Škola pro chytráky 51.díl

Škola pro chytráky 51.díl

Lekla jsem se, když zavrzaly zničené dveře výtahu. Odjel nahoru. Vrátil se s Hirem, který mě popadl a odvlekl otce dovnitř. Rovnou zmáčknul jedničku. "Nemůžeme tam zůstat." Něco se mi nezdálo. Hiro něco musel vědět, jinak by se tak nechoval. "Co se děje?" Podívala jsem se mu do očí a přečetla si, co mi nechtěl říct. Oba byli tak čitelní. Pokud šlo o štěstí, obavy nebo strach. Přede mnou nemůžou skrýt, to co před ostatníma. "No tak řekni mi to. Víš, že mě neudržíš pokud se rozhodnu jít sama." Dveře od výtahu se otevřely. Ani jeden z nás se nehnul z kabinky. "Brácha pro.. prohrává. Viděl jsem to na jednom monitoru." Hiro byl doslova na dně. "Jedu dolů. Chci to vidět na vlastní oči. Ty zůstaň se svým otcem." Na chodbičce opřel otce o zeď a znovu nastoupil. Zůstal mi po boku a uvnitř shromažďoval poslední částečky síly. Výtah znovu zaskřípal, aby nám dal vědět, že jsme dorazili na místo. Bez slov zrušil bariéru, která zajišťovala jisté bezpečí. Dostat se za roh, kam jsme doteď neviděli nebylo jednoduché. Hromada rozmlácených věci stála v cestě. Hiro chtěl použít svou sílu, když jsem ho zarazila. "Tohle je i můj problém." Pomyslně jsem si odblokovala ochranu, která mě udržovala v normálním stavu.

---

Moje tělo přijímalo obrovské množství energie. Probudilo se pravé já, které se dědí v naší rodině. Jen já a děda střežíme toto tajemství a hlídáme rovnováhu dobra a zla mezi měnícími se tvory. Ti co jsou zvláštní potřebují pomocnou ruku a nebo ti co jsou zatraceni vrátit do tmy. Moc ochránkyně vystoupala na povrch. Na celém těle se objevilo tetování. Starodávná slova v jazyce, který byl dávno zapomenut se aktivovala. Pálila a mučila tělo. V rukou se objevila hůl. Uprostřed byli přesýpací hodiny. V jedné polovině černý písek v druhé bílí. Černý byl stále blíž bílému a bylo ho víc. Temnota pohlcovala dobro. "Aki jsi v pořádku." Hiro byl dost mimo, když viděl, že písmo na rukou žhne a svítí jako rozžhavené uhlíky. "Ano." Vyhrkla jsem. Neviděl slzy, které se rovnou pálily v obrovském žáru.

Rozbité věci, které nám zatarasily cestu se pod mým pohledem spálily na prach. Nic jiného se nezničilo. Cesta byla volná. Bojím se udělat těch pár kroků. Hiro to poznal a vzal mě za ruku. Nejdřív se trochu bál, ale nakonec se odvážil a pomohl mi to překonat. "Nesmím bojovat. Moje síla má chránit ne ničit." Jinak budu ztracena. Dořekla jsem si pro sebe. Musím ignorovat ten obrovský vztek a držet emoce na uzdě. Ještě jeden krok a uvidím co se tam děje. Podezřelé ticho mi nahánělo strach. Naproti se postavil vlk. Kompletně se přeměnil do své podoby a vyčkával. "Cítím další energii. Bude moje. Úplně všechno si od vás vezmu." Jazyk měl napůl venku a každé slovo drhlo v jeho hrdle. Hledala jsem Keie, až sem ho uviděla. Byl přivázaný k potrubí. Tělo se mírně otřásalo, jak z něj unikala medvědí moc. Slabé nitky byli od doby co jsem je přeťala o dost silnější. Malé provázky se zapletly a utvořily lanko vedoucí od Keie k vlčímu šílenci. "Hiro. Půjčím si je." Tiché vyzvání přijal beze slov.

Jako strážkyně nesmím bojovat svou silou, ale tou tvojí ano. Sepjala jsem ruce a přestala cítit žár, který spaloval kůži. Naprosté soustředění mě stálo hodně odříkání. Musela jsem se uvnitř uklidnit a necítit žádné pocity, až zůstala čistá mysl. Pomsta, vztek, zoufalství, strach vše muselo ustoupit, abych se dostala na pokraj svých možností. V tomhle okamžiku mě vedlo nestranné rozhodování, kdy zlo mělo navrch. "Ty jenž si porušil rovnováhu se budeš zodpovídat strážcům. Dobrovolně se mi vzdej." Namířila jsem proti němu hůl s hodinami, která okamžitě zčernala. "Vzdát se? Když mám tohle?" Zatnul pěsti a tlapou kopnul do zdi, která se zřítila. "Nikdy!! Vrrr hrrr." Nedal mi na vybranou. Moje energie musí někoho chránit. Kei je s ním teď propojený, takže podle zákonů strážců je taky zlí. Hiro je neutrál, který zatím ochranu nepotřebuje.

Moje soustředění bylo kompletní. Hiro sebou škubnul, když první zlatá nitka vyrazila k němu a připojila se mu na spánek. Následovalo několik dalších. Připnuly se na nohy a ruce. Jeho tělo bylo mnou ovládáno jako loutka. Ustoupil se svou myslí a jako divák mohl jen nahlížet. Naše propojení bylo jiné. Čisté a protkané zlatem. Nic nemůže toto vlákno přetrhat mimo nás dvou.

Hirův život bude v mích rukách. Zkusila jsem s jeho tělem pár pohybu. Je čas začít loutkové představení. Nejdřív proměna na černou pumu. Ta bílá čekala na můj povel. Schovávala se a postupovala blíž ke Keiovi. Musím ho odlákat co nejdál a zabavit, aby si toho nevšiml. Směrovat ho do druhého rohu místnosti bylo to nejlepší co můžu udělat. Opatrně jsem využívala Hirovu sílu a rychlost. Pokud to uspěchám bude vyčerpaný a pokud budu pomalá mohl by ho vlk zasáhnout.