Zachraň můj osud 48.díl

Ahojte budu se snažit ještě něco přidat do středy, pak je dost možné, že nestihnu nic napsat. Tenhle díl píšu právě teď nemám žádnou jinou zásobu :D To by jste mě museli v komentářích ukecat, abych si udělala při pečení cukroví čas večer něco napsat. Jo no přesně tak od čtvrtka začínám péct a je dost možné, že do nějakého 12. prosince nic moc nebude. To by jste museli hodně psát komenty :D

Zachraň můj osud 48.díl

---

Díky plášti jsem se pohyboval mnohem rychleji. Okolí se stalo rozmazanými útvary, které netvořili žádný celek. Čmouhy se rozplývali a já ještě zrychlil. Předběhl jsem vítr a cítil je velice blízko. Moje rozhodnutí je určitě správné. Zaza potřebuje nějaký čas, aby se rozhodla co dělat. Stejně se tam vrátí. Dřív nebo později vyhledá svůj domov a když tam nebudu určitě zůstane. Situace mě trochu zaskočila, ale rozhodně nechci zůstat mimo hru. Přede mnou byla skupinka lidí. Obratně jsem se vyhnul a doslova přelétl poslední dům v městečku. Dál se rozkládal les a pohoří. Cítím je před sebou. Bylo na čase zabrzdit. Nemusím jít s nimi, ale po jejich stopách. Stejně by mě neviděli rádi. Následoval jsem je a pozoroval z povzdáli, tak aby si mě nevšimli. Kousek napravo stála Adra a o ní se opíral Dark něco na nich bylo jiné a čišela z nich jistota a odhodlání. Za to Amor byl jako zmoklé ptáče schovávající se před dalšími kapkami. Prozkoumával jsem okolí a střežil jejich klidný spánek, když odpočívali.

Uběhl další den, kdy přešli bez problémů větší kopec a následovala strmá skála. Amor vyndal prach, když nastávalo nové ráno a byl čas posunout se zas o kousek dál. Čekal jestli ukáže jinou cestu, ale marně. "Já to věděl. Adra mě přenese." Prohlásil Dark a natisknul se na ní. Amor zakroutil hlavou. Jak můžou tyhle dva vydržet spolu a jeden o druhého se nepopálit, ale přitom, když jsem se podíval znovu bylo to víc, než jasné. Tyhle dva se ani rozdělit nedají. Nad jejich hlavami byla stejná srdce propojená tím nejširším šípem. "Nelep se tak na mě!" Adra Darka výhružně odstrčila, až se jí zablesklo v očích, ale nic jiného se nestalo. Nakonec se to dalo čekat. "Budeme to muset zvládnout bez křídel." Podotknul Amor a udělal první krok k vyšlapané stezce od vysoké zvěře. "Cože? To jako myslí vážně?" Darka to dost popudilo a když chtěl přivolat trochu ohně, aby na Amora hodil ohňovou kouli nic se nestalo. "Odpověděl sis sám. Tak makej." Šťouchla do něj Adra a popostrkovala ho před sebou, aby se konečně dal do pohybu. Jejich síla pomalu odcházela jak byli dlouho na zemi. Letět takový kus cesty by se nemusel vyplatit.

Čekal jsem ukrytý dole v houští a pozoroval jak se dostávali k vrcholu. Mohli to obejít, ale asi usoudili, že by to trvalo moc dlouho. Tímhle tempem by mohli být do večera za horou a utábořit se dole v nížině. Napadlo mě to rychle oběhnout, ale nakonec jsem je tupě následoval a škrábal se nahoru. Dalo práci zůstat ukrytý a přitom se chytat úchytů na skále. Ztratil jsem je z dohledu. Výčnělek skály mě zakryl výhled. Zvedl jsem hlavu, abych našel další úchyt a v tom okolo mě proletěl jeden balvan a za ním další. Skála se otřásla. Bylo těžké se udržet a nepustit. Přesně tohle se dalo čekat. Něco určovalo naší cestu a házelo nám klacky pod nohy. Neměl jsem čas uvažovat co by to mohlo být, když okolo mě prolétl Dark. Pohotově ho chytám do pravé ruky. Nejdřív šok a pak překvapení, než si uvědomil, že ho držím. "Chyť se!" Pohotově se chytil i druhou rukou a já ho vytáhl k sobě. "Darku!" Ozvalo se nad náma. "Je v pořádku." To byl snad Darius nebo jsem se přeslechla. Lehnu si na zem a podívám se dolů pod sebe. Stáli oba pod převisem a čekali, až se situace uklidní. Skála se znovu zachvěla a uvolnila záplavu menších kamenů. Amor sledoval co se dělo nahoře, jen on zůstal těsně u vrcholu. Kupila se před ním hromada šutrů a valounů. Sem tam nějaký odpadl a kutálel se ze skály. "Co to k čertu je?" Křiknul Amor, když se k němu ostatní přidali. "Hele já nic nezařizoval." Zvedl Dark v obraně ruce a schoval rohy. Sám sledoval hromadu, která ožívala.

Kdesi mezi mraky:

"Jdeš pozdě." Pán pekel dávno seděl na svém trůnu v tajné místnosti mezi oblaky a díval se na své dílo.

"V pekle toho nemáte tolik co já nahoře." Podotknul pán nebes a posadil se naproti němu. Díval se na šachovnici, kde ještě včera žádný kamenný obr nestál.

"Byl jsem na tahu."

"Aha, takže je řada na mě?" Pán Pekel pokynul, ať si dělá co chce.

"Hm letos ses dobře připravil." Pochválil ho a dodal. "Oni to zvládnou."

"Pche nepodceňuj mě."