Zachraň můj osud 47.díl

Zachraň můj osud 47.díl

Pořád mě k sobě volala, i když jsem se otočil nedokázal jsem to. Nechávám zavřené oči. Nemůžu se na to koukat. "Darku." Adry hlas slábl, až se ztrácel. Tichý a tak prosebný, který mě donutil překročit pomyslnou překážku. Víčka se zachvěla a zvedla závoj, který překrýval můj zrak. Byli tak zvídavé a pátrající. Pomalu zaznamenaly rozbité věci rozházené po podlaze a nohu Adry a dívaly se dál. "Nemožné." Vydechl jsem zadržovaný vzduch a cítil obrovskou úlevu. Ležela na zemi a pod sebou měla rozložená nádherná křídla. V té bílé záplavě se skvěly zlatá brka. Natáhl jsem ruku a sáhl si na jemná pírka, které mi proklouzávaly mezi prsty. Adra se na mě usmála. Po těle mi přejel lehký mráz jak mě okouzlovala. "Jsi nádherná." Šeptl jsem do ticha a pomohl jí vstát.

---

Zaza opustila náš kroužek a ustlala si na nedalekém gauči, když její postel okupoval Darius. Jako andělé a démoni jsme vytušili, kdy tvrdě usnula. "Jak to bude dál?" Hlásil se ke slovu Amor a záviděl nám naši lásku. Vždycky jí rozdával a najednou mu chyběla. Krásný anděl se srdíčky na spodkách byl najednou uzlíček nervů. Čas neúprosně odtikával naše minuty na pozemském světě, který se krátil. Čím déle budeme zůstávat, tím slabší se stane naše moc, až jednoho dne zanikneme a nikdo si nevzpomene. Všichni jsme si toho byli vědomi, až na Dariuse, ten mezi nás nepatřil a jen bůh věděl, kdy nadejde jeho den. "Půjdeme za svítání." Amor byl chvíli šťastný, než se opět pohroužil do smutku. "A co Darius?" Nadhodil a očima zabloudil ke dveřím do malého pokoje. "Necháme ho tady. Jeho dar ho dost vyčerpal a pokud by to udělal znovu mohl by to být jeho konec." Adra přikývla na návrh Darka a Amor vstal a chystal se na cestu. Za pár hodin se první paprsky dotknou země. Nespali a sledovali hvězdy na nebi. Byla to pro ně ta nejfantastičtější kniha, do které se mohli začíst. Skrývala mnohá tajemství a odkrývala části budoucnosti.

Nikdo z nich nevěděl, že Zaza poslouchala a po tvářích jí stékaly slzy. Dusila svůj pláč a zavrtala se víc pod dekou, aby na sebe neupozornila. Začala se obviňovat za to, jak je Dariusovi. Kvůli mně ztratil kus svého života. Vždycky jí lidé tvrdili, že je pro každého zkázou a to také byla. Utvrdila se ještě víc z téhle zkušenosti, kdy někoho dalšího připravila o naděje lepšího zítřku. Vyčerpaná, ale rozhodnutá těsně nad ránem usnula.

Uteklo to rychleji, než mysleli. Nakoukli do pokoje, kde tiše oddechoval Darius a zanechali zprávu, aby je nehledal. Zazu opatrně přikryli dekou, aby jí nebyla zima a tak jak se poprvé objevili zase zmizeli. Rychle přešli městečko skryti v pološerých zákoutí budov. Amor před paprsky utíkal a hrábnul do pytlíku s prachem. Rozvířil se vzduchem, až utvořil cestu. Částečky světélkovali, když se jich dotklo slunce zmizeli. I ten krátký okamžik stačil, aby se mohli posunout dál. Dark byl nějak zachmuřelí a pořád se otáčel. Adra ho chytila za ruku. Podíval se na ní. "Starosti?" Zeptala se a dál ho vedla od města, kde následovala Amorovi stopy. "Mám divný pocit. Moc často se to nestává, ale vždycky to znamená problém." Stiskla jeho ruku pevněji. "Spolu to zvládnem."

Darius:

Probudil jsem se, když bylo slunce vysoko na obloze. Vlasy mi spadaly do obličeje. Lehké prohrábnutí moc nepomohlo. Dům byl tichý. Nejdřív mi to nepřišlo divné. Zaza se určitě brzo vrátí, když jsem si všiml dvou papírů na malém stolku před sebou.

První mě překvapil. Stálo v něm. Odcházíme hledat Alici. Přejeme ti hodně štěstí. Nikomu jinému ho nedávej!

Druhý mě poslal na samé dno. Nemám ráda loučení a proto odcházím dřív, než se vzbudíš. Zůstaň tu jak dlouho chceš. Dávej na sebe pozor. Zaza.

Vycítil jsem kudy odešli. Andělé a démon na sever. Zaza šla na jih. Váhal jsem dost dlouho a přešlapoval od zdi ke zdi. Můj směr se najednou změnil a já se rozeběhl ven. Kabát vlál a zvyšoval rychlost, kterou jsem se přemísťoval.