Manželem proti své vůli 37.díl
Čarodějky poradily, ale rozhodnout se musí sám. Stalé neví tolik věcí. Posbírala jsem si několik vzácných přísad a načerpala tolik nové energie, až se mi srdce prudce rozbušilo. Bylo moudré se tady ještě chvilku zdržet, i když mi chyběl, musela jsem udělat pár důležitých věcí, než se mi toto kouzelné místo uzavře na mnoho let. Podívala jsem se na svůj odraz v jezeře a viděla mladou tvář, která se drala na povrch. Zbarvené líce ztratily posledních pár vrásek. Moje tvář byla zpátky a s ní přišlo na řadu poslední rozhodnutí. Za tu chvilku co byl Deris se mnou se toho tolik událo a změnilo. Já se změnila. Ještě musím najít kousek kamene a budu se moct vydat na cestu. Podívala jsem se na horu před sebou a uviděla cestu nahoru. Výstup byl strmý a kluzký. Bylo těžké se udržet. Skoro u vrcholu foukal silný vítr, ale mě to nezastavilo. Zapřela jsem se celým svým tělem a pokračovala.
Všechno není vždy jednoduché sehnat, i když se tady dalo najít plno klenotů musel si je každý zasloužit. Hromádka modrých kamínku se zatřpytila a pak pohasla. Jeden z těch pokladů zvednu a uložím do váčku, kde má stejné podmínky. Bez nich by se pomalu zmenšoval, až by zmizel. Možná, že i já zmizím pokud se Deris vrátí domů? Bylo zvláštní o tom uvažovat. Místo toho, abych se těšila zpátky mě užírala obava. Rozhodovala jsem se jestli je dobrý nápad se vracet. Možná by bylo lepší nevracet se vůbec. Šel by domů, kdybych zmizela? Ta jeho tvrdohlavá povaha by ho určitě vedla za mnou. Pomalu se dostávám dolů a pod úpatí hory. Myslela jsem, že to horší mám za sebou, když se uvolnilo několik kamenů.
Skrčila jsem se do prohlubně a čekala, až to celé spadne dolů. Ovládání magie by mi stejně nepomohlo. Místo jako je tohle neakceptovalo kouzlení návštěv. Vše muselo mít svá pravidla, která se nesměly porušit. Vlastní úsilí mělo větší cenu. Měla bych se taky snažit porozumět citům Derise? Nemohu se stále rozhodovat za něj. Má právo odejít nebo zůstat. Konečně jsem dospěla k řešení a rozhodla se nechat to pro jednou na něm. Kameny se přestaly sesouvat. Pár jsem jich musela schodit, abych prolezla otvorem, který se zmenšil. Natržené šaty a pár odřenin za to určitě stálo. Rukou poklepu na váček s modrým kamínkem. „Pomohl jsi mi rozhodnout se.“ Kamínek se spokojeně zavrtěl a zvětšil. Bude se mít u mě dobře a Deris taky. Dokud bude chtít nechám ho vedle sebe.
„Myslíš, že to pomohlo?“ Stará čarodějka s bílými vlasy se posadila vedle své sestry. „Určitě. Musí si uvědomit, že na to není sama.“ Mávla rukou a kameny se přestaly hromadit pod horou. „Ten, kdo se tu ukáže něco hledá a my mu musíme pomoct to najít, proto stále existujeme.“ Druhá usrkla z čaje. „V minulosti se potkali a minuli. V přítomnosti se znají a hádají. Možná, že tenhle život jim nepřeje štěstí a budou spolu v dalším. Co přinese budoucnost je tentokrát na nich.“ Má pravdu. Tentokrát je to v jejich rukou. „Osud svoje udělal. Nitky v jednu zamotal. Rozdělí se na dvě nebo bude jejich nit ještě pevnější.“ Tentokrát se nám nepodařilo nic nazřít. Mlha kroužila nad Lajiným životem a neukazovala žádný směr. „Odjíždí. Teď musí být odvážná.“
V bedně dotíralo moje odpočaté koště na ostatní dvě staré rachejtle. „Kde máte zarovnávač proutků?“ Stará košťata jí ignorovala. „Chm chm..“ Bylo vidět, že nemají zájem. „A co to máte za násady. Jste mimo módu hodně dlouho co?“ To jsem si vzala na cestu jedno z těch hyperaktivních, ale zase ty normální by tu cestu nezvládly na jeden zátah. „Pojedeme.“ Vzala jsem jí z krabice. Po zmáčknutí násady se aktivovalo sedátko a koště nahodilo motor. „Blázen.“ Ozvalo se z bedny. Košťata jsme během vteřiny nechaly za sebou.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)