Zachraň můj osud 42.díl
Zachraň můj osud 42.díl
Světélkující modré kousíčky se snášeli k zemi. Prach fascinoval pána pekel a čekal co to udělá. Dokud se první částečky nedotkly podlahy. Následovalo jiskření a syčení. Vzduch se stával nedýchatelným, jak se tvořila pára. Smrad se linul z onoho místa. Nakonec vše ustoupilo a v tom místě se leskla blyštivá kachle. To co bylo znesvěceno zlem se vyčistilo, jen pár zrnky. "Co to do pekla je?" Vládce pekel se znovu ošil a z hrůzou pozoroval pytlík houpající se Amorovi na opasku. "Je to vzácnost, která okamžitě zlikviduje jakékoliv zlo. Očistec? Proti tomuhle je to jen čajíček. Chceš to vyzkoušet?" Strčil jsem ruku znovu do váčku s prachem, ale tak abych se ho nedotkl. Nemohl jsem si dovolit ho rozhazovat v pekle, když ho budu potřebovat na cestu. Během pár dní ubyl víc, než se zdálo. "Dejte sem to srdce!" Bylo vidět s jakou nechutí slezl schody a z nádoby vzal srdce. V jeho rukou přestalo tlouct. Přistoupil před Darka a rychlím tahem mu tam srdce vrazil. Dark zavrávoral, Adra ho na poslední chvíli zachytila, než spadl. "Co jsi mu to udělal?"
Díra v hrudi byla obrovská. Zvláštní bylo, že se ven nehrnula žádná krev. "Musí se zregenerovat s tím pomoct nemůžu." Pokrčil rameny Ďábel a uchechtnul se, až po místnosti přešel mráz. "Ty! Určitě víš jak to urychlit nebo…" Amor výhružně vytáhl hrst prachu. "No dobře dobře, ale jednou tě to bude stát vše co máš anděly lásky." Bylo to snad poprvé co mi někdo vyhrožoval. "Pokud ano, tak tobě nikdy nedopřeju červený šíp a tvoje říše upadne v zapomění. Bez dědice se neobnoví." Uvnitř jsem se třásl, ale navenek byl klidný jako bych se zrovna soustředil na vypálení šípu. Pán pekel byl silný protihráč, ale proti přírodě nic nezmůže. Mohl cokoliv zničit, ale ono to pomalu vyroste znova a bude to mnohem silnější a odolnější, až jednoho dne ten nápor ustojí.
"Moje slova by sis měl vzít k srdci. Jinak zůstane pusté a prázdné." Pán pekel zatnul pěsti. Svíral je tam silně, až se na nich vznítil plamen. "Moje taky. Nic nenechám náhodě." Dodal a přemístil se k Darkovi. Jeho ruce uhasly. První dotek prstem a díra se začala na Darkově hrudi zatahovat. Druhý dotek obnovoval kůží na povrchu a třetí mu vdechl vědomí. "Pamatujte nikdy vám to nezapomenu." S těmi slovy zmizel z mučírny. Schody se odrulovaly nahoru v momentě, kdy Dark otevřel oči. "Kde.. kde jsem se tady vzal? Co tu děláte?" Zhluboka se nadechnul a vykašlal trochu krve. "To nic. Srdce je zase tvoje." Adra ho pohladila po tváři, která se zabarvila do jemně růžové. "Můžeš vstát?" Pomohla mu na nohy a stále ho podpírala. "Amore můžeš spustit schody? Půjdeme." Amor šel ke zdi, ale nikde nemohl nic najít. "Tady nic není."
"Podrž ho." Předala mi Darka a sama šla spustit mechanismus. "Můžu jít sám." Podotknul Dark a pustil se Amora. Síla se znovu navracela a já absolutně nic nechápal. Kde se tu vzali? Proč jsme v mučírně? Budu si s nima muset o všem promluvit. Nic si nepamatuju. Naposled jsem stál před pánem pekel v trůním sále a pak se stalo co? Bodlo mě u srdce. Rozepnul jsem si knoflíček a přejel po hrudníku. Byl rozžhavený do ruda a srdce mi skoro vylétlo ven. Tak moc tlouklo a nemohlo přestat. "Máš pravdu. Ta páka je pryč. Musíme se odsud dostat nebo přijdeme o rozum." Pán pekel neměl v plánu nás pustit na svobodu. Vždycky měl nějaké eso v rukávu, až do konce. "Vím jak se dostaneme ven. Jednou se tady zbortila zeď a já to měl opravit. Nikdo jiný se neodvážil jít dolů. Mě to tenkrát bylo jedno a táhla mě sem zvědavost. Pojďte za mnou." Tohle byl můj Dark. Byl zpátky a plný odvahy. Provedl nás celým vězením. Každého kdo byl přikován jsme míjeli bez povšimnutí. Buď to byli blázni a nebo pouhé trosky. Adra mě celou cestu držela křečovitě za ruku, až to bolelo. Musela trpět a pak, že mě nemá ráda. Tohle dokazovalo pravý opak. Jaký jiný anděl by prošel peklem a skončil v mučírně odkud nebylo návratu. Jedině ona byla schopná udělat něco šíleného pro svou lásku. Cítil jsem to celou svou bytostí, když se okolo nás prohnal stín. "To je strážce mučírny. Bacha je támhle. Ne tam." Byl moc rychlí, takřka neviditelný stín zavřený tisíciletí v těchto prostorách.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)