Zachraň můj osud 53. díl
Zachraň můj osud 53.díl
Sevřel jsem klíč opatrně mezi prsty. Stále nevěřím, že já sám zalezl na tohle místo. Bylo to jako očistec. Nic nezůstávalo dobré, jen to špatné se dalo najít. Něco u Zazi se pohnulo a ona se rozplynula. Moje odvaha vyjít na světlo byla bez ní menší, než zrnko písku. Spatřil jsem před sebou samotnou Smrt. Jindy měla doprovod. Místo nich táhla kosu za sebou. Vydávala skřípavý zvuk, který trhal uši. Lidé přicházeli o rozum a zvířata o život. Bylo to takové varování. "Anděly nadešel tvůj čas." V jejich kostnatých rukou se objevilo skoro prázdné vřetánko. Posledních pár centimetrů zbývalo. Jeho nit byla obyčejná jako bych byl smrtelník. "Tvůj osud je u konce. Dariusi půjdeš se mnou." Už se po mě natahovala, když jsem to ucítil.
Tenká vůle života aktivovala mou moc na plné obrátky. Ještě nikdy to nebylo tak intenzivní jako v tuto chvíli. Najednou jsem si připadal jako někdo jiný. Někdo kdo si sám určí, kdy je jeho život u konce a odejde z toho světa dobrovolně. "Nemůžu." Při těch slovech se vřetánko zvedlo do vzduchu. "Co se to děje?" Nevěřícně koukala smrtka, jak se vřeteno otáčí na druhou stranu. Nit se navíjela zase zpátky. Brala se odnikud a neskončila dokud nebylo vřeteno plné. Pomalu se snášelo zpátky, než změnilo směr. Těsně předtím zamířilo ke mně, místo ke smrtce. Jakmile mi přistálo v napřažených rukou ztrácela moc nad životem. "Jednou na tebe dojde." Vzala si na rameno kosu a chtěla jít, když se dělo něco dalšího. Nit zasvítila a změnila se na ryzí zlato. "Tuhle nit, už tvoje kosa neutne." Vítězoslavně jsem prohlásil a nabil ztracenou rovnováhu. Se svou zlostí smrt zmizela. Opět nastala tma, kdy mi na cestu zářil vlastní osud sevřený pevně v mé dlani. Něco se změnilo, i když jsem si připadal stále stejný. Něco co nemůže být vidět, ale přesto to tady je.
Přehodil jsem šňůrku, na které byl klíč přes krk. Stačilo se dotknout zámku a celé vězení se poroučelo k zemi. Najednou stojím vedle Amora. Mě to mohlo připadat jako doba, ale tady neutekla ani vteřina. Vidím jak se na pánovy pekla uzdravuje rána po šípu. Zřejmě zmizel a nenapáchal žádné škody. "Dariusi ty. Ty si." Co se mi to snaží říct? Nebyl to jen Amor, kdo na mě hleděl jako na zjevení. Dokonce i pán nebes na chvíli zíral. "Co?" Nedalo mi to. Musím vědět co se mi to stalo. "Tvoje křídla." Doteď žádné nemám, ale pro jistotu jsem si chtěl přejet po jizvách na zádech, kde mi vždycky něco scházelo. Prsty nahmatám sametová pírka, která proklouzávají v kaskádách. Adra tiše brečela a pozorovala tu nadlidskou nádheru. Na sucho polkla. "Máš je ještě hezčí, než dřív Dariusi." Proto je ta nit zlata. Pomalu chápu co se tam stalo. Vše se vracelo na svá místa. Jako by do mě udeřil blesk obnovila se má paměť. Kousky do sebe zapadali, až moc snadno. Přesně vím co se tu děje.
"To si děláte blázny? Kvůli dvoum starým dědkům co si hrajou se skoro zhroutil svět! Okamžitě tu šachovnici vyhoďte." Pán nebes se ani nehnul a pán pekla něco tahal z kapsy. "Až to dohraju." Úšklebek na jeho tváři předpovídal potíže. Položil na políčko další figurku. Nešlo rozpoznat co to je. Amor jí chtěl vzít, ale nedostal se k ní. "To je bariéra. Nikdo s mocí se blíž nedostane." Pán pekel mě začínal doslova štvát. Jako Anděl bych měl být hodný, ale začínám pochybovat, že zrovna já mám být takové stvoření. Musím přijít s něčím co je oba oslabí. Sami k rozumu nepříjdou ani za dalších sto let. "O co vlastně hrajete?"
"Každý rok v tyto dny soupeříme o moc. Váhy, které měří dobro a zlo na zemi se mění podle naši moci a díky tomu to tam dole zachovává rovnováhu. Jeden rok dobro slábne a jiné je zase o to silnější." Pán nebes to podal vskutku mistrovsky, takže váhy vlastně měří špatně. Oni dva někomu nasypou moc a jinému málo nebo nic. "Hele hraj a nevybavuj se s nima." Tomu teda říkám dvojka. Bez nich by ty váhy fungovali správně. Ty úvahy se mi začínali líbit. "Co máš v plánu?" Mrknul na mě Amor spiklenecky. Dark s Adrou, už byli u dveří. Došlo jim, že tady se to nevyřeší. Zase se začali hádat a tak jsme využili toho momentu a zmizeli. Dveře se zabouchli a místnost nám zmizela před očima.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)