otupoval nás oba. Vloudil se mezi nás a snažil se vzít si všechno. Jeden boj skončil, abych započal nový. Nevěděl jsem co se děje tam venku. Ten kdo si bral, mě nenechal se ani podívat. Okovy zacinkaly, jak byl medvěd ve mně svázán. Byl odtáhnutý pryč. Vzdaloval se, aniž bych mohl cokoliv udělat. I já zaslechl cinknutí. Ty další pouta patřili mě. Z hrůzou v očích jsem se snažil osvobodit. Čím víc bojuju, tím víc se zařezávaly a braly si ještě víc. Pomalu mě přepadala beznaděj. Pro Hira a Aki bych se všeho vzdal. S tou myšlenkou jsem se ponořil do meditace. V tom stavu se energie zastavuje a načerpává na jiném místě. Nedostane ode mě, už ani kapku navíc.
Hiro :
Tohle se stalo poprvé. Vedle černé pumy se zhmotnila ta bílá. Stejně silná a odhodlaná. Konečně se ke mně dostala Aki. Slyšel jsem jí jen slabě. Moje existence byla trochu zastrčená do kouta, ale pumy naslouchali. Obě pohladila jako domácí mazlíčky. "Vpřed!" Vzduchem létali třísky, které se zvedali ve vzdušném a vodním tornádu. Vše se nabalilo a zaútočilo plnou silou. Byl to můj nejsilnější útok. Spojili se do jednoho a pustošili kancelář. Vlk neměl kam uhnout ani se schovat. Byl jsem si jistý, že ho to musí zasáhnout a při větším štěstí zbavit síly, kterou se mu podařilo od Keie ukrást. Skoro se ho to dotklo, když vše zastavil. Vtom se vyřítila Aki. V ruce držela nějaký nůž. Jeho čepel světélkovala. Máchla a něco ve vzduchu přeťala. "Vysával jejich energii." Na zem dopadli tenké nitky, v kterých pulzovala obrovská síla. Kei se rozkašlal a přeměnil do lidské podoby. "Ten hajzl." Vstal a mírně se zapotácel. Chtěl jsem bráchu přidržet, ale místo toho se narovnal a vyrazil. Celé jeho tělo se ozářilo. Ta energie byla jiná, takřka hmatatelná. Bylo to obrovské a zuřivé. Kei jako člověk získal moc nést oheň i led v obouch podobách. Oči mu žhnuly a z rukou sálal naprostý chlad. "Chceš tak moc tuhle sílu? Tak se jí udav!"
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)