Zachraň můj osud 58. díl

Zachraň můj osud 58.díl

Plášť na Dariusovi vlál, až obalil jeho tělo. Vypadalo to jako tekoucí štít, který brání to nejdražší. Jeho samotného. Tohle byla o dost vážnější situace, než se mohlo zdát. Vykročil a my ho s obavami následovali. Ani se na nás neotočil, když promluvil. "Nedovolím, aby vám někdo ublížil." Zbývalo pár posledních metru, kdy se ocitneme nad samotnou branou do jeskyně. Po stranách byli vytesány sochy a nad nimi čněl nápis. "Čisté srdce vítané, běda ti pokud je špinavé." Adra přečetla rytiny a zadívala se na anděla vlevo. Socha se zachvěla. Darius se před nás postavil, když se oči začali otvírat. "A co ten napravo?" Zajíkal se Amor a couval ven. Darius se otočil na sochu démona schovaného ve tmě. "Máme dobré umysli můžeme projít. Nic neudělá na to je tady ten druhej." Amor se oklepal. "Já to věděl!" Hrdě se dožadoval pozornosti a hrnul se dopředu, když ho Darius zastavil. "Chceš se dobrovolně nechat vlákat do pasti?" Mrknul na něj a viděl, že se ho opět zmocňoval strach. Raději se zařadil na konec za Adru.

---

Měl jsem zvláštní tušení, že je tu něco špatně, ale museli jsme se tam dostat. Dark zapálil pochodeň a podal mi ji. "Veď nás." Já střežil je a on zase hlídal Adru. Moc si to nepřiznával, ale občas mrknul i na Amora, jestli se drží v závěsu a někam se nevytratil. Můj plášť mě chránil do doby, kdy cítil nebezpečí. Sám se rozruloval, když jsme byli uprostřed jeskyně. Do té doby se nespustil žádný obraný mechanismus. Po stranách jeskyně byli vidět zářezy po pastích, ale někdo je musel kdysi všechny projít a aktivovat. Hádal bych, že byli rovnou zničené, proto plášť reagoval a sám povolil svoji obranu. Byli jsme blízko. Zatraceně blízko vahám. Vůně sílila s každým krokem. Amor vzadu špitnul. "To mělo bejt všechno?"

Přesně v tu chvíli se vzňali okolní pochodně. Něco se v nich přelilo a projelo kanálkem na zdi. Před námi se osvětlovala ohromná místnost se spletitým schodištěm. Na první pohled bylo vidět zbortěné části, kde se nedalo projít. "Kdyby ty pasti někdo nezničil ani by jsme sem nedošli." Konstatoval jsem a zadíval se na samí vrchol, kde se blyštěl okraj jedné váhy. "Poletíme. To bude rychlejší." Adra rovnou roztáhla svá krásná křídla. Dark se nemohl vynadívat, jak se kolem ní leskly padající třpytky z bočních pírek. Než se stačil probrat Amor ho chytil z levé strany a Adra z právé a nesli ho k vrcholu. Lehkovážně jsem se k nim přidal a užíval si let, když se ze shora utrhl kus schodu a mířil přímo na nás. Já se obratně vyhnul, ale Adra s Amorem držící Darka neměli kam uhnout. Amor zazmatkoval a Darka pustil. Adra ho stěží unesla a přistála na vratké plošince mezi patry schodiště. Následovali další kusy schodů a balvanů, které nám házeli do cesty. Amor to v polovině nedal a dostal ránu do pravého křídla. Byl nucen taky přistát dřív, než se dostal k vrcholu. "Leť!!" Zakřičela Adra a znovu letěla. Nalákala na sebe většinu a já proletěl nepozorovaně druhou stranou. Co nejrychleji jsem se dostal nahoru a zlikvidoval stráž, která do poslední chvíle shazovala vše co jim přišlo pod ruku. Nikdy předtím jsem takové strážce neviděl.

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Mám to přímo před sebou a nechápu, jak mohl někdo něco takového udělat. Stál jsem tam jako opařený a přihlížel tomu utrpení. Za mnou tiše přistála Adra. "Jak mohli? Jak.." Dívala se na to co já a plakala. Plakala krvavé slzy, které vyjadřovali její lítost. Jen opravdové utrpení může zbarvit slzy anděla do ruda. "No tak, to bude dobré. Neplač. Pustíme ho." Šeptal jí Dark do ucha, jen co vyběhl poslední schody. Otočil si jí do náruče, aby se nemusela dívat. Přikývnul jsem a počkal na Amora. Byl trochu pochroumaný a schody mu dali zabrat. Viděl a okamžitě jednal. Oba jsme se snažili urvat řetězy, které byli snad všude. Bez výsledku i přes sílu, kterou máme se nám to nepodařilo. "Ocel ukutá v nebeské kovárně a smáčená v ohni pekelném." Vydechl Amor a vzal do ruky svou poslední lahvičku. Pokapal konce. Působilo to. Řetěz pomalu žrala kapalina a dostávala se dál. Okovy povolily. Pod tou obrovskou kupou železa se skrýval anděl s rohy a rudými křídly. I přes všechnu bolest byl schopný váhy držet. "Jsi volný." Máchnul s váhou nad hlavou. Schodil několik kamenů, které misky tížily a když skončil byli prázdné. "Děkuji. Budu vážit spravedlivě." Znovu se napřímil a uchopil váhy, které položil na svá ramena. Složil rudá křídla a zavřel oči. Váhy se aktivovaly a rytiny na nich zářily dokud nezhasnuly. Pak zmizel jako by tam nikdy nebyl a váhy spolu s ním.

Stejně jako on i my jsme opustili jeskyni. Celé to místo se uzavřelo. "Co se chystáš udělat teď?" Dark věděl, že tohle nemohl být konec, ale Darius nic neprozradil. Prostě šel zpátky, ale já věděl, že o něčem přemýšlí.