Zachraň můj osud 43.díl

Zachraň můj osud 43.díl

"To je strážce mučírny. Bacha je támhle. Ne tam." Byl moc rychlí, takřka neviditelný stín zavřený tisíciletí v těchto prostorách. "Jeden z mála co prodělal hrůzu těchto zdí a nakonec přežil, aby toto místo navždy střežil. Napůl stín napůl stvůra. Nedívejte se mu do rudých očí." Všichni mě následovali a doufali, že se dostaneme z tohoto prokletého místa. Je to hned za tím rohem. Chtěl jsem odbočit, když se stín vkradl mezi zeď. "Já vás vidím. Jsem tady! Cítím tě a nepustím." Ten medový a hluboký hlas vábil a přitom, ten kdo by ho poslechl bude čelit jisté smrti. "Podívej se mi do očí, jako já tobě." Pán pekel nic nenechával náhodě a ještě se pojistil, aby se nikdy nikdo nedostal pryč. Sklopili jsme zrak na špinavou zem a dotkli se okolních zdí. Šátrali jsme okolo sebe dostávali se na rozbočku. "Tak proto se tak smál, když nás tu nechal." Amor měl pravdu. Chybělo pár kroků a mohl bych rozbít zeď, ale někdo ho musí odlákat. "Běžte. Adro veď je. Já ho zdržím."

---

"Nenechám tě tady. Po tom všem co jsme protrpěli se od tebe nehnu." Byla opravdu ten nejkrásnější anděl. Poničila si křídla, aby mě zachránila a stejně je božská. "Jsi krásná." Řekl jsem vážně a pustil její ruku. Rozeběhl jsem se druhou chodbou a ztratil se ve tmě. Dlužím jim to. Pohaslé pochodně vítaly nějakou bytost, která k nim zabloudila. Z posledních sil se vzňaly malým plamenem, aby mi ukazovaly cestu. Ve tmě mě najde dřív. Jeho teritorium je stín a tma. Každá se mi snažila pomoci malou jiskřičkou. Moje síla se ještě plně nevrátila, abych si zapálil oheň v rukou. "Pojď za mnou. Dívej se na mě." Cítím ho vedle sebe jak šeptá a já stěží odolávám. Stín sfouknul uhasínající zbytky jisker z pochodní. Poslední světlo se nechtělo vzdát, ale nakonec jako ostatní ztratilo svůj lesk. Nastala tma. Dýchal mi za krk. "Otoč se a pohleď." Nesmím. Nemůžu mu odolat. Jeho červené oči poutaly pozornost a nutily se podívat. V té tmě jako krvavé diamanty, které jsem doteď hledal. Žhnuly tak silně, že i odlesky mě pomalu udolávaly.

"Adro jdeme?" Chudinka se zasekla na místě a po tváři si razila cestu jedna opuštěná slza. Nedovolila, aby se jich ven dralo víc. Měla ohromně silnou vůli, kterou obdivovalo celé nebe a peklo závidělo. Ještě nikdo jí nikdy nedostal na kolena, ale teď k tomu neměla daleko. Napřímila ještě víc hlavu a otočila se na nás. "Já s ním zůstanu. Nikdy se neodloučíme Amore." Byla opravdu odhodlaná probít se k Darkovi, ať to stojí cokoliv. Darius se za námi sotva vlekl. Jeho tvář byla bílá jako porcelán. "Běž je to tvůj šťastný den. Uvidíme se venku." Sotva to zachroptěl jak byl vyčerpaný. Ten jeho dar byl moc cenný, tak by ho měla plně využít. "Tady, vše co mám." Amor mi podával hvězdný prach. "To nemůžu přijmout." Vtiskl jsem jí ho do dlaně a odbočil na druhou stranu a zmizel za rohem. Darius mě následoval. Z naší početné skupiny se stávali dvojice tápající v kobkách. "Adra je silná Amore." Přikývnul jsem a zastavil před zdí. "To je ono. O tom mluvil Darius. Musíš mi pomoc." Darius neváhal a začal kopat vší silou, kterou ještě měl. Zeď se otřásala při nárazech. Na čele mu vyrazil pot. Pomohl jsem mu zabrat.

Uvolnil se první kámen a za ním následoval další a další, až se utvořila díra, kterou by se dalo prolézt na druhou stranu. Sehnul jsem se a podíval dovnitř. Bylo tam oslepující světlo. V tomhle vězení to byla docela vzácnost. "Dariusi ty první." Byl na tom čím dál hůř. Jedině dobře, že jsme Zazu poslali zpátky, kdyby jí měl ještě střežit nezvládl by to. Poslal jsem za ní někoho, kdo se o ní postará a pohlídá jí. Určitě cítil úlevu, když se dostala pryč. "Amore? Co tam ještě děláš?" Strčil hlavu do díry a díval se, proč mi to tak dlouho trvá. "Už jdu, jen se dívám jestli neuvidím Adru a Darka." Na druhé straně byl čistý dýchatelný vzduch, až mě to nutilo se rozkašlat. Byli jsme tam jen chvíli a dost to na nás zapůsobilo. Co teprve ty, kteří tam jsou uvězněni do doby, než se zblázní a nebo zemřou. "Myslíš, že budou v pořádku?" Darius se ztěžka nadechl i on si vychutnával lepší vzduch. "To ti můžu slíbit. Štěstí, které jí dávám je nad všechnu moc. Ani peklo či nebe nemůže zasáhnout." Trochu mě ty slova uklidnila, ale je to opravdu pravda?