Zachraň můj osud 45.díl

Zachraň můj osud 45.díl

Únava bylo to poslední co by mě mohlo zastavit. Nebylo těžké postavit se s Darkem na nohy, ale dostat se ze spárů hlídače. V ten okamžik, kdy jsem o sobě začínala pochybovat se do mě vlila nová síla. Nebyla obyčejná, ale andělská. Někdo tam nahoře mi poslal odvahu a kuráž. Neměla jsem v plánu použít hvězdný prach od Amora, ale v podstatě mi docházeli nápady a pak se stane tohle.

---

Darius měl pravdu, když mi dával svůj šťastný den. Nic mě nemohlo zastavit. Pod návalem energie se tělo zachvělo a Dark mě přidržel blíž u sebe. "To nic, nedívej se tam." Snažil se mě chránit za cenu svého života. "Tentokrát to budu já." Nestihl mě zastavit ani nic udělat. Otevřela jsem oči a podívala se do rudě krvavých diamantů. Sálal z nich děs, když se mě snažil hlídač zmocnit, ale to ještě nevěděl s kým má tu čest. Trocha soustředění a nával bolesti, než andělská křídla povolila a otevřela se. Navenek byla zničená. Pírka opadávaly a rány pálily. Rozpřáhla jsem je na plno a vložila do nich obrovskou moc. Ještě trošku, chvilku to musím vydržet. Jeho pohled mě pomalu dostával, když se to aktivovalo. "Hjee ark." Hlídač jen zařval, než se vypařil. Křídla, která před chvíli zářila pohasínala. Nakonec to byl on sám koho světlem pohltila tma. Moje síla se vytrácela a poslední pírko spadalo na podlahu. "Adro co si to udělala. Tvoje křídla jsou zničená." Tajemně se lehce usmála. Byl to první okamžik po dlouhé době, kdy jsem viděl její lásku. Opřela se o mě a přivřela křídla, teda to co z nich zbylo. Pírka na zemi se sama rozsvítila a ukazovala nám cestu zpátky. Byl to jejich poslední záblesk, než se rozpadla v prach.

"Támhle jsou." Amor nás od zatáčky vítal a Darius se odsunul z průchodu, abychom mohli projít. Jeho tvář a kapičky potu na čele se mi vůbec nelíbili. "Co je to s tebou?" Lhal bych, kdybych řekl, že mi nic není. "Budu v pořádku." Odvážně se mi podařilo vstát a jít, aniž bych ztratil rovnováhu.

Peklo se pomalu vzdalovalo. Podařilo se nám znovu vyjít z podsvětí na pozemský svět, aniž by se něco stalo. Darius sotva popadal dech, když se vyhrabal z posledního kráteru. Vrátili jsme se na začátek, kde byla prasklina v zemi a za ní rozpadlé domy. "Tohle je nějaký kolečko? Přešli jsme bludný kořen nebo co? Já myslel, že peklo je hned naproti nebeské bráně." Amor se vztekle posadil na kus urvaných dveří. "Uklidni se. Víš kolik pater se muselo projít dolů, abychom se dostali do mučírny? Tady vracím prach." Převzal ode mě pytlík a úzkostlivě ho sevřel v rukou. "Co .. co, když příjdeme pozdě? Všechno nás tak zdržuje. Moje Alice je pořád tam někde sama. Čeká na mě." Povzdychnul si, když se Darius skácel k zemi. "No bezva!"

"Amore nebuď takový. Bez něj by jsme byli pořád tam dole." Kopnul naštvaně do nějakého šutru. " Já vím, ale tohle snad dělá někdo naschvál." Popadl Dariuse a nahodil si ho na záda. "Běžte napřed." Rozkázal a sám s ním procházel zbořeništěm.

Někde nahoře:

"Dobrý tah, ale co zmůžeš proti tomuhle?" Pán temnot vytáhl další figurku a postavil jí na hrací pole. "Na zemi začne za chvíli noc. Co takhle to nechat na zítra?"

"Bojíš se? Proto chceš čas na rozmyšlenou?" Ušklíbnul se ďabel, až zamrzlo peklo.

"Na rozdíl od tebe mám na starost víc, než jen malý ohýnek." Pán nebes vstal a zmizel.

"Ten starý páprda letos určitě prohraje!" Chystám se na to celý rok, už ani jedna prohra a pak uvidí co ten oheň dokáže! Nejdřív musím odstranit Dariuse, začíná být nebezpečný, ale jeho šťastné dny nakonec skončí. Vzal jsem si dalekohled a zacílil na jeho duši, kde se odměřoval určený čas. "Skvělé. To je skvělé." Zamnul si pán pekel ruce. Drncnul do postavičky, aby se dala do pohybu a zmizel. Stejně jsem byl na tahu.