Manželem proti své vůli!! 31.díl

Zatím nevím, kdy napíšu něco dalšího. Snad zase za týden, ale budu se snažit i dříve, aby bylo co číst.

Pěkné čtení :) na chybky nehleďte.

Manželem proti své vůli 31.díl

Před ním mládnu. Uvědomila jsem si to dost brzo, ale záměrně neprozrazovala, že o tom vím. Moje vlasy se neměnily zpátky. Zůstávaly tmavě hnědé a lesklé, i když tělo chřadlo do původní podoby. V duchu uvažuji, že šátek odložím, ale jeho pohled mě dost odrazuje. Snědl by mě místo toho chutného jídla na stole! Obvinila jsem ho bez důkazů a sedla si naproti němu. Dělil nás celý dlouhý stůl prohýbající se pochoutkami a velké svícny zakrývající mu výhled, ale místo toho sledoval mě. Stále se nakláněl a uhýbal, jen aby mě zahlédl. Cítím jak pozoruje. Každý můj nenucený pohyb. Bylo to jako bych seděla na jehlách a rozžhaveném uhlí.

---

Povzdechla jsem si, ale naštěstí si zrovna nandával jídlo, takže si toho nevšiml. Musím držet svou mysl neustále zamčenou, aby nepronikl do mích přání a snů. Vždycky se proměním zase zpátky, když je ode mě daleko. Je to záhada, kterou budu muset vyluštit v knihách. Sice jsem přečetla nespočet knih, ale o tomhle nikde zmínka nebyla. Jediný, kdo věděl tato tajemství bylo mluvící koště, než se obětovalo. Na chvíli jsem zapomněla, že Deris je nevyzpytatelný a velice rychlí. Přestěhoval se na vedlejší židli a přisunul se ještě blíž. "Byla jsi moc daleko." Prohodil a konečně se začal cpát jídlem. Nechápavě jsem pozorovala jeho ruku jak mi přistála na čele. "Máš červené tváře.Horečku nemáš, ale pro jistotu si půjdeme za chvíli zase lehnout." Ani náhodou! Já si určitě vedle něj nelehnu! Musím se na něco vymluvit. Horečně jsem přemýšlela a pak si vzpomněla na bylinky. Na obličej jsem nastavila usměv číslo dvacet sedm a medovým hlasem spustila. "Nemohu. Bylinky nepočkají." Mávla jsem rukou ke košíkům plných bylinek a zatajila, že při mé přítomnosti vydrží i několik měsíců. Sklep hradu je toho důkazem. Jsou tam uložené květiny, které se musí zpracovávat čerstvé jinak lektvar nemá žádnou moc. Masti zase potřebují svůj čas a zůstávají uložené i rok, aby měli patřičnou sílu a mohli pomoci, ale to zatím nemusí vědět. Nechci tak lehko podlehnout! Budu jako zatvrzelá stará mula! Pevně jsem se rozhodla a pak zjistila, že ze mě nespustil oči.

To je bájná Siréna, když se takhle usměje. Já to bez ní nevydržím ani vteřinu. Ty oči jako studny jí prozrazují. Moc dobře vím, že mi Laja lže, ale tohle se fakt nedá vydržet. Zamiloval jsem si jí dokonce v obou podobách a když omládne jsem ztracen. Ono se říká, že je láska slepá, ale já už i blbnu. Nikdy jsem se tak nesnažil ani tak neučil něco co neumím. Po jídle jsem chtěl Laju zlákat a začal jí krmit hroznovým vínem. Musím jí nějak nasměrovat do pokoje, aby si odpočinula. No dobře, dobře kecám chci vedle ní ležet a dívat se jak spí. Najednou přerušila moje úvahy a vstala od stolu. Držel jsem v půli cesty k jejím ústům kuličku hroznového vína. Zatrnulo mi. Snad zase neviděla na co myslím? Zkoumavě si jí prohlížím, ale nezačala ani nadávat. Pobrala co nejvíc košíku a zmizela za dalšími dveřmi.

Ty moje myšlenky začínají být vážně nebezpečný a co víc všechno na mě vykecají. Nevím jestli je tohle propojení dar a nebo pohroma, ale náramek byl pryč. Přesto se stále vnímáme a víme jeden o druhém. Sáhnu na zápěstí a nahmatávám neexistující řetěz. Fakt je pryč. Mávnu nad tím rukou a jdu Laju pozorovat při práci. Baví mě dívat se na ní, ať dělá cokoliv. Její pohyby jsou přesné a soustředěnost na plné obrátky, než si mě všimne a zdrhne.

Můj mozek se jednou přihlásil o slovo a vymyslel něco skvělého. Dveře zaskřípaly při mém příchodu do přípravny lektvarů. Zrovna třídila bylinky a škubala jejich okvětní lístky. Bez slov mi přisunula jednu hrst květů a malou mističku. Byla to titěrná práce, ale v její společnosti bych klidně polykal i hřebíky. Uběhla chvilka a Laja se proměnila. Rád jsem se díval, jak se celá mění. Nebyla krásná jako princezna, ale prostě to byla moje čarodějná diva. Jednou chci zjistit co pro ní znamenám. Držela mě u sebe, ale ne moc blízko. Přirůstám ji snad k srdci?

Usměv jsem zakryla zakašláním. Deris asi netuší, že místo, aby mi zabránil si cokoliv přečíst se ještě víc otevřel. Zatím co já skrývala svůj pocit za tlustou zdí. Rychle vstanu a popoběhnu k jedné zdi, abych to zastavila. Sáhnu na ní a rukou sjedu k vyboulenině. Pocity domu se měnili. Měla jsem pravdu. Cítí v domě vetřelce a bude se snažit útočit. Podařilo se mi kouzlo obalamutit, ale vždycky nemusím být poblíž. Uvažuju o tom nejlepším řešení, které existuje. Pro mě to bude peklo pro Derise ráj na zemi.