Manželem proti své vůli!! 36.díl

Dneska prší, tak je čas dopsat dílek. Mám taky první kapitolu k nové povídce, ale zatím nic neprozradím. Vždycky mě napadne nějaká blbost :D Chtěla bych tentokrát napsat něco víc dopředu, abych to nevymýšlela doslova za pochodu. Co je rozbořená kuchyň, tak to není moc reálné :D

Manželem proti své vůli 36.díl

Oči mi přecházely od jednoho šálku k druhému. Bylo těžké některý si zvolit. V hlavě mě vyvstala myšlenka, že si vyberu špatně a vůbec mi to nepomůže. Použít čáry by si tady nikdo nedovolil, takže to opravdu bude celé náhoda. Hrdě jsem natáhla ruku k prostřednímu hrnku a bez zaváhání ho pozvedla ke rtům. Chuť byla zvláštní, ale uklidnila mě. Poslední kapka a hrneček byl prázdný. Odložila jsem ho zpátky na podnos, kde byli ostatní a čekala co se bude dít dál. Hrobové ticho mě čím dál víc ujišťovalo, že mi nic neřeknou. Ta cesta byla nakonec úplně zbytečná a já si budu muset poradit sama. Chtěla jsem vstát, když se začaly obě hlasitě smát. "To se ti povedlo sestřičko." Pomalu je přecházel řehot a já tam nechápavě stála. Pak jsem se odvážila promluvit. "O co tady šlo?"

"Je to tak staré a pořád se nachytají." Vyhrkla jedna z nich s bílými vlasy. Ta druhá s černými vlasy se ke mně naklonila. "Je to naše uvítání. Všichni tím musí projít a nás to hrozně baví, ale k věci. Jsi tady z jiného důvodu." Každá si vzala zbývající hrneček čaje. Tohle měl být vtip? Opravdu jsou tady moc dlouho, ale bez nich by toto místo neexistovalo. "Potřebuji vaši radu." Chtěla jsem jim o tom říct víc, když mě rovnou přerušily. "My víme co chceš vědět a taky ti odpovíme." Čarodějka s bílými vlasy se ujala slova. Vypadala tak nadpozemsky v dlouhém hávu utkaném z pavučin. Vstala a prošla se doprostřed vod. Ani kapka nesmočila její krásné roucho. Postava se ozářila a já mohla slyšet drahocennou odpověď.

"Řetěz i smlouvá zmizely, však jiné věci je nahradily. Tvoje ztracené mládí se vrací, jen díky němu. Jediné co to mohlo změnit je tvoje láska, která je pevnější, než řetěz a dané slovo. To co se rozpojilo něco další spojí. Magie je tou odpovědí." Pohasla její silueta a vrátila se za vodní stěnu vodopádu. Nyní předstoupila druhá čarodějka. Při jejím nástupu se rozbouřila klidná hladina. "Tvůj manžel se musí stát jedním z nás, aby mohl zůstat. Musí si vybrat sám, tak jak pravilo koště. Ten kdo ti bude roven ve všem je hoden, aby zůstal. Budete moci vytvořit magii, tak jako to je znázorněno ve vchodu. Dlouhá létá toho nebyl nikdo schopen, až se narodil Deris. V ten den se rozhodlo a vaše pouto se propletlo, i kdyby si nechtěla musel tě najít a potvrdit osudovou línii. Rozhodnou se musí Deis sám co vlastně chce. Může se vrátit domů a nebo zůstat. To rozhodnutí bude poslední, které může udělat, jen on má tu moc a ty o tom nesmíš říct jediné slovíčko. Má na vybranou dvě cesty. Stát se čarodějem nebo zůstat smrtelníkem. První možnost ti přinese štěstí ta druhá tě srazí na samé dno " Voda se ještě víc rozbouřila a druhá čarodějka splynula s vlnami. "Děkuji." Poklonila jsem se jejich moudrosti. Byl čas opustit toto místo.

Deris :

Kam to Laja letěla? Uběhlo tolik dnů a stále se nevrací. Hrozně mi chybí a každá hodina ba minuta je strašně dlouhá. Vzpomněl jsem si na moment, kdy byla se mnou ve Flíčkově sevření. Přeju si, aby byla tady se mnou. Knihu položím na stoleček vedle postele a procházím se stájí. Bylo to rozlehlé místo, pokud se Flíček nezvětšil do své pravé velikosti. V takových chvílích tu bylo těsno. Chtěl bych se projít po hradu. Prozkoumat další místnosti a zákoutí s jejich tajemstvím. Mám toho tolik na co bych se rád podíval z blízka, ale hrad mě dál nepustí. Jediné čeho jsem si všiml byl nenávistný pohled dveří od stájí. Stačilo se přiblížit a ihned útočily. Cihly sami vyskakovaly ze zdi, aby se dostaly do mé blízkosti. Lajina moc je odháněla zpátky, aby znovu utvořily zeď. Jedině, tak jsem věděl, že je v pořádku a určitě se každou chvíli vrátí. Myslel jsem si, že můžu do lesa, ale opak byl pravdou i tam bylo nebezpečno a tak mi nezbývalo nic jiného. Hrad ukrýval nespočet ostrých šípu, které čekaly skryté ve svých tmavých koutech. Mám sto chutí rozeběhnout se pryč, ale pak si vzpomenu na Laju a rázem ten pocit zmizí. Někdy si připadám jako rozdvojený.