Tahle povídka má dneškem dokončený 40. díl. Ještě, že je píšu kratší :D Navíc jsem moc ráda za déšť. Zem byla tak vyprahlá a tohle opravdu potřebovala. Snad se vám dílek bude líbit Deris se snaží čarovat tak zase příště...
Manželem proti své vůli 40.díl
„Za každou chybu tě potrestám!“ A za každé správné kouzlo
políbím. Přeběhlo mi hlavou, když jsem si uvědomila, že to v mysli slyšel.
Uhnula jsem pohledem a dělala jako by nic. „Cože si říkala?“ Přistoupil blíž.
Byl moc blízko, abych se mohla pořádně nadechnout. Vzduch se mi do plic
nedostával a moje rozhodnutí vrátit se na trám u stropu bylo najednou ta tam.
„Podívej se na mě.“ Deris se snažil upoutat pozornost. „No tak.“ Škemral a já
nedokázala udělat naprosto nic.
Tohle byla chyba. Obrovská chyba, když jsem se podívala na
jeho tvář. Derisovi oči doslova svítily vzrušením. Ten pohled se nedal vydržet.
Chtěla jsem se znovu odvrátit, ale chytil mě za bradu. Lehký dotek jeho prstů
rozechvěl celé moje tělo. Cítil to. Srdce bušilo jako splašené a nedalo se
zastavit. Jak… jak na mě může mít někdo takový vliv? Polkla jsem na prázdno. Musím zmizet. V tu chvíli mě pevně objal.
„Nikam tě nepustím.“ Zpropadený myšlenky. Zlobila jsem se sama na sebe. Jak se můžu
takhle prozradit. Copak nemám vybudovanou zeď, aby právě tohle nemohl odhalit?
Před ním by se zřítila i celá pevnost!
Jeho rty mě lákaly čím dál víc. Přiblížil se ještě o kousek.
Začala jsem se znovu třást jako ratlík. Čekala jsem na to, kdy se odhodlá mě
políbit. Nakonec se po chvíli smiloval a
pustil mě ze svého vězení, aniž by cokoliv udělal. Párkrát jsem zamrkala, abych
se probrala a dostala se z jeho
vlivu. Nechápu, že se mě, tak lehko vzdal. Jak se mohl ovládnout? Copak mu o
tohle celou dobu nešlo. V jeho strnulém držení těla a očí vpíjejících se
do těch mých bylo něco zvláštního. Probleskla
mezi námi magie a duše se propojili
ještě víc.
Mělo mi to dojít dřív, než to Deris řekl nahlas. „Odměnu si
vyberu večer.“ Ty slova slibovala mnohem víc, než jen pár polibků. Aniž by
použil nějaké triky. Řeč jeho těla na mě
působila jako droga. Při tom zjištění jsem se musela znovu vzpamatovat. Jestli
to celou dobu hrál, tak ho přetrhnu. Mohl vycítit moji přítomnost a zahrát
skvělé divadlo? Flíček mě určitě neprozradil. Dodala jsem si víc odvahy a
začala hrát nebezpečnou hru s Derisem. Mohu se hodně spálit, ale to teď
nebylo důležité. Je ochotný se učit a to mi zatím musí stačit. Je čas, abych to
zahrála skvěle i já. Splašené nervy se uklidnily a místo nich se konečně
dostavil rozum. „Nějak moc si věříš.
Zatím ses spíš přizabil.“ Usmál se a tím se odlehčila atmosféra. Snažím se
nedat najevo opravdové city. I bez smlouvy a řetězu zůstáváme dál propojeni
myslí. Je to nebezpečné, ale přitom lákavé a vzrušující. Možná, že až dohrajeme
vyprchají city a vše jednou skončí. Měla bych mu věřit? Nechat se vtáhnout
z černobílého světa do barevného? Pokud budu muset zaplatit bude to i
s úroky. Jednou to přijít muselo.
Kdysi jsem si stěžovala,že je hrad opuštěný. Koště
předpovědělo jeho příchod a určilo někoho mě rovného. Jeho kouzla budou na
stejné úrovni jako tvá. Moc bude vyrovnaná. Vzpomněla jsem si na ta slova a
uvěřila jim. Opravdu by to mohl být právě Deris, kdo mě nenechá dál samotnou. „Tak
začni.“ Jeho výraz v obličeji se naprosto změnil. Soustředění a tok jeho
mysli byl úplně na jiné úrovni. Chvíli ho pozoruji a hlídám vstupní vrata do
hradu. Zvědavost zdejších cihel byla opravdu obrovská. Div, že celá zeď
nespadla, když se naklonily najednou. Udržovaly balanc stavby, až staré trámy
zavřeštěly. Deris se chystal na kouzlo plné formulí a složitých vět. Nevnímal
okolní svět. Vycítila jsem jeho nahromaděnou sílu a moc. Nějakým zázrakem se mu
podařilo něco, co se učí několik let.
Perfektně propojené smysli střádali energie a nechávali je
netknuté několik dní. Mohla jsem vidět oddělené živly. Stejně tomu bylo u mě,
ale o to těžší bylo naučit se je používat. První fáze byla zdolána, ale to samo
o sobě kouzlo neudělalo. Přivřu oči, když se místností prohnal doslova hurikán.
Rychle vytvořím obranný štít před Derisem. Flíček se připlete přímo do rány.
Otevřel tlamu a to neštěstí pozřel do svých útrob. „Brble.“ Krknul si jako
dobytek, když vstřebával špatné kouzlo. Zruším štít a pohladím Flíčka po
čumáku. „Hodný kluk.“
Deris mrknul po prázdné stáji. Ten tajfun vzal všechno
sebou. „Vidíš je to hračka.“
„Hračka?
Kdyby nebylo Flíčka, tak to vzalo celou stodolu.“ Znovu jsem ho pohladila a
starala se o jeho tělo. Rukou nahmatám místo, kde schytal největší zásah
z kouzla a využiji léčivou magii. „S tebou si to vyřídím později
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)