Zachraň můj osud 51. díl

Zachraň můj osud 51.díl

Bylo to tak studené. Mrazilo mě celé tělo. Čerň mizela ze šípů a ukládala se někam do mě. Myslel jsem, že to neustojím, ale nakonec Amorovy šípy opět nabrali červený odstín. "Dariusi!" Ten hlas bych poznal mezi tisíci. Chtěl jsem na Zazu zavolat, ale nemůžu. Něco uvnitř mě mi nasadilo pouta. To bylo to poslední, než mě obklopila tma. "Rychle dovnitř." Volala na nás Zaza ze zákrytu. Tam v tmavém koutě byli další dveře. Ani jedny z těch pozlacených nevedli nahoru. Propadli se do nicoty a tam zůstaly. Dark a já jsme popadli Dariuse a couvali dozadu. První otřes měl být varováním. Všechno před námi se zhroutilo jako domeček z karet. Vlastně to nikdy nebylo. Zbyli holé útesy, které znamenali smrt. Adra těsně přešlápla, aby se dostala k nám a zbyteček skal se utrhl. Zbyla jen propast pod námi. "Jak ses sem dostala?" překvapeně zvedla oči Adra. Nemohla tomu uvěřit. Před ní stála vyvolená duše. Teď to nebylo tak těžké pochopit, když zářila do dálky. To co se doteď dělo bylo kvůli Zaze! "Ty se staneš jednou z nás." Mile se usmála. Byl to nejčistší člověk, kterého jsem doteď viděla. Na zemi to nebylo poznat, ale tady se vybarvila každého aura. Okolo Darka byl černý kruh a já s Amorem jsme měli bílí. Rozhodně se nedali srovnat s tak oslňující bílou, kterou vyzařovala.

---

"Poslali mě pro vás. Hra brzo skončí a já připadnu vítězi." Darius měl pravdu, šlo o hru mezi nebem a peklem. Podívala jsem se na něj. Ležel v bezvědomí na kamenitém odpočívadle. Pomalu zatřepal víčky. Přicházel k vědomí a s ním i jeho moc. Schodištěm prolétl vír a zastavil se o Dariuse. Točil se okolo něj a tvaroval. Jemná linka se obtáčela s ním a utvářela stříbřitý prstenec s černým a bílím podkladem. Nad hlavou se uzavřel. Jeho elipsa byla speciální. Vyvažovala jak dobrotu tak temnotu v jeho srdci. Celému tomu zjevu dominovala stříbrná. Pronikala mezi vše ostatní.

Zvedl se ze země. Jeho kabát vlál v neexistujícím větru. Prostor se zachvěl nad náporem takové moci, než se vrátil do normálu. "Co myslíš, že je zač?" Zašeptal Dark do ucha Adře. "On je očištěný padlí. Nepatří ani do jednoho z našich světů." Ozvalo se ze shora. "Darius tady nemá co dělat.Stráže braňte vchod!" Přikázal jeden z andělů u nebeské brány. Nevím jak se tam dostal, ale najednou stál za bránou. "Myslíte sem?" Díval se na ně skrz mříže. V očích mu plálo. "Jak, kdy." Anděl byl chvíli v šoku, než začal reagovat. Běželi za ním a my měli volnou cestu. Musíme sebou hodit, než ho chytí. Určitě i tohle bude mít svůj limit. "Zazo ty víš, kde jsou?" Mlčela a dala se do pohybu. Neomylně nás vedla přes celé nebe. Dark to musel obejít druhou stranou, protože jako pekelník nemohl vstoupit jinám, než do pekla. Z dálky sledoval naše kroky a držel se kolem zlaté klece, která chránila nebesa. Nakonec jsme se dostali zase k jeskyni, kde sídlil duch Rel. Vypadala ponuře a opuštěně. Byla to také celé past jak nás dostat pryč? Minuli jsme jí a stočili se k druhému okraji, tam kde končila mléčná dráha. V kaskádách se vinula dolů a tvořila nová oblaka plující pod námi. Zaza zastavila těsně u okraje. "Ťuk, ťuk." Zaklepala na pomyslnou stěnu a ta se ozvala. "Dál nesmím." Její bílá záře slábla. Neměla tady být a čím světlejší bude, tím dřív na zemi umře a stane se nejsilnějším andělem nebo démonem. Nechali jsme jí jít. Dark mi chytil ruku a Amora vzal kolem ramen. "Společně." Prošli jsme neviditelnými dveřmi.

Dvě křesla a jeden stolek. Na něm šachovnice s figurkami. Po zemi byli nenávratně zničené kousky. "Vítejte na bitevním poli."