Manželem proti své vůli!! 34.díl

Manželem proti své vůli 34.díl

Dobré odpoledne. Díl jsem teď dopsala. Vydávám ho o něco dřív, protože do soboty nebudu mít moc čas sednou si v klidu ke psaní. Příště určitě přidám dílek ze země Irián. Momentálně pracuji i na nové povídce... :) Pěkné čtení.

Má to skřetík vybrebentit paní? Pán hodný, paní ráda vidět. Nebrebentit udělat dárek. "Flí hlídat ho. Já sehnat stuhu a nazdobit pána." Skřetík rád vidět štěstí paní. Pobrukoval si pro sebe a sem tam poposkočil.

"Flí flíííí." Flíček drncal Derise čumákem a sem tam mu olíznul celý obličej. Nakonec se jeho šupiny zaleskly a předávaly energii do jeho těla. Jeho tělo se trochu chvělo nad získáním nových sil. Flíček se stočil o něco víc a Deris propadl, až na kupku sena. Nad ním se uzavřel východ jen malé pableskující skulinky pouštěly dovnitř dostatek vzduchu.

---

Vracím se do hradu a vím, že tam na mě nikdo nečeká. Ještě mi nestihly zaschnou slzy na tvářích a oči byli uplakané, když se na mě vrhl skřetík. "Já mít dárek." Táhl mě za ruku a nedal si to vymluvit. Párkrát zakopl o nějakou pentli, kterou sebou vláčel, než jsem se mohla zeptat. "Kam mě to táhneš skřetíku? Musím uložit bylinky." Nevím, proč jsem se nechala, tak snadno vtáhnout do stájí. Cestou jsem poztrácela několik důležitých květin a košíky zůstaly na jedné z chodeb. Na velké kupce se rozvaloval Flíček, jindy by rovnou vylítnul a hrnul se ke mně. Něco se tu muselo stát, když jen popískával. Vypadal moc šťastně. "Flí flí fli." Cítila jsem z něj takovou velkou radost, že i přes můj smutek jsem se usmála. Skřetík mě zatahal za oblečení. "Dárek být tam." Ukazoval svou malou ručkou k Flíčkovi a zezadu mě naháněl, abych vylezla na seno. Každý můj krok zašustil. Vůně sušených květin a trávy uklidňovala mou rozbouřenou mysl. Chvíli jsem si myslela, že se o mé myšlenky opírá Flíček, který taky rád komunikoval bez vydávání zvuků, ale nakonec nic neprozradil. Někdy to dalo opravdu práci rozluštit ty jeho skřeky, které vydával. Byl tak dokonale stočený, když se mi podařilo vylézt na samí vrchol hromady. Podrbala jsem ho na čumáku a spadla přímo do jeho středu. Trochu povolil své sevření a já se propadla ještě níž. "Flíčku nehraj si semnou." Nebo, že by tu něco schovával? Chtěla jsem se vyhrabat, když se o mě otřel flíček nohou a pak mě cvrnknul do obličeje a zavadil o mé rty, jenže to nebyl Flíček.

"Kdo je to?" Ucítila jsem prudký nádech a pak mě někdo sevřel v náručí. Ty ruce bych poznala mezi tisíci. "Derisi?" Byl moc blízko. Naše těla o sebe narážela a Flíček to svým stočeným tělem jen zhoršoval. Nakonec se naše rty i po tmě setkaly. Nejdřív se musím odsud dostat, ale nakonec jsem podlehla. Bylo to tak omamné a návykové. Takhle bych mohla ležet věky a vůbec by mi to nevadilo. Deris byl asi podobného názoru. Trhané nádechy a jeho bušící srdce mě v tom ujišťovalo. Najednou Flíček rozmotal klubko, ve kterém nás věznil. "Flíííííí" Vrněl spokojeností, když viděl, že došlo k usmíření. Za to Deris ze mě nemohl spustit oči. Moje proměna byla od jeho odchodu kompletní. Roky, které mi magie vzala se snižovali každou hodinou, jen oči prozrazovali starou moudrost a vědění. "Příště si nejdřív promluvíme, než mě zase pošleš někam do tramtárie." Usmál se na mě s láskou. Bylo vidět,že je vyčerpaný a potřebuje hodně odpočívat. "Lehni si." Přičarovala jsem postel. "Jedině s tebou." Pokouší mě, ale teď na to není ta správná chvíle. "Příště. Máme jiný problém, který musím vyřešit. Nechci, aby z tebe bylo kus hradu."

Uvažovala jsem nad tímhle místem a nakonec došla k závěru.

Tohle bylo jediné místo, kde byl chráněn. Přístavba stájí nebyla součástí hradu, i když tak vypadala. U hlavních dveří se vybočila cihla a nakukovala, kdy bude moct znovu zaútočit, jenže já jim to nedovolím. Lehkým kouzlem jsem ohradila vchod do stájí. Takové jednoduché kouzlo mohu udržovat i týdny a nebude mi to brát žádnou velkou moc. Hrad se užíral vzteky, když tu měl hostit obyčejného člověka, ale do doby, kdy nás pojilo manželství a řetěz, nemohl nic dělat. Využil okamžitou příležitost, kdy se řetěz rozpadl. "Zatím zůstaneš tady a neopustíš stáj Derisi. Skřetíci ti budou nosit oč si řekneš a Flíček na tebe dá pozor." Přivolala jsem jedno z košťat opřených o bednění. "To mě tu necháš?" Mohl vidět obavy zračící se na mé tváři. "ANO. Dokud nebudeš znát kouzla na takové místo nesmíš, až se to naučíš klidně s tebou poletím na jednom koštěti." Mrkla jsem na něj a on se svalil do peřin. "Já chci být čaroděj." Zatínal pěstí, když jsem nadhodila zadek na koště a pomalu se vznesla. "To není fér." Povzdechnul a díval se jak odlétám. Lusknutím prstu se na něj odnikud svalila hromada knih. "Uč se." Se smíchem přidávám rychlost a mizím ze stájí. Slyším jak za mnou spadla kniha, ale netrefil se. Trucováním se toho moc nenaučí. Za lesem změním směr a letím ke skalám.