Zachraň můj osud 49.díl

Blížím se k 50 dílu :D ještě, že je píšu kratší.

Zachraň můj osud 49.díl

Kdesi mezi mraky:

"To jim nepomůžeš?" Dotíral Pán Pekel a spustil oči ze hry, která se odehrávala dole na zemi.

"Proč bych vkládal figurku do hry, když vím, že to zvládnou?" Pekelník se podrbal na hlavě mezi rohy, kde měl rýhu.

"Snažíš se mi namluvit, že bez andělské a pekelné moci skolí obra?" Zvesela se zašklebil a opět pohlédl na šachovnici. Skrze ni mohl sledovat co se děje na jejich bitevním poli.

"Vidíš." Pánu Pekel po chvíli zatrnulo. Tak dlouho mu trvalo sehnat něco tak kvalitního a donutit spolupracovat a nakonec z toho nic nebude. Jsem obklopen samými hlupáky! Začínal jsem pěnit a na hlavě mi vzplála mála ohnivá aureola. Figurek do hry ubývalo a výsledek žádny. Dnes jsem zbytečně použil jedno ze svých es v rukávu.

---

Na skále stál obr, který se stále zvětšoval a zabíral celý vrch hory. Jeho nenažranost se stala jeho zkázou, aniž by něco stihli udělat převáhl se a podlomila se mu noha. Rozpadla se na balvany. Adra se přitiskla co nejvíc na skálu, aby se vyhnula záplavě kamenů. Obr prolétl kolem. Následovala obrovská rána jak dopadl a roztříštil se na kousky. Amor se vyškrábal na vrchol, tedy na to, co z něj zbylo. Nakonec to nebylo tak vysoko jako předtím. Postupně se přidal i Dark s Driusem a za nimi Adra. Bylo vidět jak jí tahle situace rozpálila do ruda.

"Jak si to věděl?" Zvědavost nemuseli ani předstírat. Darius pokrčil rameny, ale bylo vidět, že tentokrát to stačit nebude a dal se do vysvětlování. "Zaza odešla. Myslím, že si četla váš vzkaz." Tohle se říkalo dost špatně, teprve teď jsem si uvědomil jak mi chybí. Uběhlo tak málo času a já bych se za ní nejraději rozběhl. Na ostatních byla vidět lítost, kterou během pár vteřin zamaskovali. "Bude to v pořádku. Potřebuje čas." To co řekla Adra dávalo smysl a sám jsem si to myslel do před chvíle, ale čím víc se okolo nás dělo náhod, tím víc to zapadalo do sebe. Někdo nás vedl a připravoval nám zkoušky. Jindy podal pomocnou ruku. Pokud já jsem byl andělem a oni určitě jsou. Jejich křídla a síla mluví za vše, tak se něco bude dít každou chvíli. Už jsem chtěl říct svůj názor, když se ozval Amor. "To nám snad někdo děla naschvál." Sednul na jeden šutr, který tam po obrovy zbyl. Chvíli ventiloval svůj hněv, když se kousek poponesl. Sledovali jsme ho a tiše se začínali smát. Zase se kousek pohnul, tentokrát na druhou stranu směrem k útesu. "Co to…" Rychle rozevřel křídla a vznesl se do vzduchu. Šutr odcupital, až k okraji a skočil dolů. "To se ti povedlo Amore." Uculoval se Dark a už se vůbec nesnažil skrývat svůj smích. Vlastně to bylo poprvé za dlouhou dobu, kdy se někdo z nás usmál. "Měl bych nápad, ale nevím jestli s tím budete souhlasit." Adra s Darkem přikývli a Amor neochotně přišel blíž, aby mu nic neuniklo. Cokoliv co se netýkalo Duchny mu bylo fuk.

"Nechci to rozebírat dopodrobna, ale vám nepřijde divný co se okolo děje? Chápete, že jsme na zemi. Není to ani peklo a ani nebe a stejně se tu dějí magické věci." Udělal jsem pomlku, aby si to mohli trochu urovnat a pokračoval dál. Nikdo se mě neodvážil přerušit. "Někdo tam nahoře tahá za nitky. Neptejte se mě jak sem k tomu došel. Mám pocit, že tohle nebylo téměř nic." Přemýšleli, než se odvážili říct svůj názor. Jako první si slovo vzala Adra. "Souhlasím. Za dobu co strážím nebesa se dole nic takového nedělo. Asi je to kvůli nám. Nejsme tam, kde máme být."

"Máš pravdu zlato." Dark si dal ruku okolo Adry a přitáhl ji blíž k sobě. Amor dobu nereagoval dokud se úplně nesetmělo. V ruce svíral prach a pomalu ho pouštěl. Vítr ho odvál na další kopec vzadu na obzoru. "Musím jí nejdřív najít." Svěsil hlavu a rozešel se.

Asi na to budu sám, ale já tě najdu a zachráním. Nebude se ohlížet na nikoho dokud Duchničku nenajde, jen ona mu dokáže vrátit lásku, kterou může dál rozdávat. Bez ní se cítil prázdný a sám. Jeho šípy ztratili svůj lesk