Zachraň můj osud 56. díl
Zachraň můj osud 56.díl
Díval se do knihy, aby se přesvědčil o pravdivosti napsaných slov. "Neměl bych to dělat, ale ono to stejně za pár dnů bude uzákoněné." Předal mi těch pár stránek a já si je se zvědavostí přečetl. Vládce pekel bude moci na trůn dosadit svého nástupce. Pokrevní pouto musí být zřejmé. Nikdo jiný nemá právo usednout. Začaly se mi třást ruce. Tak tohle měl být ten nový zákon! Chce, aby jeho krev pokračovala a nenechala nikomu jinému ani tu sebemenší moc. "Tohle bude uzákoněné příští týden, ale má to jeden háček." Tenhle čert se nezdál, ale věděl úplně všechno. Ve mně zatím bojovala obrovská chuť po spravedlnosti, když řekl to nejpodstatnější. "Jeho žena musí být ta nejčistší duše na celém světě." Při těch slovech mi tuhnula krev v žilách. Najednou jsem slyšel ta slova.
"Nesahej na ní je moje. Celou dobu je moje." A já si myslel, že je to jeho špeh. Vlasy mi spadaly do obličeje. Rychlím pohybem ruky jsem je odhodil stranou. Význam toho byl úplně jiný. To on byl původcem a průvodcem jejího neštěstí. Zaza byla vyhnancem, jen kvůli takové blbosti. "Je čas, aby se právoplatný následník přihlásil!" Pekelník se na mě díval, ale nic neudělal. Možná mi to ukázal schválně. Možná i jemu vadí co se na trůnu děje. "Musím jít." Na to, že jsem anděl mnou prostupoval hněv a moje víra v dobro byla téměř zapuzena. "Jdi a konej dobré věci Dariusi." Někam se vypařil a na židličce zůstala jen paruka s rohy. Nijak mě to nezajímalo. Důležitější věc na mě čekala o několik pater výš. Prošel jsem dveřmi knihovny, které se okamžitě zabouchly a zmizely. Archív pohltila tma a žár z věčného ohně.
Kde se ten Darius fláká? "Nevíš proč chtěl, aby jsme šli zrovna sem?" Celá tahle situace byla divná. Přitiskl jsem se víc k Adře. "Nevím a je mi teplo trochu se odsuň Darku." Ohnivý závoj okolo trůnu povlával, když o tom přemýšlím vždycky jsem stál tady dole a čekal na rozkazy. Jako by se nic nezměnilo, jen trůn byl prázdný. "V pekle nikdy není zima." Nehnu se od ní ani na centimetr. "Vy dva holoubci můžete s tím na chvíli přestat. Bolí mě z vás hlava." Amor se rozčiloval jako vždy, když ho vynechávali. Taky se chci takhle k někomu tisknout. Vybavila se mi vzpomínka na figurku Duchny. Existovala vůbec? Zradila mě? Měla mě aspoň trochu ráda? Nemohl jsem se pořádně soustředit. Chci odpovědi na svoje otázky a ze všeho nejvíc jí chci vidět. Byl to snad jen přelud. Zlo v pěkném obalu, které mě totálně zlákalo a já se vydal na nesmyslnou cestu, která nikam nevedla? Našel bych jí, až bych s kouzelným prachem došel na konec cesty? Nebo to byl všechno podvod? Dostali nás dost daleko a zkoušeli nás tolikrát rozdělit a roztrhat na kusy. Zase se mě zmocňoval pocit bezmoci. Mohu dávat lásku a taky jí brát. Musím zaplatit velkou cenu, abych byl vůbec někdy šťastný? Celé to bylo hra. Dost krutá hra co promíchávala a ničila osudy lidí, andělů i démonů.
Kdo z toho vyjde jako vítěz a kdo jako poražený?
Neřekl jsem to nahlas a přesto se mi dostalo odpovědi. "Vyhrajeme my!" Darius se přiřítil a zastavil se těsně před pekelným trůnem. Závoj se zlehka svezl na stranu, aby odehnal nevítaného anděla. "Darku. Pojď sem." Nechtěl se pustit Adry, až ho od sebe nakonec odstrčila. "Nebuď jak malej." a poslala Darka přímo za mnou. "Co tady mám dělat?" Vyšel posledních pár schodů, aby se dostal ke mně. "Dál stejně nemůžeme." Aniž by to čekal chytil jsem ho za ruku a rychle mrštil škvírou přímo před trůn. Závoj se za ním úplně uzavřel. Neexistovala jediná skulina kudy by se mohl vrátit. Trůn se obalil dalšími plameny. Žár uvnitř musel být nesnesitelný, ale Dark mimo vykulených očí nejevil žádnou destrukci. Vypadal přesně jako blbec, který ani neví jak se tam mohl dostat. Používal svou auru a vůbec si to neuvědomoval. "Sedni si." Otevřel pusu, ale nic neřekl, než se mu podařilo nabrat vzduch. Při tom výrazu jsem si myslel, že ho tam klepne, ale brzo se z toho oklepal. "Já?" Ne panenka svatá. "Kdo jinej?" Chvíli zaváhal, než se otočil a opravdu se posadil. Plameny se zklidnily, až utvořily korunu nad hlavou Darka. "Klaním se vaše výsosti." Ironii jsem nemusel ani hrát, ale mírně jsem se poklonil. Po mě i překvapená Adra a nevrlí Amor. "To jako vážně?" Přikývnul jsem. "Trochu se to zdrželo asi o 150 let." Vstal a závěs se sám rozhrnul. "Nemáme čas musíme dál." Darius se dal do pohybu. Měli jsme co dělat, aby nám nezmizel z dohledu.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)