Manželem proti své vůli 39.díl

 Manželem proti své vůli 39.díl

„Kam se ta kniha poděla?“ Deris se přehraboval u postele v kupce knih a mrmlal si pro sebe nesmysli. Další učebnice mu donesli skřetíci, když jsem byla pryč. Ve stodole se rozvaloval Flíček a tak jsem zůstala blíž u stropu. Na zemi to vypadalo dost nebezpečně pro křehkou bublinu, která mě kryla před jejich zraky. Snadno bych se prozradila. 

Takovej bordel za pár dní, kdybych to měla uklízet bez kouzel, tak je na místě prokleju. Nejen knihy, ale dokonce zbytky jídla na malém stolku nikdo neodnesl. Co se tu proboha stalo, že to tu je jak v chlívku. Neříkala jsem snad, aby se o něj starali? Místo toho se někde poflakují. Rozletěla jsem se k dveřím do stodoly a mávnutím je otevřela. Deris zůstal civět na otevřené dveře, ale nikdo nepřišel. „Co co se to děje? Skřete? Seš to ty?“ To mě rozesmálo. Přitiskla jsem si ruku na pusu a snažila se nevydat žádný zvuk. Pomalu proplouvám k dveřím, kde bylo doupátko skřetíků. V tuhle chvíli mě zajímalo jak to tu funguje, když nejsem doma. Pootevřela jsem malá dvířka a nechala tam umístit nakukovátko. Nestačím se divit. Malý skřetík hopsal v maličké postýlce a ostatní spali jako zařezaní. Tohle jim spočítám.

Vrátila jsem se zpátky do stodoly, kde stál Deris jako opařený. Stále pozoroval otevřené dveře. Pak jsem si uvědomila, že dům mu může kdykoliv uškodit. Jeho strnulá pozice byla mírně přidřepnutá, jako by očekával nějaký útok. Zavřu je a vrátím se ke stropu. Zruším bublinu a přestoupím na jeden z trámů, abych měla lepší výhled. Flíček zvedl hlavu a podíval se nahoru. Ten by mě vyčenichal snad všude. Naznačila jsem mu, aby mě neprozradil. „Flíí“ Zavrněl na Derise a znovu si lehnul. Sem tam pokukoval co se bude dít, ale myslím, že kdyby mohl okamžitě by mě zavalil štěstím.

Deris se po chvíli uklidnil a začal se znovu přehrabovat ve stohu knih. Nakonec vlezl i pod postel. Vítězně zařval. „Mám jí!“ Nejdřív byl slyšet smích dokud se neozvala rána. „Krucifix.“ Ještě víc se rozplácnul pod postelí, než konečně vylezl po čtyřech. Sáhnul si na hlavu a drbal si rašící bouli. Je to takové tele. Pomyslela jsem si a snažila se nesmát jako postižený debil. Flíček to naštěstí zamaskoval velkým zabručením připomínající medvěda. „To máš zase hlad?“  Deris kroutil nevěřícně hlavou a postavil se na nohy. Vzal do ruky malý zvoneček. Zacinkal, ale nikdo nepřišel. „Je to banda lenochů, když tady není Laja, už aby se vrátila. Snad se jí nic nestalo. Myslím, že by si jí měl letět naproti.“ Flíček odfrknul a ani se nehnul. Spiklenecky na mě mrknul. „Fli flíí.“ Chvíli luštil Flíčkovy skřeky, než pochopil souvislou větu. „Říkáš, že jí nic není?“ Flíček přikývnul  a pomalu vstal na svoje tlapy. S každým pohybem se zmenšoval, aby něco neschodil. „No dobře. Nevíš jaký je zaklínadlo na vyléčení boule na hlavě?“

 „Počkej neraď mi já na to příjdu sám. Měl bych to vědět.“ To mě docela zajímalo. Dozvím se jak moc pokročil. Začal se soustředit a na hlavě mu přistál klobouk. Nikdo není dokonali. Snažila jsem se omluvit jeho nemotornost. Těch kouzel je prostě moc a při rychlém tempu se snadno popletou. To jsem si původně myslela, než se začal znovu soustředit. Klobouk sice zmizel, ale na hlavě měl najednou hrnec. Musela jsem uznat, že má opravdu talent jak ze sebe udělat šaška. Flíček se zasmál ve stejnou chvíli jako já,  jinak by mě to prozradilo. „Teď mě to bolí ještě víc.“ Přivolala jsem na sebe umlčovací kouzlo a pozorovala co se stane dál. „Určitě je to tohle.“ V obličeji byl červený jak moc se snažil vyléčit si hlavu. Hned jsem věděla na co myslí a zarazila ho v půli odříkání. „Chceš, aby ti na hlavu vážně spadla kovadlina? Mám dojem, že by si to nemusel přežít.“ Slétla jsem z trámu a těsně nad zemí se zastavila.  „Lajo.“ Ta radost v jeho očích byla k nezaplacení. Pohladím ho po hlavě a okamžitě vyléčím ránu i bouli. „Co se tu vlastně stalo?“ podívám se okolo. „Okamžitě to dej do pořádku.“ Začal sbírat knihy, ale já ho zadržela. „Chci, aby si to udělal kouzlem.“

 Mám takový dojem, že bych se měla znovu vrátit ke stropu, když jsem cítila v jeho mysli absolutní nejistotu. „Nejlíp se to naučíš trénováním. Nauč se jedno kouzlo a rovnou ho vyzkoušej.“ Tady byla každá rada drahá. Deris v tom totálně plaval. „Za každou chybu tě potrestám!“ A za každé správné kouzlo políbím. Přeběhlo mi hlavou, když jsem si uvědomila, že to v mysli slyšel.